Cesta ke štěstí aneb Buďte lepší

14. dubna 2016 v 0:03 | Jirka |  Zamyšlení
Život přináší různé zážitky, různé události, rozdává rány pod pás, ale i odměňuje naše každodenní snažení. Přesto je mezi námi mnoho lidí, kteří nevidí, nechtějí vidět nebo nemohou vidět všechno dobré, co život ve své pestrosti přináší. Protože mají skloněnou hlavu a bojí se, že když jí zvednou, mohla by se jim zaplnit vším špatným, co jim zůstane skryto, nechají-li hlavu dole. Ono je vlastně pohodlné nevnímat a nevidět realitu, protože nám to umožňuje zůstat ve své komfortní zóně, kde je nám dobře, kde nám nic nehrozí a kde to známe. Přitom by stačilo zvednout hlavu. Jenže k tomu, aby člověk tu hlavu skutečně zvedl a mohl hrdě a neohroženě kráčet životem, je potřeba opustit svou komfortní zónu a vkročit do neznáma.


Opuštění komfortní zóny je neuvěřitelně těžké, což jistě potvrdí každý, kdo se jí kdy odhodlal opustit a vkročit do neznáma. A já, jak již víte z mého blogu, jsem jedním z těch, kdo se k tomu odhodlali. Otevřít se světu, změnit svůj život, postupovat po malých krůčcích k dílčím cílům a od dílčích cílů k cílu hlavnímu, to není něco, co se dá zvládnout jen tak. Vlastně se nedivím, že mnozí lidé dají přednost tomu, co mají, před tím, aby začínali znovu od začátku, aby se zbavili toho, co mají rádi, aby zkusili něco znovu jinak a lépe. Je to nepohodlné, je to nové, je to neznámé a nejisté. A když se to nepovede, nejen, že člověku nezbude než dál žít tak, jak žil, ale takový člověk bude muset žít s vědomím toho, že neuspěl. A oklepat se z neúspěchu je možná mnohem těžší a mnohem nepohodlnější, než zůstat ve své komfortní zóně a nedělat nic.

Přesto se najdou na světě lidé, kteří dokážou to, o čem mnozí jiní jen sní. Tito lidé se nebojí riskovat, nebojí se vkročit do neznáma, nebojí se vystoupit z komfortní zóny. Přitom se nijak neliší od těch, kteří tu odvahu nikdy nenajdou. Jen prostě díky okolí či okolnostem dospěli do bodu, kdy se odvážili jít dál a být lepší. Věří si tito lidé? Jsou lepší než ti, kteří to nikdy nezkusili? Ne! Jen to zkusili. Tak jako mnoho lidí před nimi a po nich to prostě zkusili. A některým to i vyšlo. Zahodili pohodlí, zahodili jistoty, šli do svého vlastního boje a udělali vše možné i nemožné pro to, aby uspěli. Tito lidé, kteří vytrvali a nepolevili, kteří zvládli dosáhnout svých cílů, jsou ti, kteří dokázali, že vše je možné, sejde-li se vše ve správný čas a člověk vytrvá. Tito lidé ví, jaké to je chodit se sklopenou hlavou. A o to více si užívají, že dnes mohou nosit hlavu nahoru a nebát se, co jim to přinese.

I vy můžete být těmi, kteří dosáhnou svých snů, svých přání, svých cílů. Já sám vím, jaké to je chodit se skloněnou hlavou a přát si býti neviditelným, protože se nějakým způsobem vymykám určitým standardům. Poté, co jsem opustil svou komfortní zónu a dal v sázku celý svůj život a celou svou budoucnost a přitom se tolik bál prohry, jsem dnes tím, kdo svou hlavu nosí hrdě vzhůru a vše je lepší, veselejší, pohodovější. Nebojte se realizovat své sny. I ten nejmenší sen, i ta nejmenší touha, i to nejniternější přání si zaslouží, abyste ho realizovali. Jděte do toho a nebojte se. Nekoukejte na okolí. Nepřemýšlejte, jak při tom budete vypadat, nelitujte investic ani vynaložené snahy. Buďte sví a jděte si za svými sny. Jedině tak budete spokojení. Jedině tak budete šťastní. Jedině tak budete lepší. Buďte lepší! A hlavu vzhůru!

A myslím, že tento můj příspěvek nejlépe zakončí odkaz na písničku od českého zpěváka jménem Raego, který zpívá "Dávám nahoru, hlavu nahoru, dávám nahoru, hlavu svou." Raego feat. Kristýna Šebíková - NAHORU
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 14. dubna 2016 v 0:23 | Reagovat

Zajímavý článek

2 Bett Bett | 15. dubna 2016 v 12:40 | Reagovat

Tyhle psychologické bláboly mne tu už nudí. Piš raději o tom, čím aktuálně žiješ a jak se Ti daří... :)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. dubna 2016 v 15:44 | Reagovat

Je to psáno dost všeobecně, ale pochopila jsem to tak, že jsem se vlastně nebála změnit svůj život několikrát . Nejen zaměstnání pak podnikání, ale i pohodlí s dvěmi dětmi ve zralém věku obohatit o třetí, v podstatě druhou generaci. Takže nejsem sice nějaká hrdinka, ale "riskovala" jsem dost často a cítím se spokojená.

4 Jirka Jirka | Web | 15. dubna 2016 v 16:09 | Reagovat

[2]: Díky za upřímnost ;-) V tuto chvíli Ti neumím napsat nic jiného, než že píšu o tom, o čem zrovna momentálně psát chci. V tom je krása blogování. Chápu, že někteří čtenáři mého blogu, jako třeba Ty, čekají na posuny v mém životě, na to, jak se vyvíjím já a můj život. Ale bohužel, ne vždy jde vývoj tak rychle, aby to vydalo na nějaký zajímavý článek. A potom, ne o vše, co se v mém životě děje, se chci na svém blogu dělit. Ale rozhodně se budu Tvým přáním inspirovat a příští článek se pokusím opět zaměřit na něco z mého osobního života. Ale byl bych rád, aby si čtenáři tohoto blogu uvědomili, že můj život není veřejná reality show a nebudu vždy psát jen o sobě a úplně o všem, co se v mém životě děje. Občas mám prostě hlavu plnou myšlenek, které potřebuji někde vyventilovat, a blog je na to ideální :-)

5 MaryJana MaryJana | Web | 16. dubna 2016 v 20:05 | Reagovat

[1]: Souhlasím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama