Září 2018

Nebe, peklo, ráj aneb O létě, životě, smutku, samotě a naději

9. září 2018 v 23:31 | Jirka |  Má přítomnost
Je krásné radovat se z maličkostí, které se ale ve výsledku nezdají býti jen pouhými maličkostmi, protože jsou to vlastně velké události, které člověka potěší a zůstanou v jeho paměti velice dlouhou dobu. Takovým zážitkem může být například to, když člověk sedící v publiku v prostředku druhé řady při závěrečné děkovačce během derniéry inscenace Mikve ve Stavovském divadle, která byla na repertoáru činohry Národního divadla dlouhých 10 let a po celou dobu v hlavní roli účinkovala paní Iva Janžurová, chytí jednu z růží, které účinkující rozhodili do publika. Wau zážitek, který je vlastně velmi obyčejný, a přitom nezapomenutelný. Již uschlou růži mám pořád doma za skleněnou vitrínou a velmi si jí vážím. Stejně tak dokáže potěšit například i to, když si člověka během představení Letních shakespearovských slavností v Královské zahradě Pražského hradu najde jediná rekvizita, která za celé představení putuje do publika. Během inscenace Večer tříkrálový herec Tomáš Měcháček vystřelí do publika špunt od šampaňského, a během představení, na němž jsem byl, nabral špunt zcela nečekanou dráhu a ač směřoval na opačnou stranu publika a do jiné řady, než kde jsem seděl, odrazil se od konstrukce, na níž jsou umístěné světelné reflektory, odrazil se přimo ke mně a zastavil se na zemi o mojí botu. O přestávce jsem ho sebral a mám vlastně z běžného pohledu zcela bezcenný suvenýr, který ale pro mě osobně má velkou hodnotu.