Prosinec 2016

Povídka o prodavači a zákazníkovi 2 aneb Pokračování po roce

30. prosince 2016 v 22:25 | Jirka |  Vlastní tvorba
Krásný konec roku přeji vám všem. Loni přesně před rokem, tedy 30. prosince 2015, jsem vytvořil a zveřejnil jednu povídku, kterou jsem nazval Povídka o prodavači a zákazníkovi aneb Vánoční setkání. Tato povídka pojednávala o dvou mladých mužích, 18letém Robinovi a 21letém Adamovi. Jak si jistě vzpomínáte, jejich příběh jsem opustil v momentě, kdy si vzájemně vyznali lásku a Adam poprvé od smrti svých rodičů tři roky zpátky poznal pocit opravdového štěstí. Plánoval jsem, že tímto ten příběh také skončí a bude na každém z vás, abyste si domysleli vývoj toho příběhu. Nicméně rok se s rokem sešel a mě napadlo, že by mohlo být zajímavé opět přesně na den po jednom roce otevřít v mém mozku dvířka vedoucí přímým směrem přímo k těmto dvěma mladíkům, kteří za sebou mají zajisté velmi zajímavý rok. A vlastně by se mohlo stát hezkou tradicí vždy jednou za rok, ideálně kolem toho 30. prosince, jejich příběh posunout, rozvinout, či jen představit, jak se jim daří. Respektive především to, jak se daří Adamovi, protože on je vypravěčem příběhu. Koneckonců, jak brzy zjistíte, tato povídka má narozdíl od té první povídky otevřený konec...

Abych byl upřímný, psát příběhy vymyšlených postav je hodně zvláštní. Máte tisíce variant, jak jejich příběh rozvíjet a vyprávět. Já jsem dodneška vpodstatě ani netušil, o čem budu psát. Respektive rámcově jsem si to zhruba ten poslední týden představoval, ale ve výsledku jsem stejně psal stylem, co mě právě napadlo. A nebudu lhát, pohrával jsem si i s myšlenkou, že se těm dvěma během roku jejich vztah rozpadl. Ale jelikož jsem člověk milující optimistické příběhy se šťastnými konci, tak v dnešním pokračování je vše zalité Sluncem, přesně tak, jak jsem to naznačil před rokem na závěr povídky. Vlastně v tomto pokračování nenajdete žádný konflikt ani nic negativního. Je to jen sonda do jednoho dne (konkrétně do Štědrého dne) zamilovaného páru dvou mladíků. Mám totiž pocit, že toho zlého a negativního je kolem nás každodenně mnoho. A kromě toho, já věřím na šťastné konce. Doufám a věřím, že se vám pokračování povídky (která je přibližně stejně dlouhá jako loňská povídka) bude líbit, že vás zaujme, a že třeba i vy díky ní uvěříte na šťastné konce. A budu-li za rok živ a zdráv, a budu-li mít dost inspirace a času, slibuji, že se opět pokusím do Adamova (a možná i Patrikova) světa navrátit. Představivost je totiž krásná věc. A mě baví si vymýšlet ve své hlavě příběhy. Jen mě nebaví o nich psát. Ale občas i já rád udělám výjimku. Jako právě dnes. Tak ať se vám povídka líbí. Pohodlně se usaďte. Začínáme!

Veselé Vánoce

24. prosince 2016 v 11:31 | Jirka |  Zamyšlení
Vážení a milí čtenáři, kteří čtete můj blog. Od posledního mnou zveřejného článku uplynulo již 50 dní a celkově jsem vám za poslední tři měsíce nabídl jen dva články. Řídím se heslem, že méně je více a píšu jen tehdy, mám-li pocit, že můj článek má nějaký smysl. A kromě toho, poslední týdny byly pro mě opravdu hektické a času nebylo nazbyt. Dnes tuto hradbu mlčení ale prolomím kvůli tomu, že dnešní výjimečný den si o to přímo říká. Chci vám všem totiž popřát krásné, klidné, spokojené a ničím nerušené Vánoce. A jelikož jsou Vánoce spojeny s vírou, rád bych se u víry na chvilku pozastavil. Víra totiž nemusí být spojená jen s křesťanstvím a církví. Je důležité mít a neztrácet víru. Víru v sebe. Víru v lidi. Víru v lásku. Víru v dobro. Víru v to, že se mi podaří vše, co chci. Víru v to, že zítřejší den bude minimálně stejně dobrý nebo lepší než dnešní den. Proto vám všem přeji především to, abyste neztráceli svou víru. A když vás přece jen začne opouštět, tak abyste ji vždy dokázali zase najít. Protože bez víry to v životě opravdu nejde. Já třeba stále, i přes svůj věk, věřím v Ježíška, v Santa Clause, či prostě v nějakou tu magickou vánoční postavu, která zaručí, že Vánoce přijdou i letos. A tuto víru mi nikdo a nic nemůže vzít. A víte, co je na tom nejkrásnější? Že díky této své víře si stále užívám Vánoce s dětskou radostí a s veškerou tou naivitou a pohádkovou atmosférou, která k dětským Vánocům patří. Řídím se totiž heslem, že vidět neznamená věřit, ale věřit znamená vidět. Závěrem vám tedy ještě jednou přeji krásné a požehnané Vánoce a děkuji vám za to, že vás můj blog zajímá.

P.S.: A pokud přijde ta správná inspirace, rád bych vám ještě do Silvestra nadělil jeden vánoční dárek. Zvažuji, že bych po roce opět mohl zavítat do svého fiktivního světa a napsat pokračování povídky, kterou jsem pro vás sepsal a zveřejnil loni 30. prosince. Samotného by mě zajímalo, jak se Adamovi s Robinem po roce daří. Tak třeba to vyjde ;-)