Osudová aneb Píšu Ti psaní, moje milá E.

4. června 2016 v 15:40 | Jirka |  Má přítomnost
Ach, moje milá E.,

odkud jen začít? Vstoupila jsi mi do života téměř před třemi lety. Od prvního okamžiku jsem k Tobě pocítil něco zvláštního. Zasáhla jsi mé srdce, mé myšlenky, mou duši. Naše cesty se poté spojovaly a zase rozdělovaly, ale myslet jsem na Tebe nikdy nepřestal. Nikdy předtím jsem neměl v životě nikoho, na kom by mi tolik záleželo. Každou chvíli strávenou s Tebou mám uloženu hluboko ve své paměti a ve svém nitru a kdykoliv to potřebuji, jsem schopen si živě vybavit jakýkoliv okamžik, který jsem s Tebou zažil. Je to zvláštní a neumím to vysvětlit. Ale cítím, že Tě ve svém životě potřebuji. Cítím, že bez Tebe to nejsem já.


Díky letošnímu roku mám z Tebe mnohem víc, než jsem se vůbec kdy odvažoval doufat. Mnoho krásných společných zážitků mě hřeje v mém nitru a zůstává navždy uvnitř mě. Ale čím víc krásného s Tebou zažívám, tím více mě dokáže zasáhnout nebo rozhodit, když se něco nevyvíjí podle mých představ. Proč mám občas pocit, že jsem pro Tebe jen jeden z mnoha lidí ve Tvém životě? Asi bych potřeboval někdy slyšet, že jsem pro Tebe něco víc. Že jsem pro Tebe stejně důležitý jako Ty pro mě. Vím, už jsi mi to několikrát říkala a já jsem asi příliš sobecký, když se v tom potřebuji ujišťovat. Ale tak moc se bojím, že z mého života zmizíš, a ujištění o mé důležitosti v Tvém životě mi dává alespoň určitou naději, že se naše cesty hned tak nerozejdou.

Asi ani netušíš, jak velké nadšení se zračí v mých očích, když se rozezvoní můj telefon a na druhém konci slyším Tvůj hlas, nebo když mě zkontaktuješ přes Facebook. Pokaždé, když jsem na Facebooku, můj zrak automaticky kontroluje, jestli jsi zrovna online, případně jak dlouho jsi neaktivní, protože chci a potřebuji vědět, že jsi v pořádku a nic se Ti nestalo. A když jsme spolu a Ty mluvíš, já hltám každé Tvé slovo, jako by to bylo to nejkrásnější, co mé uši kdy slyšely. Vlastně sis mě totálně připoutala k sobě. Z mé strany je vše mezi námi ryzí, čisté, bezpodmínečné a upřímné. Nevnímám Tě jako slečnu, do které bych byl zamilovaný. Nevnímám Tě ale ani jen jako obyčejnou kamarádku. Těžko se to popisuje a nevím, jestli pro to, co k Tobě cítím, existuje nějaké vhodné označení. Možná Tě vnímám jako svou osudovou ženu. Vždyť od doby, co Tě znám, se můj život nachází v prudkých turbulencích a mění se k lepšímu rychleji, než to stíhám zpracovávat. A i Tvou zásluhou se můj život posouvá někam, kam jsem se ani neodvážil nikdy doufat, že by se mohl posunout.

Vím, že pustit si mě do života a být se mnou je mnohdy opravdu velmi obtížné. Vždy mám a budu mít svou hlavu přeplněnou opravdu mnoha myšlenkami, dojmy či pocity, které je pro mě obtížné upozadit či je zcela vytěsnit. Bývám často zamyšlený a duchem nepřítomný, ale s Tebou se mi daří mít hlavu úžasně prázdnou, respektive zaplňovat jí jen těmi nejkrásnějšími myšlenkami. Mám-li být upřímný, neumím už bez Tebe být a žít, ale zároveň zjišťuji, že být s Tebou je pro mě mnohdy velmi bolestivé. Když jsme někde ve více lidech, nemám z Tebe téměř vůbec nic. Neumím se s Tebou před ostatními lidmi bavit tak, jako když jsme sami. A já mám občas pocit, že Ty buď neumíš, nebo nechceš se mnou být o samotě. Chápu, jsi společenská a ráda se obklopuješ lidmi. Ale pozorovat Tě, jak veškerou pozornost věnuješ někomu jinému, zatímco já se pomalu propadám do svých myšlenek a stávám se duchem nepřítomný, je pro mě téměř srdcervoucí. Zatímco když jsme spolu sami, je to pokaždé nezapomenutelné. Asi si Tě potřebuji přestat stavět na piedestal. Potřebuji si do života pustit další lidi. Potřebuji svou pozornost zaměřit jinam. Víš, tak nějak mě napadá, a opravdu velmi se toho bojím. Co když se všechno to krásné mezi námi již stalo? A jsi vůbec skutečná, nebo jsi jen krásný sen, z něhož se pomalu probouzím a on se rozplývá někde v dáli?

Nevím, opravdu v tuto chvíli nevím, jak to mezi námi bude dál. Co všechno nás ještě čeká? Zvládneme ty společné párové taneční kurzy salsy, které jsme si od září naplánovali? Nebo se během léta něco změní, ať už u mě či u Tebe? Ty máš svůj život a já svůj. Svěřila ses mi s tolika věcmi, myšlenkami a zážitky, a já se zase na oplátku svěřoval a svěřuji Tobě. A vše, co mi řekneš, u mě a ve mně zůstává pevně uschované jako v trezoru. A přeji si jen jedno. Abys našla ve svém životě rovnováhu a harmonii, abys byla šťastná, spokojená a dosáhla všeho, co si přeješ a o čem sníš. A Ty to dokážeš. A já jen budu doufat, že tu vždy budu, a že v Tvém životě zůstanu, abych mohl sledovat, jak se vyvíjí Tvůj život a jak se vyvíjíš Ty sama. Mimochodem, tohle jsem Ti nikdy neřekl, ale víš, jakou přezdívku jsem Ti dal ve své hlavě? Dá se říci, že až s dětsky upřímným nadšením miluji Vánoce, Ty slavíš na Štědrý den svátek, a jsi pro mě takový krásný dárek od života a od osudu, proto jsem Ti vymyslel už před pár týdny takovou krásnou dvojvýznamovou přezdívku "Christmas Eve". Tak snad se Ti tahle přezdívka bude aspoň trochu líbit... A závěrem chci říci jen jedno. Mám Tě rád a chci a potřebuji Tě mít ve svém životě. A budu Tě mít rád až do té doby, dokud budu žít, vnímat, dýchat. A z celého srdce usilovně doufám, že to cítíš stejně.

S láskou, úctou a nekonečnou vděčností navždy Tvůj

J.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 6. června 2016 v 11:07 | Reagovat

Píšeš, že do ní nejsi zamilovaný - a tohle opravdu nejspíš není zamilovanost - ale jestli to není Láska, tak fakt už nevím, čemu by se tak mělo říkat...
Každopádně doufám, že slečna Tvůj blog čte - a pokud o něm náhodou neví, nebylo by od věci jí ten dopis reálně poslat. Tohle by si totiž alespoň podle mého soudu přečíst měla.
Každopádně ať už je mezi vámi dvěma cokoli, držím vám palce a přeju hodně štěstí!!

2 Jirka Jirka | Web | 6. června 2016 v 15:44 | Reagovat

[1]: Jsem přesvědčený, že zamilovanost v tom z mé strany opravdu není, ale vhodný výraz pro to, co k ní cítím, opravdu nenacházím. Záleží mi na ní, možná se tomu dá říkat láska, ale je to ten druh lásky, který není absolutně založen na fyzičnu. Vím, že pro takový ten typický vztah (chození, líbání, společný život, založení rodiny) si najdu někoho jiného, koho budu milovat vroucí láskou. Ale na téhle slečně mi bude vždy hodně záležet...
Vím, respektive říkala mi to, že můj blog čte a vždy jí potěší, když se v nějakém článku pozná. Takže předpokládám, že aniž bych jí na to upozornil, najde si cestu i k tomuto dopisu. Nikdy bych nenašel odvahu jí ho poslat. Ale napsat to prostřednictvím blogu mi přišlo strašně snadné a najednou se cítím i nějak lehčeji, jako by ze mě spadly všechny ty obavy s tím vypsáním se do dopisu.
Každopádně díky za Tvou reakci a věřím, že já a ona si k sobě vždy cestu najdeme, pokud tedy o to budeme oba stát.

3 Eva Eva | E-mail | 7. listopadu 2017 v 23:37 | Reagovat

Precetla jsem si to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama