Únor 2017

Jak jsem se (ne)zadal aneb Divadelní představení pro nezadané

12. února 2017 v 17:02 | Jirka |  Má přítomnost
Pokud čtete pravidelně můj blog, víte o mně to, že jsem nezadaný, ale i to, že miluji divadlo. Občas jsem přemýšlel, jestli by to nešlo nějak skloubit, jestli by mi divadlo nemohlo pomoci od samoty. Ale nějak jsem nevěděl, jak na to. Až přišla trefa do černého. Naděje se přede mnou objevila v okamžiku, kdy jsem si během druhé půlky ledna řekl, že už jsem dlouho nebyl na žádném divadelním představení v Praze (naposledy to bylo začátkem loňského září na Sluhovi dvou pánů), a že bych mohl projet programy pražských divadel na únor a březen. Taky jsem tak učinil. Národní divadlo mě svým programem nijak nezaujalo, Divadlo Na Jezerce jsem si zatím nechal v otevřených možnostech, stejně jako Studio Dva, Divadlo Na Vinohradech či Činoherní klub. Pak jsem si vzpomněl, že jsem loni na podzim zvažoval představení "Kdo se bojí Virginie Woolfové" v Divadle Rokoko a zavítal jsem tedy i na stránky tohoto divadla. A tam jsem to objevil. Něco, co mě zaujalo natolik, že jsem ihned v podstatě bez rozmyslu koupil vstupenku. Akce nazvaná Představení pro nezadané. Termín 11. února 2017 od 17 hodin, na programu ruská klasická hra Strýček Váňa od Antona Pavloviče Čechova, což mi znělo jako super možnost po loňském představení Racek v podání Dejvického divadla, které mě absolutně nadchlo, se znovu potkat s dílem tohoto ruského dramatika, a po skončení představení navíc doprovodný program, při kterém je možnost se seznámit s nezadanými dívkami. Byl jsem nadšený, že mohu spojit svou vášeň pro divadlo a možnost seznámit se. A včera jsem tedy tuto akci absolvoval