Leden 2017

Ledové vlasy aneb Jak jsem se nechal obarvit

29. ledna 2017 v 14:39 | Jirka |  Má přítomnost
V životě člověka asi občas musí nastat chvíle, kdy si řekne, že by chtěl zkusit nějakou úleťárnu, něco dostatečně bláznivého na to, aby nedokázal předvídat výsledek, ale zároveň ho to neovlivní v negativním smyslu. A pokud je ten člověk navíc narozen ve znamení vodnáře, honí se mu takových úleťáren v hlavě vícero. Mně se třeba už od prosince proháněla v hlavě myšlenka na to, že bych si mohl nechat zkusit obarvit vlasy. Jasně, pro mnoho lidí je to samozřejmá věc, vlasy si obarví doma a přijde jim to všední a obyčejné. Stejně tak mnoho puberťáků to aspoň jednou zkusí. Ale ne tak já. Pro mě to do té doby bylo něco nepředstavitelného, částečně proto, že v dobách mé tloušťky mi bylo i tak nějak jedno, jaké mám vlasy a příliš jsem se o ně nestaral. A právě protože to pro mě bylo něco nepředstavitelného mě to začalo lákat. Věděl jsem, že by to mohl být fajn dárek k mým kulatým narozeninám. Ale k definitivnímu rozhodnutí mi zbývalo rozhodnout se pro nějakou vhodnou barvu. A když jsem koncem prosince už poněkolikáté viděl můj oblíbený animák "Legendární parta" s mou oblíbenou postavou jménem Jack Frost, najednou mi to došlo. Chci vlasy stylizované do barvy ledu. Přece jen jsem narozený v lednu, vlasy si nechám obarvit v lednu, tak co je vhodnějšího než barva ledu? A začátkem ledna jsem se tedy objednal do mého oblíbeného kadeřnického studia, kam chodím už druhým rokem. A vlastně proč zde jeho název nezveřejnit? Placená reklama to není a když jsem s něčím spokojený, rád to doporučím dál. Jedná se o Studio Miracle v Českých Budějovicích. Termín jsem si vybral na pondělí 23. ledna 2017 v 10 hodin dopoledne.

30 let aneb Vzpomínky zašlé i živé

26. ledna 2017 v 11:50 | Jirka |  Má přítomnost
Dnes je mi 30 let (narodil jsem se v 11:50 dopoledne, a proto tento příspěvek zveřejňuji na minutu přesně 30 let po mém narození). Všechno nejlepší, chtělo by se zvolat. Ale ať mi popřeje kdokoliv, ať mi bude přát cokoliv, jen já budu vědět, co pro mě ta dnešní třicítka znamená. Když člověk slaví kulaté narozeniny, je to jaksi mnohem výjimečnější, než když se slaví běžná číslovka. A hlavně to člověka nutí tak nějak se zamyslet a možná i lehce bilancovat. Přece jen už mám něco odžito, už stojím na prahu řekněme jakési opravdové dospělosti, kdy už asi nelze čekat, že budu svým okolím označován za mladého muže. Tak jakých bylo těch 30 let?

Života mého běh aneb O dnech současných, minulých i budoucích

7. ledna 2017 v 1:00 | Jirka |  Má přítomnost
Posledních pár týdnů mám intenzivní pocit, jako bych se myšlením vrátil zpátky do pubertálních let. Je to hodně zvláštní pocit, ale zároveň tak nějak podivně příjemný. Nevím, jestli to znáte, nebo si to umíte představit, ale vrací se mi představy, sny a touhy, které se v mé mysli objevovaly naposledy možná někdy kolem 18. roku života. Tedy v době, kdy jsem ještě měl pocit, že snad mám nějakou naději na to žít normálně, kdy jsem ještě věřil v pozitivní budoucnost a ve splněné sny, než se má mysl na dlouhou dobu zahalila temnotou. A právě v téhle době jsem svým myšlením zřejmě na hodně dlouho zamrzl a nerozvíjel se. Skoro jako by někdo zmáčkl pauzu a já se zastavil. Můj život se odvíjel dále, ale bylo to jen na bázi přežívání. A to pomyslné pauzové tlačítko se neuvolnilo ani s mým zhubnutím. Spíš mi to přišlo, jako by někdo pustil rychlé přetáčení dopředu, ale pauza byla zapnutá stále. Až nyní to vypadá, jakoby někdo pouštěl do mé hlavy postupně tlačítko, které mi dovolí fungovat a navázat tam, kde jsem se zastavil.