Proč jsem (ne)vhodný typ do vztahu aneb Kriticky nekritický náhled do mého nitra

17. dubna 2016 v 13:56 | Jirka |  Má přítomnost
Myslím, že zase jednou nastal čas napsat něco jen o sobě. Jak ubíhá čas a já se svým životem posouvám dopředu a dozrávám psychicky i fyzicky, přicházím na řadu věcí, které mi pomáhají uvědomit si, kým vlastně jsem a co zhruba od života očekávám. Toho, že to se mnou mnohdy není snadné, jsem si pochopitelně vědom už delší dobu. Ale pokud mám být připraven pro nějaký vztah, je dobré si definovat, co mohu tomu druhému nabídnout, a na co by se on měl připravit. Zkusím se tedy odpoutat sám od sebe tak, jak se vnímám já, a podívám se na sebe očima své budoucí partnerky/partnera. A jen takový dodatek. Při názvu tohoto příspěvku jsem se inspiroval názvem alba mé oblíbené kapely Inékafe, které se jmenuje "Som nevhodný typ".


Proč to se mnou můj budoucí partner/partnerka nebude mít lehké:

1. Celý život jsem zvyklý na samotu. Nikdy jsem neměl v životě někoho, na koho bych se ohlížel. Naučil jsem se tedy spoléhat jen sám na sebe, dělat to, co baví mě tehdy když mám čas já. Nikdy jsem neměl nikoho, koho bych se mohl zeptat jak se máš, jak se cítíš, co tě trápí. Nikdy jsem v životě neměl nikoho, komu bych se přizpůsoboval a jehož potřeby bych reflektoval. Prostě jsem byl celý svůj život samotář a co jsem si nezařídil, to jsem neměl. A v tom právě může být kámen úrazu. Prostě se ve vztahu, budu-li někdy v nějakém, může stát, že mi nedojde, že toho druhého něco trápí a chtěl by se svěřit, nebo že bych měl něco udělat, protože jsem zvyklý řešit především sebe a ohlížet se na sebe. Nejsem sobec a nechci být sobec. V tomto se snažím na sobě pracovat, nemyslet už jen na sebe, nežít svůj život jen sám pro sebe, snažit se být pozorný k lidem, které mám okolo sebe. Ale tohle je prostě něco, co se člověk musí naučit, a proto než mi některé věci v mém budoucím vztahu dojdou, může to chvilku trvat a může se i stát, že pokud mi to ten partner neřekne napřímo, nedojde mi to vůbec. Myšlení ovlivněné 29 roky samoty se prostě nedá automaticky změnit, chce to práci, chce to pochopení a chce to trpělivost.

2. Nepotřebuji k životu sex. Kdybych jej k životu potřeboval, už dávno bych o panictví přišel, v dnešní době totiž není problém si užít například sex za peníze. Ale já nemám tu potřebu. Věřím totiž v sex z lásky. Ale abych jej mohl realizovat, musím toho druhého dobře poznat a musí mi sednout ve všech ohledech, především však tím, jaký je vnitřně, a to nepoznám z jedné, dvou či tří schůzek. Možná jsem staromódní, možná beznadejně romantický, ale sex pro mě není volnočasová aktivita k ukojení mého chtíče. K tomu mi stačí moje ruka. Pro mě je sex vyvrcholením něčeho krásného mezi dvěma lidmi, kteří se vzájemně milují a tímto aktem si to stvrdí. Pro mě je sex především prostředek k plození dětí. Pro mě je sex něco, co nepotřebuji, nemohu-li jej vykonávat s někým, pro něhož hoří mé srdce, mé myšlenky, můj pohlavní úd.

3. Nejsem žárlivý. Což by mohl být problém, protože každý partner/partnerka asi očekává ve vztahu od svého partnera aspoň mírný náznak žárlivosti, protože pak má pocit, že jej jeho partner o to víc miluje. Já ale zastávám názor, ať se každý ve vztahu schází s kým chce (pochopitelně pouze po kamarádské stránce), je-li mu s těmi kamarády dobře a poskytují-li mu něco, co já jako partner třeba poskytnout neumím nebo nejsem toho schopen. Je mi totiž jasné, že můj partner/partnerka nemusí mít úplně shodné zájmy a koníčky jako já, stejně tak je fajn občas změnit prostředí a užít si pár chvilek taky s někým jiným. Rozhodně nejsem ten, kdo bude ve vztahu tomu druhému pořád za zadkem a bude si chtít veškerý jeho čas a pozornost krást jen pro sebe. Na jednu stranu to může být pro mého partnera/partnerku fajn pocit svobody, na druhou stranu mu může chybět pocit, že jsem ochoten srovnat do latě každého, kdo by projevil o můj protějšek jakýkoliv zájem.

4. Jsem plánovací typ. Nemám příliš v lásce spontánní akce. Vstupenky na kulturní akce kupuji minimálně měsíc dopředu, většinou ale hned první den předprodeje. Když jedu na výlet někam, kde to neznám, jsem schopen trávit čas na internetu plánovaním tak dlouho, dokud si nejsem stoprocentně jistý, že vím, kudy se budu pohybovat, a že jsem maximálně připraven. Takže vše si pečlivě plánuji, vše rozmýšlím, a to může být problém, bude-li chtít partner/partnerka podniknout z minuty na minutu nějaký výlet někam, kde to neznám. Nesnáším totiž ten pocit, že jsem ztracený někde, kde to neznám.

5. Nevlastním řidičský průkaz ani automobil. Nikdy jsem to nepotřeboval a tím pádem jsem to nechal u ledu. Pro můj osobní život to nemá žádný vliv. Ve vztahu to může být sakra velký problém, když nemohu svůj protějšek odvézt kamkoliv potřebuje. Vím, tohle je řešitelné, peníze na autoškolu i automobil bych na účtě našel, ale opravdu nemám důvod pro napravení tohoto nedostatku. Teprve až bude důvod, bude i chuť to změnit.

6. Jsem svůj. Vždy a za všech okolností. Nesnáším hrát si na něco, co nejsem. Neumím lhát. Neumím předstírat. Nejsem ten typ, co lidem podkuřuje proto, aby si získal jejich přízeň. Když mi nějaký člověk nesedne, neumím to skrýt. A být upřímný a přímý za všech okolností ve vztahu, to nemusí dopadnout dobře. Ale jen tak může být partnerský vztah zdravý. Proč si nechávat pro sebe něco, co mě trápí? Jak ten druhý má poznat, že mě něco trápí nebo že mi něco vadí, když mu to neřeknu? Ze všeho nevyřčeného ve vztahu pak vzniká akorát dusno a konflikty. Komunikace ve vztahu by měl být základ, stejně jako upřímnost. Ale ne každý je schopen v takovém vztahu být.

7. Zadržování emocí. Já jsem ten typ člověka, který se usmívá na své okolí, i když ho třeba uvnitř něco trápí. Své emoce neumím dávat příliš najevo, což pramení z mé celoživotní samoty a z toho, jak jsem vypadal dříve. Být tlustý a ještě se naivně svěřovat každému na potkání s tím, co se mi zrovna honí hlavou a co mě trápí, to zavánělo zneužitím všeho, co o sobě řeknu někomu jinému. Tak jsem se naučil svoje pocity držet v sobě. Ano, jsou okamžiky, kdy se neudržím a něco mě dojme až k slzám, jako například nějaký dojemný film. Ale na veřejnosti a před jinými lidmi držím emoce v sobě, takže nikdo nepozná, co se mi zrovna honí hlavou. Proto si ani nejsem jistý, že někdy nějaké ženě či muži budu schopen dát najevo, že o něj stojím, a že ho chci ve svém životě.


Proč by mě měl někdo milovat:

1. Když miluji, miluji celým svým srdcem a duší. Člověk, který si získá mou lásku, ve mně bude mít stoprocentní oporu. Bude pro mě tím nejdůležitějším na světě, jeho štěstí a spokojenost budu stavět nad své vlastní zájmy a budu se snažit, aby mu nechyběl pocit, že tu je někdo, kdo jej nade vše miluje. Budu si ho vážit, budu ho respektovat, budu tu především pro něj.

2. Nebudu na své partnerce/partnerovi šetřit a nepřipustím, aby se ve vztahu nudil. Budou-li mi na to stačit finanční prostředky a bude-li o to on stát, užije si se mnou můj protějšek bohatý kulturní život (kino, divadlo, koncerty), ale i zábavu (myslím, že i na parketu to umím solidně rozjet). Zastávám názor, že venkovní vyžití je nutné, a sdílené zážitky jsou nejlepší zážitky.

3. Jsem nenapravitelný romantik. Pokud najdu někoho, kdo pro mě bude tím prvním, koho chci ráno vidět když otevřu oči a tím posledním, koho chci večer vidět než oči zavřu, budu mu to chtít pravidelně dávat najevo. Ano, možná toužím po lásce jako z románu nebo romantického filmu, ale proč by to nebylo možné? Svět přece ještě nemůže být tak zkažený, aby se z něj vytratilo něco jako ideální vztah plný lásky, vášně, porozumění.

4. Jsem tvárný a učenlivý. Nejsem přesvědčený, že má pravda je vždy ta jediná neoddiskutovatelně správná. Nejsem přesvědčený, že mám patent na rozum. Umím uznat svou chybu, dopustím-li se jí. Umím se omluvit, vím-li, že jsem udělal něco špatně. Umím se poučit z vlastních chyb. A jsem schopen vstřebávat nové věci a poznatky a aplikovat je do svého dalšího chování. Až budu prožívat svůj první vztah, bude to asi hlavně o učení a nabírání zkušeností. Ale jsem schopen vstřebat vše, co se mi do budoucna bude hodit a co mě udělá lepším.

5. Neutíkám před problémy a jsem praktický. Mám dokonalý přehled o všech poplatcích, které je potřeba platit, mám přehled o cenách za zboží a služby v nejrůznějších sférách, zajímám se o život kolem sebe i o praktické zprávy a informace, které by mohly mít na mě a mé okolí i ten nejmenší dopad. Jsem schopen mít přehled o všech potravinách, drogerii a dalších věcech, které doma došly nebo brzy dojdou a jsem schopen sám bez pomoci jakéhokoliv dalšího člena domácnosti zařídit a realizovat nákup. Rovněž mám dokonalý přehled o pohybech na účtu, o všech příjmech a výdajích, a nekupuji nic, na co nemám peníze nebo co z mého pohledu nepotřebuji. Stejně tak jsem schopen, rozbije-li se cokoliv v domácnosti, zařídit v nejbližší možné době (téměř ihned) nápravu. Před problémy neutíkám, ale řeším je, protože nic člověku neudělá těžší hlavu než jednou, dvakrát a posléze neustále dokola odkládaný problém.

6. Plním si své závazky. Ač pracuji z domova a mohl bych práci stavět na druhou kolej, nemám klid, dokud jí nemám hotovou. A takhle je to u mě se vším. Pokud mám někde nějaký rest, nemám v myšlenkách klid a pokoj, dokud ho nevyřídím. A slíbím-li někomu, že někam půjdeme, nebo že někam dorazím na nějaký určitý čas, hanba by mě fackovala, kdybych tam nedorazil. A když už vinou nějakých okolností mám zpoždění, považuji za nutné dát to tomu dotyčnému vědět ihned, jakmile se dozvím, že budu mít zpoždění nebo nedorazím vůbec. A vždy se snažím být dochvilný.

7. Jsem optimistický, baví mě život, raduji se z maličkostí. Jsem vyrovnaný, spokojený se svým životem a ve svém životě šťastný. Neschází mi stálý úsměv, dobrá nálada, pohoda. Rozhází mě jen máloco, každý problém má v mých očích řešení, nic není nemožné, nenechávám se strhnout jinými lidmi na nízkou či depresivní úroveň, na kterou by mě mohli chtít dostat. Skoro nic mi nedokáže zkazit náladu, prostě i z negativních věcí si dokážu vždy vzít něco dobrého. Umím být oporou pro lidi, na nichž mi záleží a takový člověk ode mne nikdy neuslyší, že na něj nemám čas. Prostě na světě jsme jen jednou, tak proč si život ztrpčovat naštváním, depresí, negativismem? Já si svůj život užívám a pokud to jde, rád svůj klid, úsměv, optimismus přenesu i na svůj protějšek či kohokoliv jiného, na kom mi záleží a kdo to právě potřebuje.


Epilog:

To je vše, přátelé. Myslím, že více netřeba dodávat. Umožnil jsem vám vhled do mé mysli a do toho, jaký jsem. Mně to pomohlo v tom podívat se na sebe i z perspektivy někoho jiného, a vám to třeba řekne něco více o mně. Snažil jsem se být maximálně otevřený a podívat se na sebe skutečně kritickým a nezkresleným pohledem. Snad to mělo smysl. Díky za váš čas, za váš zájem, a za všechny vaše ohlasy. Vážím si toho. Mějte fajn zbytek dne!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Černý Anděl Černý Anděl | Web | 18. dubna 2016 v 14:42 | Reagovat

Divím se, že ti dennodenně někdo nevyznává lásku, protože tací chlapi jsou žádaní!

2 Risa Risa | E-mail | 19. dubna 2016 v 1:41 | Reagovat

Nikdy neprestanu tise litovat ze nekdo jako Ty nemuze byt muj...

3 Miriam M. Miriam M. | Web | 22. dubna 2016 v 0:11 | Reagovat

No, kdybys z tohohle sestavil inzerát do seznamky, obávám se, že by se o Tebe zájemci a zájemkyně poprali:-) Až se mi tomu skoro nechce věřit, do mé představy o světě totiž existence podobných mužů jaksi nezapadá... Každopádně ten, kdo si Tě nakonec získá, bude mít zatraceně velkou kliku!

4 Jirka Jirka | Web | 23. dubna 2016 v 10:44 | Reagovat

Děkuju za reakce. Ano, možná mám více kladů než záporů, ale problém mého singl života je zřejmě v tom, že jen ze vzhledu nikdo nepozná, jaký jsem uvnitř, a začít se jen tak bavit s cizím člověkem prostě neumím. Takže ano, můžu mít mnoho vlastností žádoucích pro vztah, ale pokud nenavážu kontakt s někým, kdo by stál o to poznat mě více, zůstanu singl. Ale to mi nějak nevadí, nepotřebuji být za každou cenu ve vztahu, já to vnímám tak, že co má být, to bude :-)

5 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 19. května 2016 v 9:37 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: Nedá se než souhlasit :)

To že se chceš milovat s někým milovaným bych osobně přesunula do kladů :) Myslím, že až najdeš milovanou osobu, nebude ti vadit před ní dávat svoje emoce najevo - až si budete hodně blízcí. Co se týče záporů, je dobře, že sis to uvědomil, otázkou pak je, jak moc na nich chceš pracovat :) přijde mi, že se ti nějaké klady a zápory trochu odporují, ale tak záleží pak na konkrétních situacích.

[4]: Mno, někdy je potřeba tomu pomoci a bez našeho přičinění to nebude :) jen se nám k tomu třeba naskytne situace, ale stejně je rozhodující krok na nás ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama