Květen 2016

Jednou euforie, jindy skepse aneb Život je kabaret

27. května 2016 v 23:29 | Jirka |  Má přítomnost
Sakra, dneska je jeden z těch dnů, které totálně nesnáším. Je to den, kdy se tak trochu připomíná moje staré já, kdy můj mozek se přepne do starého myšlení, kdy mám vztek na celý svět, prostě kdy bych nejradši nebyl. Ano, i když si svůj život užívám a miluju ho, občas to prostě tak mám. A nejhorší je, že ani nevím, co to způsobilo. Prostě to tak je.

Konečně miluju svůj život! A je to super!

18. května 2016 v 15:20 | Jirka |  Má přítomnost
Včera jsem se vrátil domů kolem půlnoci a nevím, jak se to stalo, ale dostal jsem hroznou chuť napsat na svůj soukromý Facebook krátký status "konečně miluji svůj život, i když vím, že to lepší a nejlepší na mě asi teprve čeká". Protože přesně takhle jsem to cítil a cítím. Neskutečně miluju svůj život. Konečně! Dokonce mám chvílemi pocit, že ho sám sobě i závidím. Je to takový zvláštní stav, který dokáže pochopit asi jen ten, kdo si prošel tím, že svůj život totálně nesnášel, nic ho nebavilo a všechno mu na jeho životě i na sobě samém přišlo hnusné a odpuzující. A je to opravdu zvláštní něco závidět sám sobě. Ale asi to bude přechodný stav, než se moje mysl a podvědomí vyklidní a přijmou současný stav jako hotovou a normální věc. Ale čemu za to vlastně vděčím?

Co se to děje s mým životem? aneb Ve víru emocí

12. května 2016 v 1:11 | Jirka |  Má přítomnost
Co se to děje s mým životem? Nic nedává smysl. Nebo to naopak smysl právě začíná dávat? Jsem plný něčeho, co asi nedokážu dost dobře vyjádřit. Před dvěma lety, když jsem začínal měnit svůj život, toužil jsem jen po jediné věci. Mít ve svém životě nějakou slečnu, kterou budu moci pozvat do kina. Nic víc, nic míň. Tak moc byl můj život prázdný a samotářský. A dnes? Skoro se až bojím uvěřit, že tohle je můj život.

Pod jednou střechou s rodiči aneb Mamánek nebo sólista?

8. května 2016 v 10:49 | Jirka |  Zamyšlení
Po několika popisných příspěvcích s mými zážitky jsem se rozhodl zase jednou přijít s nějakým zamyšlením. Bude se týkat tématu mamánci, respektive to bude o mužích, kteří žijí v jedné domácnosti s jedním či oběma rodiči a tak nějak automaticky jsou označovaní za mamánky, i když ne vždy je toto označení z mého pohledu na místě. Já sám totiž stále žiju s mamkou, ač mi bude za necelých 9 měsíců už 30 let. A jako mamánek si rozhodně nepřipadám.