Života mého běh aneb O dnech současných, minulých i budoucích

7. ledna 2017 v 1:00 | Jirka |  Má přítomnost
Posledních pár týdnů mám intenzivní pocit, jako bych se myšlením vrátil zpátky do pubertálních let. Je to hodně zvláštní pocit, ale zároveň tak nějak podivně příjemný. Nevím, jestli to znáte, nebo si to umíte představit, ale vrací se mi představy, sny a touhy, které se v mé mysli objevovaly naposledy možná někdy kolem 18. roku života. Tedy v době, kdy jsem ještě měl pocit, že snad mám nějakou naději na to žít normálně, kdy jsem ještě věřil v pozitivní budoucnost a ve splněné sny, než se má mysl na dlouhou dobu zahalila temnotou. A právě v téhle době jsem svým myšlením zřejmě na hodně dlouho zamrzl a nerozvíjel se. Skoro jako by někdo zmáčkl pauzu a já se zastavil. Můj život se odvíjel dále, ale bylo to jen na bázi přežívání. A to pomyslné pauzové tlačítko se neuvolnilo ani s mým zhubnutím. Spíš mi to přišlo, jako by někdo pustil rychlé přetáčení dopředu, ale pauza byla zapnutá stále. Až nyní to vypadá, jakoby někdo pouštěl do mé hlavy postupně tlačítko, které mi dovolí fungovat a navázat tam, kde jsem se zastavil.


Abych to nějak přiblížil. Už za necelé tři týdny mi bude 30 let, ale já se cítím na 15 let. Není to jen mými erotickými a vztahovými zkušenostmi, které jsou nulové. Je to i mými představami, co se týče erotiky, sexu a vztahů. Sakra, moje představy nejen, že jsou stejně intenzivní jako před těmi dejme tomu 15 lety. Ony jsou dokonce mnohdy intenzivnější, a především totožné s představami z tehdejší doby. Najednou znovu zažívám tu naivní radost z toho, že jednou přijde někdo, kdo mě bude milovat a koho budu milovat já. Najednou zažívám tu rozněžnělost, opravdové chvění srdce v nadšení z očekávání věcí příštích. Určitě znáte ten pocit, když se vám v jednu chvíli chvěje srdce a zároveň prožíváte ty zvláštní okamžiky rozněžnělosti, div se vám nepodlamují kolena. Přesně tohle se mi děje v posledních týdnech a něco mi říká, že to souvisí s mou prací na sobě samém, s mým rozvojem, s mým pozitivním myšlením, s mým postupným smířením se se sebou samým a svým životem. Prostě znovu začínám věřit na pozitivní zítřky, na šťastné konce, na lásku, začínám věřit v sebe. A přestávám některé věci hrotit. A má mysl se vrací do těch naivních dob plných krásně pubertálních představ, které se u mě nikdy nenaplnily, a jejichž čas naplnění se možná přibližuje rychleji, než si umím představit.

Ale jen představy nejsou tím, co mi připomíná mé tehdejší doby. Mé srdce není jediný orgán, který se u mě ozývá a chvěje častěji, než bych možná chtěl. V posledních týdnech jsem totiž rovněž pekelně nadržený. Možná to souvisí s těmi představami, možná s tím, že jsem sexuálně nevybitý. Každopádně tam dole mi to funguje naprosto dokonale a můj orgán se ozývá možná i častěji, než by mi bylo milé. Ať už pracuji, čtu si knihu, jen tak ležím na gauči a bezmyšlenkovitě koukám na televizi, ať už zrovna venčím pejska, jsem na cestě někam do obchodu nebo třeba jedu někam autobusem, zničehonic se dostaví vzrušení a nadrženost. Tohle je z mého pohledu typické pro nevybouřeného puberťáka, ale ne pro chlapa, kterému bude za nějakých 19 dní už 30 let. I tohle z mého pohledu znamená, že vnitřně se cítím na nějakých těch 15 let, než na těch 30 let. A podle toho možná občas i přemýšlím a chovám se tak. Je to hodně zvláštní, i když se s tím snažím bojovat, ale mnohdy marně. A to pak všem těm představám podléhám, nechám se jimi unášet, a nic není hezčího než má fantazie. Ale o to horší pak je procitnutí a návrat do obyčejného reálného světa.

A teď trochu blíže k mému vnitřnímu světu. Představy jsou to vesměs absolutně romantické, plné zamilovanosti, pochopení, vášně, citů, touhy a chtíče. Ale zároveň jsou to představy plné obyčejných věcí, které se zajisté mnoha lidem dostávají a oni si ani neuvědomují, jak to, čeho se jim denně dostává, může být pro ostatní lidi vzácné a nedostatkové. V mojí představivosti mi stačí, když se s někým držím za ruku, když mi někdo říká, že mě miluje, že mě potřebuje, že mu na mě záleží, když se mě dotýká, objímá mě, líbá mě, když mě chce a potřebuje. Když se na mě usmívá, když jsem součástí jeho života. Když jdeme na oběd či večeři do restaurace, když spolu jdeme někam na ples, když spolu bydlíme a žijeme. Prostě obyčejné věci, které ale zároveň umí být i značně neobyčejné, nedostává-li se jich někomu po celý život. Sám se divím, jak vlastně stále dokážu věřit v dobro a v lásku, jak vlastně vůbec dokážu být pozitivní a optimistický, jak je možné, že dokážu ostatním jejich štěstí nezávidět, ale naopak jim ho přát. Jak může někdo takový, jako jsem já, kdo nikdy nepoznal lásku, kdo nikdy nepoznal kouzlo objetí, líbání či dotyků, kdo nikdy neměl pocit, že ho někdo druhý chce a potřebuje, kdo nikdy nepoznal jaké to je, když o něj někdo má zájem, tak jak si může někdo takový v sobě neustále udržovat naději a mít radost ze života, radost z každého dne a víru v to, že se to někdy změní?

Lidské srdce, lidský mozek, a především lidská duše jsou zřejmě velmi složité věci na pochopení a já se už ani nesnažím o to chápat své myšlenkové pochody, chápat sebe samého, chápat to, co se v mém životě děje. Dokonce už ani nic konkrétního ve svém životě nečekám a co přichází, to si užívám. Nejsem zamilovaný. A pokud je mi známo, není ani nikdo zamilovaný do mě. A nemyslím, respektive neočekávám, že by se na tom mělo či mohlo v nejbližší době něco změnit. A pokud náhodou ano, budu příjemně překvapený a užiju si to. Každopádně s novým rokem přichází nové možnosti, nová naděje, možnost na nové zážitky. Něco už naplánováno mám. Tak například u příležitosti svých velmi rychle blížících se kulatých narozenin jsem se rozhodl se alespoň trochu v tom svém povětšinou nudně uťáplém a vzorném životě trochu odvázat. Jsem objednaný do svého oblíbeného kadeřnického studia, ale tentokrát jsem se kromě střihání objednal i na barvení vlasů. Tři dny před svými narozeninami tak poprvé v životě zkusím, jaké to je nemít na hlavě hnědé vlasy. Už jsem se i rozhodl pro konkrétní barvu a sám jsem velmi zvědavý na výsledek. Každopádně když jsem zvažoval pro a proti, tak zcela jasně převládlo právě to pro. Vždyť holku, která by se se mnou kvůli tomu případně rozešla žádnou nemám, a kamarády, kteří by si mě kvůli tomu mohli dobírat, rovněž nemám. Takže tenhle úlet si dovolit můžu a hodlám si to užít. Třeba mi jiná barva vlasů na hlavě pomůže ještě o trochu více se odpoutat od minulosti. A třeba to bude jen začátek mého odvazového roku 2017. Vždyť kdo říká, že po obarvení vlasů by nemohlo přijít nějaké tetování? A nebo třeba něco jiného? Žijeme v bláznivé době, tak proč se neodvázat a nebýt bláznivý? Vše je otevřeno, vše je povoleno, a je potřeba taky z toho života něco mít a užít si ho.

A to je tak nějak asi vše, co jsem měl na srdci. V podstatě jste se asi nic nového nedozvěděli. Ale mě tohle pomohlo v tom, že jsem se opět zase jednou krásně vypsal ze svých myšlenek. Každopádně ať už se cítíte mladší, starší, či na tolik, kolik vám skutečně je, důležité je, jestli si dokážete svůj život užívat, i když třeba neběží podle vašich představ. Já jsem třeba tento týden narazil na Facebooku na článek, že zase někdo letos prorokuje konec světa (někdy v říjnu do nás údajně narazí nějaká dosud ukrytá planetka). A já si najednou uvědomil, když jsem nad tím tak přemýšlel, že mi to je jedno. A do diskuze jsem napsal, že by přece mohlo být fascinující být přítomen konce světa a zániku naší civilizace, a že kdyby to nastalo, hodlal bych si to co nejvíce užít, protože toto se nebude již nikdy opakovat. A od 17 cizích lidí jsem dostal za tento názor lajk (z těch zhruba 60 komentářů, které se tam objevily, to byl asi třetí nejvíce lajkovaný komentář) a jeden člověk pod můj názor napsal, že u mého komentáře se zamyslel a vlastně přišel na to, že by si to chtěl taky co nejvíce užít. A tohle je přesně jedna z těch maličkostí, která potěší. Když zjistíte, že vaše myšlenka někoho zaujala. A když se ještě vrátím k tomu, že bych si ten konec světa užil, tak přesně takhle se pozná spokojený člověk. Bere věci jak jsou, to krásné si užívá a čerpá z toho energii, a to špatné hází za hlavu. Tak třeba jednou i takový člověk dojde svého definitivního štěstí. Díky za pozornost a zase někdy Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama