Jak jsem se (ne)seznámil v TV show aneb Má účast v pořadu Take Me Out

13. července 2017 v 11:58 | Jirka |  Má přítomnost
Krásný den vám všem. Poté, co jsem absolvoval loni koncem července Speed dating a poté, co jsem absolvoval letos v půlce února divadelní představení pro nezadané, mám za sebou třetí větší seznamovací akci, kterou je natáčení seznamovací show Take Me Out pro slovenskou TV JOJ (bude to vysílat i česká TV Prima) a myslím, že vám dlužím nějaký ten článek. Ale musím nad jeho psaním velmi přemýšlet, jelikož samozřejmě existuje nějaká smlouva, kterou mám s JOJkou, a nesmím prozradit, jak se má účast ve studiu vyvíjela. Nicméně myslím, že vám mohu prozradit mé pocity, které se mi honily hlavou a jak jsem to vše prožíval.


Pominu samozřejmě ty základní věci, jako můj páteční příjezd do Bratislavy, ubytování v hotelu, první večer v Bratislavě, protože na tom není nic zajímavého. Jen ve zkratce se zmíním o sobotě 8. července, kdy probíhala jen taková neformální zkouška ve studiu. Přivezl jsem si s sebou to nejlepší oblečení, které jsem ve své skříni našel, a paní kostymérka pro mě nakonec vybrala společenské oblečení (sako, košile, kravata) a zkombinovala to s takovýma černošedýma džínama. Pak jsme si ve studiu zkoušeli celý scénář (bylo nás tam více mužů), přičemž ti z nás, kteří něco předváděli naživo (byla možnost v rámci třetího kola, které je pro každého muže kolem závěrečným, buď předvést nějakou svoji dovednost, a nebo jsme si mohli nechat natočit v našem domácím prostředí něco o sobě, co těm dívkám ve studiu prozradí o nás něco více), si to během té zkoušky vyzkoušeli. Já jsem rozhodl předvést těm holkám naživo něco, co je pro mě velmi důležité, rozhodl jsem se předvést jim velký kus sebe a naservírovat jim ho na stříbrném podnose. Nesmím bohužel prozradit, co jsem předvedl, ale to zkoušení této mé performance na pódiu pro mě nebylo příliš snadné, což pochopíte, až to uvidíte v televizi. Pak jsme si vyzkoušeli příchod do studia, pozdravení s dívkami (které tam samozřejmě v tu chvíli nebyly, bylo to jen jako), povídání s moderátorem, a to bylo v sobotu vše. Na hotel jsem se dostal už nějak po 12. hodině, a už jsem na ten den neměl žádné povinnosti.

Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát. Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají, kus něhy ti za nehty slíbí a dají... Víc síly se prát, na dně víc dávat než brát, a i když se vleče a je schůdná jen v kleče, donutí přestat se zbytečně ptát... Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, kam zvou, svodidla, co po tmě mi lžou... Zda couvám zpátky a plýtvám řádky co řvou, že už mi doma neotevřou... Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát, mít svůj chodník slávy a před sebou davy a přes zkroucená záda být součástí stáda...

Přesouváme se do neděle 9. července, tedy do natáčecího dne. Ten den mi velmi pomáhaly tři motivační písničky a je pro mě důležité je zde zmínit. Tou první, jejíž text vidíte nad tímto odstavcem, je píseň "Cesta" od kapely Kryštof a Tomáše Kluse. Ale vezmu to hezky od rána. Od 9 hodin ráno se konala generální zkouška. Takže jsem si znovu vyzkoušel na pódiu to, co jsem měl předvést ve třetím kole. Znovu jsem si vyzkoušel příchod na pódium, znovu jsem si vyzkoušel svou úvodní větu a znovu jsem si vyzkoušel svou otázku, kterou jsem měl případně položit na závěr dvěma vybraným dívkám. Poté, kolem 12. hodiny, jsem se vrátil na hotel, protože jsem byl až ve druhé skupině, která měla natáčení od 16 hodin. A tady nastal zlom. Byl jsem sám na hotelovém pokoji. Sám se svými myšlenkami. A zase se ozvalo mé staré a velmi nesebevědomé já. Říkal jsem si, co jsem to provedl. Proč jsem do toho šel. Vždyť ty holky mě rozcupují na kousky a já odejdu bez rande. Odejdu ponížený, zklamaný, srazí mi to sebevědomí a bude z toho akorát ostuda. Dolehlo to na mě v plné síle. Dokonce to na mě dolehlo natolik že jsem si lehl do postele, schoulil se do klubíčka a začal jsem brečet do polštáře. Prostě jsem chtěl utéct. Byl jsem sám. Byl jsem sám a ani moje pozitivní myšlení mi tentokrát nepomohlo. Těch 27 let, kdy jsem byl tlustý, ošklivý a nesnášel jsem sám sebe, a těch mých celých 30 let bez lásky, kdy mě žádná holka nechtěla, se mi do hlavy vrátilo jako bumerang. Ztratil jsem víru v sám sebe. Ale nakonec jsem si řekl DOST. Přece před ty holky nepůjdeš ubrečený se zarudlýma očima. Dal jsem si sprchu, s maximálním úsilím jsem ve své hlavě přehodil výhybku do nějakého aspoň křehce stabilizovaného stavu a byl připraven jít se do studia porvat o to, abych našel případnou lásku svého života.

Vím, že se nejde smát když svět mizí před očima, každej kdo poznal pád ví, že na dně není molitan. Kdo zažil ten ví, že na dně med fakt sladkej není, lepší dny se neozývaj jako kdyby došel kredit. Ty naivní si myslí, že je nepřekvapí nic, když ztratíš všechno poznáš, že to nebyl karetní trik. Ono se na kolenou fakt moc chodit nedá, a lehko se to řekne ale těžko se od země zvedá. Čím to je, když se ti zavírá opona, nejde stát jako poloha a pořád musíš bojovat. A i když se to ze dna nahoru zdá jako vejška, když nepřestaneš jít dál, poznáš svý lepší zejtra. Když vidím jenom déšť, tak nepřestávám věřit, že za tou oponou to světlo je. Nade mnou se blýská píšou to i v knížkách, že poslední co umírá je naděje. Dávám nahoru, hlavu nahoru, dávám nahoru, hlavu svou. Dávám nahoru, hlavu nahoru, dávám nahoru, hlavu tvou. Skoro to vypadá, že život je pro hráče pokeru, páč kdo jinej umí maskovat tu drtivou prohru. Až budeš tam pochopíš proč se chodí v mokru, sebevrazi co bez bot míří na cestu k oknu. Jednou ti prostě proud vytrhne z ruky pádlo, páč každej velkej hrdina ví jak chutná K.O. Když se cejtíš jak v ledový vodě z donucení, tak jen noční můry mívají svoje probuzení. Jen šampioni ví, jakej to bejvá šok, když očima vnímáš strop, ale obličej líbá dno. A i když se to ze dna nahoru zdá jako vejška, když nepřestaneš jít dál, poznáš i lepší zejtra...

Druhou motivační písničkou, která pro mě byla před natáčením důležitá a jejíž text vidíte nad tímto odstavcem, je píseň "Nahoru" od českého zpěváka, který si říká Raego. Ale zpět k mé účasti na show Take Me Out. Jsem v budově, kde se show točí, a celý vystresovaný usedám do šatny, nasazuji do uší sluchátko (ano, jen jedno sluchátko, potřeboval jsem mít jedno ucho volné, kdyby se po mně náhodou něco chtělo), pouštím hudbu a vyplašeně schovávám hlavu do dlaní. V každém díle se vystřídají čtyři muži a já věděl, že v tomto díle přijdu na řadu jako poslední, takže jsem měl mnoho času. Nedával jsem to a potřeboval jsem utlumit svoje myšlenky, které se naléhavě nořily z hlubin mého mozku. Snažil jsem se být stranou a sám a bojovat s tím vším, jak nejlépe umím. Snažil jsem se nevnímat okolí. Snažil jsem se to zvládnout. Snažil jsem se nerozbrečet. Snažil jsem se být ten silný psychicky odolný muž, kterým jsem v poslední době býval. Kolem bylo hodně lidí. Lidi ze štábu (hlavně tedy ženy), ostatní muži, který se mnou byli v tomto díle, ale já si připadal tak hrozně sám a nesebevědomý. A když jsem si takhle seděl sám v šatně na gauči s jedním sluchátkem v uších, s hlavou schovanou v dlaních, a snažil jsem se na nic nemyslet, přišla za mnou a opatrně na mě promluvila jedna slečna ze štábu, která tam přišla s kameramanem, jestli se mnou může udělat rozhovor pro slovenský pořad Top Star. Tak začal vznikat z mého pohledu velmi niterný a velmi osobní rozhovor, který mě osobně hodně bolel, protože ve zkratce obsahoval informace o mé minulosti, které vy už z mé blogu znáte. Zcela otevřeně a upřímně jsem odpovídal na otázky o sobě, o mé minulosti, o tom, co se mi honí hlavou. Slečna redaktorka ze mě nemohla během rozhovoru spustit oči a zdálo se, že jí dělá problém vůbec mi klást jakékoliv další otázky, takže jsem mluvil hlavně já. Rozhovor mohl trvat asi 10 minut, a když pak odešla, zůstal jsem ještě chvíli v šatně. Když jsem pak vyšel ze šatny, její kolegyně se mě zeptala, co jsem to s ní udělal, že po tom rozhovoru z té šatny vyšla s nepřítomným a zamilovaným pohledem, a že se prý do mě zamilovala. A o něco později jsem viděl a slyšel tuto slečnu redaktorku, jak roztouženě říká své kolegyni "já ho miluju" a tahle kolegyně si všimla, že tam jsem, a ukázala mi, že to platilo na mě. Tohle mě docela rozhodilo, protože jsem nikdy od žádné ženy neslyšel, že by do mě byla zamilovaná. Ale tohle tak trochu odstartovalo mou změnu. A pak mi také trochu pomohlo, když mi slečna ze štábu řekla, že kdyby náhodou žádná z žen ve studiu nedokázala ocenit moje kvality, tak ve štábu už jsou dvě ženy, které by se mnou chtěly jít na rande.

Po rozhovoru pro slovenský Top Star jsem se rozhodl přece jen vyjít ze šatny ven a sednout si na zem před vchod do studia. Chtěl jsem svůj mozek trochu připravit na to, co ho čeká a být co nejblíže studiu. Ale z pochopitelných důvodů byly dveře do studia zavřené, abychom my, muži, kteří jsme teprve měli přijít na řadu, dopředu nevěděli nic o tom, jaké holky nás tam čekají a co se tam děje. Seděl jsem tam na zemi opřený o zeď jak hromádka neštěstí, hlavu jsem měl zapřenou o kolena a přál jsem si být neviditelný. A ostatní chalani, kteří se mnou byli ve stejném díle, vycítili, že na tom nejsem příliš dobře, a tak mě začali podporovat. Povedlo se jim mě rozmluvit, trochu uklidnit, přivést na jiné myšlenky a celkově mě podpořit. Byli a jsou skvělí a i díky nim jsem těch několik hodin, než jsem přišel na řadu, dokázal zvládnout bez většiho strachu. Vždy jim budu vděčný, že se mi od nich dostalo podpory. Dokonce byli tak skvělí, že místo, aby poté, co dokončili svoje natáčení, vyrazili ihned domů, zůstali tam až do konce mého natáčení a ještě si od štábu vymohli výjimku, aby mohli během mého natáčení zůstat ve studiu v zákulisí a podporovat mě. Lukáš i Martin jsou skutečně skvělí a budu rád, když jim, až to budete v televizi sledovat, budete fandit minimálně stejně jako mně. Protože ti kluci mi fakt hodně pomohli. Stejně jako mi pomohl i třetí chalan, kterého ale v tomto díle neuvidíte, jelikož tam byl připraven v záloze jako náhradník, kdyby některý z pánů nedorazil. On mi pomáhal především ve chvíli, kdy už všichni ostatní měli dotočeno nebo právě natáčeli a já tam zůstal v šatně zcela sám jako poslední. Brnkal na kytaru, povídali jsme si, a až do poslední chvíle jsem tak nebyl v žádném velkém stresu.

Ver tomu že je, niekde na svete, tvoj najlepší svet. Ten ktorý nežiješ, ani o ňom nevieš, len myslíš, že ho niet. Len na dosah ruky možno ďalej, čo posledné umiera vieš veľmi dobre. Je to, poďme ďalej! Za sebou dlhé roky čakania, strachu, sĺz, odriekania, je načase ísť. Ísť si zobrať úroky, uspokojiť nároky, hádam aj ty máš, právo na šťastie. Ver tomu že je, niekde na svete, tvoje vlastné ja. To ktoré nevnímaš, to ktoré ukrývaš, pred svetom do tieňa. Len na dosah ruky možno ďalej, čo posledné umiera vieš veľmi dobre. Je to, poďme ďalej! Za sebou dlhé roky čakania, strachu, sĺz, odriekania, je načase ísť. Ísť si zobrať úroky, uspokojiť nároky, hádam aj ty máš, právo na šťastie.

Je neděle 9. července 2017 něco kolem 21. hodiny (možná kolem 20:45, nevím to přesně). Za chvíli vejdu do studia a přijdu na řadu. Poslední motivační písnička mi zní do sluchátek. Kapela Inekafe a píseň "Právo na šťastie" Je to písnička, jež ve svých slovech kopíruje můj život. Za mnou skutečně jsou dlouhé roky čekání, strachu, slz a odříkání, a já mám nejvyšší čas jít. Jít si sebrat úroky a uspokojit nároky, protože i já mám právo na štěstí! Písnička mi doznívá v uších, já na sobě provádím poslední úpravy. Už pro mě přichází slečna produkční. Beru si kravatu, oblékám sako a přicházím do studia. Ještě je chvilku čas. Dostávám mikrofon, paní maskérka mi ještě trochu napudruje obličej, slečna kostymérka mi dokonale upraví oděv a jde se na to. Odcházím do výtahu a za chvíli sjedu mezi 30 krásných Češek a Slovenek. Za pár okamžiků budu muset toho nesmělého vystresovaného nesebevědomého hocha odhodit stranou a překonat sám sebe. Za pár okamžiků se mi možná můj život otočí vzhůru nohama. Možná mi to i vyjde a půjdu na rande. Anebo odejdu sám ponížený a zničený. Vím jen jedno. Nesmím se zhroutit. Nesmím se z toho podělat. Musím být nejsilnější, jak jsem jen v životě kdy byl. Chci dokázat sobě i všem mužům, kteří tento pořad uvidí v televizi a pochybují o sobě, že i oni mohou dosáhnout šťastného konce, když na sobě budou makat a dřít. Poslední, co se mi honí hlavou, než výtah zastaví před pódiem, je můj život tři roky zpátky. Každodenní dřina. Každodenní běhání, posměšné pohledy okolí, každodenní hlad. Před třemi roky touto dobou jsem na sobě dřel a ani by mě nenapadlo, že za tři roky budu v bratislavském studiu JOJky vůbec schopen předstoupit před krásné nezadané ženy a budu mít odvahu poslechnout si, co si o mně myslí a zjistit, jestli by se mnou některá z nich chtěla jít na rande. Ale jsem tady. Očekávání stoupají. Výtah zastavuje. Dělám nesmělý krok směrem dopředu... A jak to bylo dál uvidíte na JOJce (a možná i na Primě) letos na podzim, zřejmě někdy během listopadu...

To vše, co jsem vám tady napsal, v televizi neuvidíte, protože to je vedlejší a pro průběh té televizní show nepodstatné. Je to jen historie jednoho kluka, který si přijel do Bratislavy splnit svůj dávný sen. Najít lásku, najít někoho, koho bude milovat a kým bude milován. Ale v kontextu toho, co uvidíte na svých televizních obrazovkách, vám to dá dokonale ucelený pohled na celý průběh a především na ten konec, který tam uvidíte. A ať už bude ten konec jakýkoliv (já samozřejmě vím, jak to dopadlo), vězte, že to poslední, o co bych stál, je lítost. Beru to tak, že jsem překonal sám sebe, posunul jsem se v životě zase o kousek dále a zjistil jsem, že veškeré limity jsou jen v mojí hlavě a dají se posouvat. Děkuji předem za podporu v okamžiku, kdy můj díl poběží v TV, a děkuji za to, že vás můj blog zajímá. Až budu znát přesné datum vysílání, samozřejmě vám ho zde napíšu. Zatím se mějte fajn a užívejte léta.

Aktuální info (28.10.2017): Chcete-li vidět, jak jsem v show dopadl, sledujte v sobotu 18.11. od 20:35 hod. 12. díl Take me out na TV JOJ. Co se týče České republiky, TV Prima po odvysílání 10. epizody zatím ve vysílání pokračovat NEBUDE, to znamená, že zatím příležitost vidět mě budete mít pouze na TV JOJ. Rovněž bude možnost si 12. díl pustit po televizním odvysílání z archivu TV JOJ.

Další aktuální info (16.11.2017): TV JOJ se rozhodla čtyři dny před vysíláním mého dílu Take me out z důvodu nízké sledovanosti tento i všechny zbylé díly z vysílání prozatím vyřadit, respektive přesunout na jiný termín, který ale zatím není znám. Bylo odvysíláno 11. dílů, zbývá tedy odvysílat ještě 5 dílů, které jsou natočeny. K jejich odvysílání zřejmě dojde až během příštího roku, při troše štěstí to bude už začátkem roku. Jakmile budu znát termín vysílání, budu vás na svém blogu informovat. Snad to čekání bude stát za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Renata Renata | 16. července 2017 v 13:05 | Reagovat

Ahoj, ten rozhovor z Top Star budou také dávat až na podzim?

2 freddy freddy | 16. července 2017 v 15:27 | Reagovat

[1]: Ahoj, pokud vím, tak ten rozhovor pro slovenský Top Star (neplést si to prosím s Top Starem na Primě, jsou to dva odlišné pořady) tam postupně absolvovali všichni pánové. Předpokládám tedy, že v rámci nalákání na aktuální díl JOJka vždy zařadí do Top Staru rozhovory s těmi pány, kteří budou v díle, který má mít ten týden premiéru, tzn. rozhovor se mnou očekávám v Top Staru, který bude mít premiéru buď ve stejném týdnu, kdy poběží ten můj díl Take Me Out, nebo v týdnu následujícím...

3 Miriam M. Miriam M. | 25. července 2017 v 9:37 | Reagovat

Bylo by moc fajn, kdybys sem na ten díl s tebou hodil odkaz, až to bude na netu, televizi nemám, ale ráda bych se podívala. A jinak klobouk dolů, tohle určitě chtělo odvahu. Sama nemám k seznamování podobným způsobem moc důvěru, zhruba od doby, co se mi jako nezkušené dospívající slečně poněkud nevyvedlo experimentování se seznamkou, ale třeba jsou to jen moje předsudky a jinému to klapnout může. Ono není nad to na někoho narazit úplně náhodou a pak jen, wow, to je ono!! (Hodně dlouho jsem nevěřila, že tohle jde, ale ano.) Na druhou stranu chápu, že pokud je člověk hodně dlouho sám, tak rád zkusí prakticky cokoli -
a i když to nemusí zabrat, každá zkušenost tě vždycky někam posune. Každopádně držím palce při hledání lásky!

4 freddy freddy | 25. července 2017 v 10:15 | Reagovat

[3]: Ahoj, pokud v té době po odvysílání budu živ a zdráv, určitě sem někam umístím i odkaz. Já po 30 (vlastně už po 30 a půl) prožitých letech bez lásky jsem ochotný vyzkoušet všechno. A tenhle pořad rozhodně byla zajímavá zkušenost. Minimálně mi přinesl nové zážitky, nová přátelství a setkání s fajn lidma. Což byla ve vší té mojí samotě vlastně úžasná změna a úžasné narušení stereotypu...

5 Victoria Victoria | Web | 25. července 2017 v 13:57 | Reagovat

Tvůj blog už sleduji delší dobu a přijde mi, že jsi hrozně milý, inteligentní a hezký kluk. Proto jsem byla překvapená, že ses dobrovolně rozhodl pro nějakou reality show. Já tyhle pořady nemám ráda. Přijdou mi prostě stupidní. Neber to jako urážku nebo tak, ale myslím si, že tohle absolutně nemáš zapotřebí. Já bych radši byla sama, než se dobrovolně zúčastnit takové šaškárny.
Ale jestli cítíš, že to tak má být, tak je asi dobře, že jsi to zkusil. Držím palce :-).

6 freddy freddy | 25. července 2017 v 15:07 | Reagovat

[5]: Za toho milého, inteligentního a hezkého kluka děkuji. A samozřejmě Tvůj názor neberu jako urážku. Ona to úplně reality show není, je to spíše označováno jako zábavná studiová game show. Neboli zábavná seznamovací hra, na jejímž konci může být rande. Nic víc, nic míň. A otevřeně přiznávám, že seznamovací show je jediný pořad tohoto typu, do kterého jsem ochoten jít. Protože jsem nikdy v životě nepoznal lásku a nikdy v životě jsem nebyl na žádném opravdovém romantickém rande. Proto jsem překonal sám sebe a šel tam. Protože po 30 a půl letech samoty a bez lásky už to je prostě neúnosné. A doufal jsem, že když to náhodou nevyjde ve studiu, třeba zaujmu nějakou nezadanou slečnu u televize, až se to bude vysílat. Protože i přes vše, co ve svém životě podnikám, jsem stále nenašel nikoho, kdo by mě chtěl. Tento pořad je profesionálně udělaný a i když tam jde primárně o zábavu, myslím, že to bude v rámci televizních show naprostá bomba, která se bude lidem líbit. Což ovšem nevylučuje, že to může být i šaškárna :-) A samozřejmě mě těší, že si myslíš, že tohle nemám zapotřebí. Ale když je člověk téměř každodenně obklopen samotou a všude kolem sebe vidí lásku, je schopen i zoufalých činů, jen aby to změnil. Lásku a rande si totiž za peníze člověk nekoupí, pokud není multimilionář :-)

7 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 10. října 2017 v 11:12 | Reagovat

Tak ja hlavne dekuji, ze jsem se diky tobe dozvedela, ze je natocen cesky(slovensky) dil! Na tento porad jsme se pravidelne divali v Anglii, tak jsem moc zvedava na porovnani, snad nekde najdu zaznam. A samozrejme po precteni clanku jsem zvedava i jak jsi dopadl ty!

8 Jirka Jirka | Web | 11. října 2017 v 12:53 | Reagovat

[7]: Tak ono se to vysílá už něco přes měsíc. Jednotlivé díly ze záznamu lze zhlédnout zde:
https://www.joj.sk/take-me-out/archiv/

nebo zde:
http://play.iprima.cz/take-me-out

9 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 11. října 2017 v 21:31 | Reagovat

[8]: Jojo, včera jsem to hned našla na Jojce a ještě včera jsem všechny díly viděla :D
V anglické verzi jezdí na rande na exotický ostrov... což chápu, že u nás nejsou finance... ale taky vždy na začátku muž napsal na papírek jméno ženy, která se mu líbí nejvíc "na první pohled", a ta s kterou pak odešel si mohla vybrat, zda to jméno chce přečíst nebo nikoli... to bylo docela zajímavý :) Ženský jsou zvědavý, samozřejmě každá to vždy chtěla vědět :D

10 Jirka Jirka | Web | 12. října 2017 v 0:45 | Reagovat

[9]: Tak to rande na exotickém ostrově by mohlo být zajímavé, pokud už muž vyhraje rande. To si myslím, že by se ty ženy z téhle československé verze rvaly o každého chlapa a ani jeden by neodešel bez rande, protože každá by chtěla jet na rande na exotický ostrov. Jenže když se to rande koná "jen" někde v Bratislavě, tak ty holky nebyly zas tak motivované o to rande bojovat :D
A upřímně jsem rád, že to s tím papírkem a jménem ženy, co se chlapovi líbí na první pohled, v této verzi nebylo. S tím bych měl velký problém hlavně proto, že ty ženy jsem neviděl opravdu dříve než poté, co jsem sjel výtahem do studia, a to byl takový hukot, nervy, stres, že jsem ani nevnímal, jak vypadají a jak se jmenují ty holky, co tam byly. Takže v tom stresu si ještě narychlo vybrat, která se mi líbí nejvíc, to bych nedal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama