Já a ony aneb Kamarádem (na)vždy?

3. září 2016 v 0:32 | Jirka |  Zamyšlení
Ten čas ale letí. Vážně jsem už měsíc na svůj blog nenapsal žádný nový článek? No jo, ona vlastně byla olympiáda, na kterou jsem koukal od rána do večera, tím se to vysvětluje. Každopádně občas i taková měsíční pauza od psaní může člověku prospět a další příspěvek se pak píše s o to čistší hlavou a víc mě to baví. Za ten poslední měsíc se toho v mém životě stalo hodně a přitom mám vlastně pocit, že se nestalo téměř nic. Tak to ale bývá často. Ale o tom někdy jindy. Nicméně i díky poslednímu měsíci jsem si uvědomil jednu věc. Jeden můj nedostatek, na kterém bych měl začít pracovat. Všechny holky totiž vnímám jen jako kamarádky.


Ne, že by mi to nějak vadilo. Díky tomu jsem totiž schopen s holkama komunikovat přirozeně, nenuceně, bez stresu, bez ostychu, a ve výsledku se i od těch holek dozvídám, že je jim se mnou fajn. Prý se dobře poslouchám, prý umím zajímavě vyprávět, kromě toho umím naslouchat i já jim. Jenže je tu jedno podstatné ale. Pořád všechny holky vnímám JEN JAKO KAMARÁDKY. Zatím s žádnou holkou se mi nestalo, že bych jí vnímal nějak jinak. Samozřejmě až na tu jednu na mém blogu již popsanou výjimku, u které si zpětně nejsem jistý, že to opravdu láska byla. Ale můj mozek si prostě za těch téměř 30 let mého života zvykl vnímat holky jen jako kamarádky. Nikdy se mi nestalo, že bych při komunikaci s holkou přemýšlel o tom, jak asi vypadá nahá, že bych jí chtěl mít jen pro sebe, že bych se s ní chtěl milovat , že bych s ní chtěl zažívat to, co je normální pro mladé zdravé muže. Můj mozek se automaticky stylizuje do role kamaráda, a v tomto módu sám od sebe setrvává. Není schopen rozklíčovat signály, není schopen vidět náznaky, přemýšlí čistě, nezkaženě, bez postranních úmyslů.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem na to přišel, a mám zřejmě nejvyšší čas na tom zapracovat a pokusit se své myšlení vytrénovat pro další level. V tuhle chvíli bych sám sebe přirovnal k farářovi, kterým jsem kdysi v pubertě uvažoval, že bych se mohl stát. Všechny lidi kolem sebe se snažím vnímat čistým, nezkaleným, možná až naivně důvěřivým pohledem. Bez postranních úmyslů, bez erotických představ a tužeb, prostě jako zpovědník dodržující celibát. Něco je v mé hlavě špatně. Ve všem tom pokroku, který jsem ve svém životě učinil po svém zhubnutí, se najednou cítím zoufale ztracený. Nemohu nebo se neumím vymanit z toho začarovaného kruhu. Možná to pak i může vypadat tak, že si s těma holkama hraju, protože jeden večer jsem schopen věnovat svou maximální pozornost jedné holce, usmívat se na ní, povídat si s ní, zajímat se o ní, o to co má ráda, co jí baví, co si přeje. Ale to vše prostě jako nejlepší kamarád, bez postranních úmyslů, bez toho, aniž bych se s ní viděl v posteli. A další večer už jsem schopen si takto úplně stejně povídat třeba s jinou slečnou. A opět v tom není nic víc než čiré kamarádství. Ale může se stát, že některá z těch holek to pak může vnímat trochu jinak a nedojde jí, že já to prostě beru jako normální kamarádský mód, a pak třeba ode mne čeká, že něco udělám, že se to nějak posune. Ale když mi nic nedá najevo, tak mně to prostě nedojde.

Ono je asi těžké se do mě vžít či mě alespoň trochu pochopit. Ale když je člověk celý život tlustý (tloušťky jsem se, jak jistě víte, zbavil až v 28 letech), připadá si ošklivý, nechtěný a na všech akcích a ve všech kolektivech víceméně trpěný jen do počtu, a navíc o něj po milostné a partnerské stránce žádná holka ani nezavadila, tak mu nezbývá, než se naučit být alespoň kamarád, aby se s ním nějaká holka bavila. A pak, i když zhubne, i když má za sebou jeden rok pravidelného cvičení v posilovně, i když se dobře obléká a snaží se dobře vypadat, i když zapracoval na své psychice a narostla mu sebedůvěra, i když je pozitivní, stejně v něm může z té doby něco zůstat. A já až teprve teď zjistil, že pokud se u mě něco nezměnilo, tak to je právě to kamarádství s holkama. I přes všechny pokroky a změny mé myšlení ohledně holek zůstává ztraceno v mé minulosti. A já teď musím přijít na to, jak své chování a myšlení nastartovat tím správným směrem. Tak snad se mi to dříve či později povede.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 3. září 2016 v 11:30 | Reagovat

Tvůj blog sleduju už tak tři čtvrtě roku - a vzhledem k tomu, co všechno jsem si na něm za tu dobu přečetla, ráda bych si dovolila jednu poznámku. Prosím, nevykládej si ji nějak špatně.
Totiž, přijde mi trochu zvláštní, že by se zdravý mladý muž dokázal tak kompletně odstřihnout od veškeré své sexuality. Je pravda, že to, cos zažil, je extrémní - a rozhodně netvrdím, že se do toho dokážu vcítit. Ale... vzpomínám si na některé starší články na Tvém blogu. Na jednu moc pěknou povídku o homosexuálním vztahu. A na další podobné články. Takže...
Takže mě napadá, co když to, že Tě dívky sexuálně nepřitahují, není způsobené jen Tvým problematickým vztahem k sexu jako takovému, ale i tím, že to jsou prostě dívky?
Možná se mýlím, nevím, co se změnilo od doby, cos psal ony zmiňované úvahy o své orientaci. Ber to jen jako podnět k zamyšlení.

2 Jirka Jirka | Web | 3. září 2016 v 14:00 | Reagovat

[1]: Upřímně, i to mě napadlo a nelze to úplně vyloučit. Nicméně i když se bavím s nějakým klukem, rovněž o něm nesmýšlím po sexuální stránce. Navíc v minulosti jsem měl i sexuální sny, a pokaždé to byly sny se ženami. Mazlení, líbání, objímání, nahá dívka v mé posteli, postupně jí líbám tělo od pusy až po její intimní partie, tyto sny se mi pravidelně zdály a ráno jsem se probouzel vzrušený. Zatímco o mužích se mi zatím nezdál ani jeden erotický sen. Těžko říci, jak to vlastně se mnou je. Možná jsem ještě nepotkal tu pravou. Nebo jsem možná opravdu zamrzl v tom, že žádná žena o mě nemůže mít zájem po partnerské stránce, tak budu aspoň kamarád. Musím si to nějak zanalyzovat a vyřešit si to. Fakt je ale ten, že sex mi v životě nechybí, ale vyzkoušet bych si ho ze zvědavosti chtěl. Tak uvidíme, jak se to u mě bude vyvíjet dál.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 4. září 2016 v 13:29 | Reagovat

Mne napadá, jestli náhodou nejsi pansexuál ... Protože to by skvěle vystihovalo i to, co popisuješ dnes... Ale je to jen můj dohad, prosím, neuraz se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama