Život frčí dál aneb Co jsem dělal v září

2. října 2017 v 0:44 | Jirka |  Má přítomnost
Zdravím každého z vás, kdo zavítal na můj blog a čte tento článek. Nějakým zázrakem se mi povedlo vyšetřit trochu volného času a rozhodl jsem se ho věnovat novému článku. Bude to takový mišmaš, shrnutí toho, co mám na srdci, co se mi honí hlavou, co jsem za poslední měsíc zažil. Snad se v tom budete alespoň trochu orientovat.


Začnu tím, na co jsem se těšil nejvíc. Divadla. Konečně začala divadelní sezóna. Od napsání minulého článku jsem stihl vidět 9 divadelních představení. Každé z nich bylo nějakým způsobem zajímavé, ale všechny zde asi zmiňovat nebudu. Nicméně musím určitě zmínit inscenaci Eigengrau, která se odehrává v současném Londýně a popisuje život čtyř lidí ve věku kolem 30 let a jejich citová soužení a vůbec jejich hledání lásky a plácání se ve vztazích. Tato inscenace mi byla svým tématem velmi blízká, jelikož samotnému mi je 30 let a lásku hledám neustále. Bylo zajímavé vidět v divadle hru, jejímž aktérem bych klidně mohl být já sám. Bylo to perfektně napsané, perfektně ztvárněné, a herecké výkony Šárky Vaculíkové, Aleše Bílíka, Michala Kerna a Valérie Vasiľové prostě neměly chybu. A dalším takovým úchvatným zážitkem pro mě byla Manon Lescaut v Národním divadle. Tato klasika z pera Vítězslava Nezvala se dočkala vynikajícího režijního zpracování a tento příběh hříšné lásky v tomto provedení naprosto vynikl ve vší své kráse, dokonalosti a smutku. Jana Pidrmanová jako hříšná Manon byla dokonalá, Vladimír Polívka jako rytíř Des Grieux byl rovněž famózní a inscenace ve mně probudila tolik emocí, že jsem byl jako v transu. Během sledování mi škubaly svaly v rukou i nohou, vytryskly mi slzy, chvěl a klepal jsem se, naskočila mi husí kůže, prostě všechny nervy a svaly pracovaly na maximum. Tahle inscenace byla natolik skvostná, že jsem si hned ještě ten týden koupil vstupenku na listopad i na prosinec a letos tím pádem tuto inscenaci uvidím ještě dvakrát. Nebývá to u mě zvykem chodit na jednu inscenaci víckrát, obzvlášť když to znamená jet kvůli tomu dva a půl hodiny do Prahy a dva a půl hodin z Prahy, ale v tomto případě to byl tak intenzivní zážitek, že to chci vidět znovu.

Další takovou zajímavou inscenací byl Othello, což byla venkovní produkce pod širým nebem v rámci Letních shakespearovských slavností. Ta inscenace samotná mě překvapila svým velmi strohým komorním pojetím, ale ve výsledku to bylo silné drama s mou oblíbenou a vždy vynikající Veronikou Khek Kubařovou. S tímto představením mám ovšem spojeno i něco dalšího. Protože mi totiž po představení už nejel žádný spoj do Budějc, rozhodl jsem se tu noc přespat v jednom z pražských hotelů. Byla to krásná teplá noc, kdy bylo něco lehce přes 20 stupňů a já využil toho, že mám pokoj až v pátém patře. Otevřel jsem si kolem půlnoci okno dokořán, svlékl se jen do boxerek, sedl si na parapet a nasával noční teplý vzduch a vychutnával výhled na noční Prahu. A nechal jsem volně plynout své myšlenky. Myslel jsem na vše a na nic a bylo to zvláštně osvobozující. Nevím, jak dlouho jsem takhle v tom okně seděl, možná hodinu, možná hodinu a půl. Bylo to poprvé, co jsem něco takového udělal a bylo to super. Často se mé myšlenky vznáší někde v oblacích a tady byla ideální příležitost nasát cosi, co se těžko vysvětluje slovy. Druhý den jsem pak od půl jedenácté dopoledne absolvoval jako novinář tiskovou konferenci k podzimním novinkám TV stanice ČT Art, což byl rovněž fajn zážitek. Ale abych se vrátil k divadlu, rád bych zmínil i vynikající inscenaci Audience u královny, kterou hraje Národní divadlo ve Stavovském divadle. Dlouho jsem jí chtěl vidět, těšil jsem se na ní a rozhodně jsem nebyl zklamán. Plejáda vynikajících českých herců v čele s Ivou Janžurovou mě přesvědčila, že tahle inscenace je právem v popředí zájmu diváků. Rovněž jsem si užil i inscenaci Dealers Choice v Dejvickém divadle, která mě zaujala především hereckou souhrou všech zúčastněných herců v čele s Václavem Neužilem (který za tuto roli dostal cenu Thálie) a Ivanem Trojanem. Zážitkem byla i inscenace divadla Ungelt s názvem Deštivé dny, ve které exceluje Richard Krajčo (za tuto roli dostal cenu Thálie) a perfektně ho doplňuje David Švehlík. Byl jsem fascinován tím, co se přede mnou na jevišti odehrává.

Ale velmi mě zaujal i Peer Gynt v Divadle Na Vinohradech, a to tím, že se jednalo o inscenaci, která mi ten zážitek nedá zadarmo. Bylo potřeba být pořád v pozoru, nevypínat mozek a nechat pracovat svou představivost v součinnosti s tím, co se odehrává na jevišti. Ondřej Brousek zde podává po herecké i fyzické stránce vynikající výkon a já jsem tímto představením doslova fascinován a nadšen. A nakonec jsem rád i za to, že se mi poprvé v životě povedlo vidět v divadle paní Jiřinu Bohdalovou, která v inscenaci Paní plukovníková v Divadle Na Jezerce předvádí ve svých 86 letech obdivuhodný herecký výkon a dokonale baví a rozesmívá diváky svým živelným herectvím. A tak jediným zklamáním je pro mě vlastně inscenace Dvě noci na Karlštejně, kterou jsem jako jedinou neviděl v Praze, ale u nás v Budějcích, kam jí přivezlo divadlo Kalich. Pokleslá komedie, která nenabízí nic víc než pár povedných vtipů a jinak oplývá spíše vtipy trapnými. Asi mám měřítka kvality nastavené výš než většina ostatních diváků, nicméně aspoň trochu zábavné to bylo, ale do Prahy bych na to nejel. A druhé zklamání je spojené s tím, že bohužel bylo zrušeno představení Polední úděl, na které jsem měl jet do Divadla v Dlouhé. Je to jedno z nejvíce oceňovaných představení v Praze, má na svém kontě řadu cen včetně ceny Thálie, a především diváci při tomto představení sedí na jevišti. Chtěl jsem to vidět, chtěl jsem si to zažít, ale představení bylo nějakých pět hodin před jeho začátkem zrušeno. Tak snad se mi povede ho vidět někdy jindy.

To bychom měli divadlo. Ale mezi ty divadelní zážitky se mi vešel i jeden tak trochu jiný. Minulý víkend jsem strávil spolu se svými kolegy z ČSFD (pokud to náhodou nevíte, tak pracuji jako administrátor TV programu pro ČSFD) v Českém ráji, konkrétně v Podhradí na Královéhradecku, kde pro nás můj šéf pronajal vilu. Sešlo se nás tam asi 18 lidí a já se takové akce účastnil vůbec poprvé. Nikdy jsem se školou nebyl na lyžáku ani na žádné jiné hromadné akci s přespáním, nikdy jsem prostě neabsolvoval hromadnou akci s přespáním. Nevěděl jsem příliš, co od toho čekat. A bohužel se naplno projevila má komplikovaná povaha, kdy jsem uzavřený a přes svůj obranný krunýř nenechám téměř nikoho proniknout. Zkrátka jsem tam nikomu nedovolil dostat se přes můj obranný štít. Což v kombinaci s tím, že jsem abstinent, a jako jediný (respektive spolu ještě s jedním kolegou) jsem tam za celý víkend nevypil ani kapku alkoholu, znamenalo řekněme určité vyloučení z kolektivu. S několika kolegy z dřívějška jsem se tam trochu bavil, poznal jsem i dva úplně nové super kolegy, samozřejmě jsem se nevyhl tomu, respektive byl jsem k tomu kolektivně donucen, abych vyprávěl o své účasti v pořadu Take me out, rovněž jsem si v rámci možností dobře užil i bowling, který jsem hrál poprvé v životě, ale jinak jsem tam byl většinu času stranou a sám. To se týkalo obzvláště pátečního a sobotního večera, kdy se rozjíždělo pití alkoholu v plném proudu. Oba večery jsem tam seděl sám a stranou a ve výsledku jsem šel vždy spát jako první. Přesvědčil jsem se znovu o tom, že nejsem vhodný typ na kolektivní zábavu a na večírky. Ale jsem rád, že ostatní se dobře bavili a já si ten víkend v krásné přírodě taky v rámci možností užil nejlépe, jak jsem uměl. Jen prostě nejsem ten zábavný typ člověka, který má potřebu pořád něco vyprávět a ostatní bavit, a nejsem ani typ člověka, který by pil alkohol jen proto, že ho pijou i ostatní. Když vím, že mi to nechutná, a že bych to v sobě neudržel, tak se toho raději zdržím.

A poslední téma, kterému se chci věnovat, je pochopitelně show Take me out. JOJka i Prima už tuto show začali vysílat a já měl tak možnost vidět, jak to ve výsledku vypadá v televizi. A přátelé, musím upřímně říct, že počáteční nadšení se u mě mnohdy mění během sledování show v nevěřícné kroutění hlavou. Téhle show jsem schopen přiřknout mnoho přívlastků, jen bohužel ten nejdůležitější to není. A to sice "seriózní". Ano, doufal jsem, že se bude jednat o seriózní seznamovací show. Aspoň v mém případě, kdy jsem tam byl já, jsem z toho ten dojem měl. Ono se to ale zvrhává v bulvární, vulgární a primitivní zábavu, kde se snad ani nikdo vážně seznámit nemůže. Je to pro mě svým způsobem zklamání, když vidím, jaké ženy a jací muži tam vystupují. Samozřejmě věřím, že tam je i mnoho normálních a přirozených žen a pár normálních mužů. Ale mám pocit, že prostor dostávají jen ty ženy, které si vůči mužům neberou servítky, a ty normální slušné holky jsou ignorovány a nemají prostor. Zkrátka jsem byl asi naivní, když jsem si myslel, že tam skutečně půjde o seriózní seznámení a že to bude v rámci možností kultivovaná seriózní show. Zkrátka to je ve stylu uděláme vše pro to, aby se o tom mluvilo, aby to bylo kontroverzní, aby na to koukalo co nejvíce lidí. Nicméně zároveň uznávám, že mě ta show svým způsobem baví a fascinuje. Možná je to tím, že jsem si tím sám prošel a tu hru si vyzkoušel, možná to je prostě jen moje srdcovka. Každopádně užívám si každý díl a jsem vždy zvědavý, jak to bude probíhat a co uvidím. JOJka už tuto sobotu odvysílala pátý díl (připomínám, že já bych měl být ve 12. díle) a Prima v tento čtvrtek vysílala třetí díl. Jinak doporučuji show sledovat na JOJce, kde každý díl má zhruba kolem 95 minut. Prima vysílá prostříhanou verzi, která má pouze 57 minut, což znamená, že zatímco na JOJce jsou v každém díle čtyři kluci, na Primě jsou vždy pouze tři kluci, protože jednoho kluka vždy Prima vystřihne, a rovněž zkrátí i reakce holek, a oproti JOJce ani nevysílá Prima záběry z toho, jak dopadly rande párů z minulého dílu. Každopádně ta show je zajímavá a těšte se na mou účast už někdy za sedm týdnů na JOJce.

To je pro tuto chvíli vše. Nějak jsem se snažil sesumírovat to nejdůležitější z posledního měsíce do jednoho článku, tak snad se mi to povedlo a nebylo to pro vás moc nudné. Na nějaká hlubší zamyšlení bohužel nemám čas. Ale ještě bych rád zmínil jednu věc. Jednu hodně důležitou věc, na kterou jsem si vzpomněl až teď v závěru článku. Týká se soboty 16. září, kdy jsem v Praze navštívil představení Peer Gynt. Ten den jsem měl nějak více času, konkrétně do začátku představení zbývalo asi ještě 80 minut. A protože Divadlo Na Vinohradech stojí v Praze v blízkosti Kostela svaté Ludmily, a protože zrovna probíhala sobotní podvečerní bohoslužba, rozhodl jsem se poprvé od svého křtu někdy ve svých šesti letech v roce 1993 zúčastnit kostelní bohoslužby. Vešel jsem do chrámu, zůstal jsem tedy vzadu za poslední lavicí, poklekl jsem a začal se modlit. V modlitbách jsem pak ještě nějakou chvíli setrval a musím říci, že to byl velmi intenzivní zážitek. Dokonce mi během mých modliteb vytryskly z očí slzy. Prosil jsem Boha, aby mi odpustil mé hříchy a dal mi sílu jít v životě dál. Prosil jsem ho, aby mě neopouštěl, aby mi ukazoval cestu, aby mi byl nablízku kdykoliv o sobě budu pochybovat. A zcela sobecky jsem ho prosil i o to, aby mi konečně poslal do cesty a do života lásku, protože mě už nebaví, že ve svých 30 letech jsem nikdy neměl vztah, nikdy mě nikdo nemiloval, nikdy jsem se nelíbal, nikdy jsem neměl sex. Chci s tím vším počkat, až se mi v životě objeví někdo, komu se budu chtít odevzdat celým svým tělem, myšlenkami i srdcem. A tak jsem prosil Boha, aby mi přesně takového člověka do cesty poslal. Návštěvou tohoto chrámu jsem nesledoval žádné postranní úmysly, prostě jsem s čistými a nezkalenými úmysly hledal naději, víru, lásku, porozumění, pochopení a odpuštění. A byl to opravdu silný duchovní zážitek. Doufám, že v blízké době zase někdy najdu čas jít do kostela, protože bych v tom rád rozhodně pokračoval.

Děkuji za vaší pozornost a za váš zájem a doufám, že se máte fajn, že vaše životy jsou vyrovnané, že zažíváte samé příjemné věci, že vás nic netrápí, zkrátka že jste v pohodě. Já se snažím být v pohodě tak, jak to jen jde, ale občas je to těžké. Každopádně zatím žiju. A to je vlastně to nejpozitivnější zjištění, k jakému může vůbec člověk dojít. Takže se mějte krásně a žijte!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 6. října 2017 v 11:06 | Reagovat

Manon jsem v Národním viděla dvakrát, jednou s kamarádkou a jednou s milým - a pokaždé to byl intenzivní zážitek, jen mě mrzí, že konec není úplně podle původního Nezvalova textu... Můj problém totiž je, že tu knížku umím skoro nazpaměť, tak jsem si všimla, že vypadla moje oblíbená pasáž. Ale jinak bych tomu dala tak 90% a mít příležitost, šla bych určitě i po třetí.
K té reality show... Promiň mi mou upřímnost, ale myslet si, že by pořad tohohle typu mohl být seriózní, to opravdu trochu naivní bylo. Na druhou stranu chápu, že je Ti samotnému smutno a chceš zkusit opravdu všechno. Ale co si raději podat inzerát do běžné seznamky? Sama tomu sice vzhledem ke špatným zkušenostem z dospívání moc nefandím, ale přijde mi to pořád lepší než televize...
A na tom modlit se o lásku není nic sobeckého. Věřím, že Bůh nás všechny bezpodmínečně miluje, bez ohledu na to, co vyvádíme - a že prostě chce, abychom byli šťastní. Ty, já, kdokoli na tomhle světě.
Tak přeju hodně štěstí do života!

2 Jirka Jirka | 7. října 2017 v 12:04 | Reagovat

[1]: Tak mě Manon v Národním divadle hodně okouzlila. Seděl jsem v přízemí přímo v prostředku druhé řady, takže jsem to měl z první ruky, a o to intenzivnější to bylo. Bohužel jsem tam byl sám a už teď vím, že kdybych si nějakým zázrakem našel nějakou přítelkyni, rozhodně jí chci na Manon vzít. Jinak dokonce jsem tleskal vestoje a nevšiml jsem si, že by se ke mně někdo přidal. A příjemně mě překvapil Vladimír Polívka, byl jsem totiž trochu zklamán, že nehraje Patrik Děrgel. Oproti tomu jsem byl nadšen, že jako Manon uvidím zrovna Janu Pidrmanovou. Každopádně ty další dvě reprízy Manon, které letos uvidím, už budou s Patrikem Děrgelem a v obou bude Manon hrát Jana Pidrmanová, takže se na to těším.
Ano, naivně jsem si myslel, že ten pořad bude seriózní, protože Prima když hledala účinkující, tak v upoutávce tam bylo řečeno něco jako "nebaví vás už být sami? nemůžete najít lásku? přijďte se seznámit do nové show". Což mi evokovalo pocit, že tam opravdu půjde o seriózní seznámení a lásku. A můj výstup, kdy jsem tam byl já, opravdu seriózní byl a obešlo se to bez dvojsmyslů, vulgarit, pokleslosti, urážek či bulvárnosti. O to více mě překvapilo, co teď vidím na obrazovce.
Inzeráty na běžných seznamkách si podávám průběžně už od svých 15 let a když na nějaký inzerát i odpovím, zůstane to bez reakce. Rovněž mám v mobilu i aplikaci Tinder, kde taky zatím žádný úspěch nemám. Buď to na internetových seznamkách neumím, nebo se holkám nelíbí mé fotky. Každopádně na seznamkách jsem maximálně neúspěšný :-)
Jinak díky za fajn reakci a přeji vše dobré :-)

3 Magicmax Magicmax | Web | 10. října 2017 v 10:51 | Reagovat

Jirko, viděl si nové video od Lukefrye na Také me Out? :/

4 Magicmax Magicmax | Web | 10. října 2017 v 10:53 | Reagovat

[1]: V dnešní době bych seznamkám vůůůbec nevěřil.

5 Jirka Jirka | Web | 11. října 2017 v 12:49 | Reagovat

[3]: Díky za tip, právě jsem si to pustil a docela jsem se u toho pobavil, i když to nebylo tak vtipné, jako Pořad Luďka Staňka na Stream.cz, kde v jednom dílu docela vtipně rozebíral Take me out :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama