Ledové vlasy aneb Jak jsem se nechal obarvit

29. ledna 2017 v 14:39 | Jirka |  Má přítomnost
V životě člověka asi občas musí nastat chvíle, kdy si řekne, že by chtěl zkusit nějakou úleťárnu, něco dostatečně bláznivého na to, aby nedokázal předvídat výsledek, ale zároveň ho to neovlivní v negativním smyslu. A pokud je ten člověk navíc narozen ve znamení vodnáře, honí se mu takových úleťáren v hlavě vícero. Mně se třeba už od prosince proháněla v hlavě myšlenka na to, že bych si mohl nechat zkusit obarvit vlasy. Jasně, pro mnoho lidí je to samozřejmá věc, vlasy si obarví doma a přijde jim to všední a obyčejné. Stejně tak mnoho puberťáků to aspoň jednou zkusí. Ale ne tak já. Pro mě to do té doby bylo něco nepředstavitelného, částečně proto, že v dobách mé tloušťky mi bylo i tak nějak jedno, jaké mám vlasy a příliš jsem se o ně nestaral. A právě protože to pro mě bylo něco nepředstavitelného mě to začalo lákat. Věděl jsem, že by to mohl být fajn dárek k mým kulatým narozeninám. Ale k definitivnímu rozhodnutí mi zbývalo rozhodnout se pro nějakou vhodnou barvu. A když jsem koncem prosince už poněkolikáté viděl můj oblíbený animák "Legendární parta" s mou oblíbenou postavou jménem Jack Frost, najednou mi to došlo. Chci vlasy stylizované do barvy ledu. Přece jen jsem narozený v lednu, vlasy si nechám obarvit v lednu, tak co je vhodnějšího než barva ledu? A začátkem ledna jsem se tedy objednal do mého oblíbeného kadeřnického studia, kam chodím už druhým rokem. A vlastně proč zde jeho název nezveřejnit? Placená reklama to není a když jsem s něčím spokojený, rád to doporučím dál. Jedná se o Studio Miracle v Českých Budějovicích. Termín jsem si vybral na pondělí 23. ledna 2017 v 10 hodin dopoledne.


Objednal jsem se ke kadeřnici Pavle, u které jsem byl v tomto studiu v minulosti už dvakrát, ovšem naposledy v lednu 2016, a u které jsem se pokaždé cítil příjemně. A jelikož jsem se nechával ostříhat naposledy začátkem října, byl můj tři a půl měsíce nestříhaný vlasový porost už opravdu zralý na nějakou renovaci. Do kadeřnického studia jsem dorazil přesně na 10. hodinu, a když mě uvítal úsměv slečny na recepci a posléze sympatický úsměv mojí kadeřnice, něco mi říkalo, že to vše nemůže dopadnout špatně. Paní kadeřnici jsem po usazení do kadeřnického křesla ukázal na mobilu jak sestřih, který bych zhruba chtěl mít na hlavě, tak i fotku Jacka Frosta právě z toho filmu Legendární parta. Ona si to promyslela, zkonzultovala s majitelem studia, a dala se do toho. A musím říct, že mě překvapilo, kolik si toho o mě pamatovala z těch předchozích dvou stříhání, od kterých uplynul už jeden a čtvrt roku, respektive rok. A jelikož se s ní dobře komunikuje, tak jsme navázali v hovoru tam, kde jsme přestali před tím rokem a vlastně to bylo hodně fajn. Co se týče samotné procedury, tak napřed mi zastřihla vlasy na sucho, pak mi je odbarvila na blond, což mohlo trvat zhruba hodinu. Samozřejmě jsem s něčím takovým počítal, tak jsem si s sebou vzal knihu s názvem "Will Grayson, Will Grayson" od mého oblíbeného autora Davida Levithana (napsal ji ještě spolu s Johnem Greenem), kterou mám rozečtenou, a během těch procedur, kdy jsem musel sedět a čekat jsem si četl, abych se nenudil, a k tomu popíjel čaj, který mi byl donesen. A musím říct, že když jsem viděl své vlasy odbarvené na blond, tak to byl hodně velký úlet. Na blonďatou barvu bych si asi nezvykl.

Pak přišlo samotné obarvení vlasů, a následně, po patřičně dlouhém působení, došlo k jejich umytí. Ale to ještě pořád nebylo všechno. Následně mi bylo na vlasy aplikováno ještě několik nejrůznějších přípravků, o nichž ani nevím, na co vlastně jsou, ale zřejmě to všechno souviselo s tím, aby mi barva co nejdéle vydržela. Dohromady mi paní kadeřnice umyla vlasy, respektive smývala různé přípravky, asi pětkrát, možná i víckrát, fakt jsem to nepočítal. A mimochodem, během toho umývání, respektive působení těch přípravků jsem si užil i masážní program na tom mycím křesle, takže o to to bylo lepší. A nakonec proběhl finální sestřih, což už oproti všem těm předchozím procedurám vlastně bylo strašně rychlé a nejméně únavné. A výsledek byl prostě fascinující. Dá se říci, že jsem ani nemohl být spokojenější. Vypadalo to jako světle hnědá barva v kombinaci se stříbrnou barvou. Pořád jsem na sebe ze zrcadla koukal já sám, ale zároveň jsem si přišel mnohem víc cool, mnohem víc osobitější, a zároveň jsem nabyl dojmu, že vypadám i o něco mladší. A nutno dodat, že na výsledek jsem zřejmě nebyl zvědavý jen já a moje kadeřnice, asi tak nějak po nás celou dobu pokukoval i zbytek osazenstva kadeřnického studia. Když byl výsledek hotov, shodli jsme se s paní kadeřnicí, že jsem si vybral naprosto ideální barvu, která mi na těch vlasech fakt sluší. I jeden z jejích kolegů konstatoval, že byl zvědavý, jak to vlastně bude vypadat, a že mi to fakt sluší a on do té barvy asi půjde taky. Takže vám asi nemusím ani popisovat, jak jsem se cítil perfektně a znovuzrozeně.

Ve výsledku jsem v kadeřnickém studiu strávil 4 a čtvrt hodiny a zaplatil nemálo peněz, ale výsledek, ten prostě stál a stojí za to. A ještě jsem si na místě zakoupil šampon pro stříbrné a bílé vlasy, který by měl eliminovat případnou prosvítající blond barvu. Každopádně svého rozhodnutí nadělit si k narozeninám profesionálně obarvené vlasy rozhodně nelituji. Nejsem takový dobrodruh, abych si to barvil sám neodborně doma, protože by to asi nevypadalo tak, jak bych chtěl. Tady se mi dostalo profesionální péče s profesionálním výsledkem, a o to mi šlo především. A svoje obarvené vlasy prostě miluji a přemýšlím, že bych u téhle barvy zůstal už natrvalo. Pochopitelně je to ale i otázka financí, i když dle slov paní kadeřnice by to už příště nebylo tak drahé, protože hodně peněz stálo odbarvení nikdy neodbarvovaných vlasů. Každopádně pokud to jen trochu půjde nechám si je obarvit i příště. Samozřejmě nic nemám proti své přírodní hnědé barvě, ale proč být celý život při zdi a spokojit se s tím, co mi nadělila příroda, když to mohu s cizí pomocí ještě vylepšit? A fakt, že jsem udělal dobře, mi potvrdil i zájem okolí, když jsem vyšel z kadeřnictví. Několik sympatických mladých dívek, ale i mladých mužů, si mě se zájmem prohlíželo, a jejich pohledy jakoby říkaly "ten má ale super vlasy" a to je nejlepší důkaz toho, že občas je fajn dopřát si i nějakou úleťárnu. Schválně jsem se ptal paní kadeřnice jestli se u nich nechává obarvit mnoho mužů. A ona mi odpověděla, že o to mají zájem jen ti muži, kteří jsou na to dostatečně ulítlí. A naznačila, že když jsem se objednával na barvení, tak slečna recepční jí překvapeně oznamovala, že se k ní objednal nějaký pán na barvení a co asi bude chtít za barvu.

Myslím tedy, že jsem si nemohl nadělit lepší dárek ke svým 30. narozeninám, než nový look. Jsem rád nejen, že jsem ten nápad dostal, ale jsem rád i za to, že jsem měl dostečně velkou odvahu a jak se tak lidově říká koule na to, abych do toho šel. I to je další důkaz toho, že jsem dokázal změnit své myšlení a sám sebe natolik, abych se nebál přijímat výzvy a jít dopředu. Už teď jsem zvědavý, co mi vytane na mysli příště. Zatím si užívám svého již téměř týden nabarveného vlasového porostu a pochvalných reakcí svého okolí. A vy máte možnost posoudit výsledek zde na mém blogu v Galerii, kde je zveřejněno pár fotek z tohoto pondělí. Na fotkách sice ta barva tak nevyniká, ale v reálu je to bomba! A proto říkám, nebojte se riskovat, nebojte se výzev, nebojte se vkročit do neznáma. Jen tak můžete být odměněni. Jen tak můžete poznat, že je pořád ještě kam dál kráčet, a že stojí za to zjistit, co se nachází za těmi zavřenými dveřmi, když se odhodláte je otevřít naplno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama