Duben 2016

Splněný sen aneb Cesta za kulturou

27. dubna 2016 v 22:55 | Jirka |  Má přítomnost
Dnes je zvláštní den. Je to přesně 10 let, co jsem přežil srážku s autem, při které jsem bojoval o svůj život. Je symbolické, že právě v tento den se na titulní stránce Blog.cz objevil jeden z mých článků (je to již můj pátý článek, který se na titulku dostal). Dnes jsem totiž přemýšlel, jak jsem naložil s těmi uplynulými 10 lety, které jsem dostal k dobru tím, že jsem těch několik zástav srdce během operace přežil. Abych byl upřímný, většinu z toho času jsem promrhal. Ale není důležité to, jaký jsem byl. Důležité je to, jaký jsem! A tohle je jedno ze znamení, že jsem na správné cestě. Pokud zrovna v tento den, který je pro mě tak důležitý, a který beru jako své druhé narozeniny, někdo na těchhle stránkách usoudí, že dát na titulku můj článek je dobrý nápad, pak to musím brát jako znamení, že cesta, kterou svůj život ubírám, je zřejmě tou správnou cestou. Ale o tomto jsem původně vůbec psát nechtěl, jenže okolnosti mě vybízejí k takovému úvodu, jaký jsem vám nyní předestřel. Nicméně chtěl jsem psát o něčem, čím mohu na tento úvod plynule navázat.

Můj první klubový koncert aneb Od euforie k frustraci

23. dubna 2016 v 0:45 | Jirka |  Má přítomnost
Život nám občas přináší zajímavé situace a zkoušky a občas nám i v pravý čas může ukázat, že nejsme tak silní a nezranitelní, jak si třeba můžeme myslet. Tentokrát se rozepíšu o svém prvním klubovém koncertu, kterého jsem byl účasten. Z mého pohledu tohle pro mě měla být jedna z těch akcí, které se mi vybaví, když si vzpomenu na letošní rok. Prostě jeden z vrcholů roku, na který jsem se těšil už od ledna a do jehož začátku jsem už odpočítával poslední dny a hodiny. Mou v současnosti neojblíbenější československou hudební skupinou je kapela Inékafe. Znám zpaměti desítky jejich písniček, v posilovně mě jejich hudba, kterou si pouštím do sluchátek, dokáže neuvěřitelně nabudit, a jejich texty jakoby mnohdy kopírovaly mé myšlenky a můj život. Například v refrénu písně "Právo na šťastie" se zpívá "za sebou dlhé roky čakania, strachu, sĺz, odriekania, je načase ísť, ísť si zobrať úroky, uspokojiť nároky, hádam aj ty máš, právo na šťastie". Tento text jako by vypadl přímo z mého života. A takových vynikajících textů má tato kapela opravdu mnoho. I proto jsem si nemohl nechat ujít jejich koncert v jednom z klubů u nás v Českých Budějovicích, který proběhl včera (ve čtvrtek 21. dubna 2016).

Proč jsem (ne)vhodný typ do vztahu aneb Kriticky nekritický náhled do mého nitra

17. dubna 2016 v 13:56 | Jirka |  Má přítomnost
Myslím, že zase jednou nastal čas napsat něco jen o sobě. Jak ubíhá čas a já se svým životem posouvám dopředu a dozrávám psychicky i fyzicky, přicházím na řadu věcí, které mi pomáhají uvědomit si, kým vlastně jsem a co zhruba od života očekávám. Toho, že to se mnou mnohdy není snadné, jsem si pochopitelně vědom už delší dobu. Ale pokud mám být připraven pro nějaký vztah, je dobré si definovat, co mohu tomu druhému nabídnout, a na co by se on měl připravit. Zkusím se tedy odpoutat sám od sebe tak, jak se vnímám já, a podívám se na sebe očima své budoucí partnerky/partnera. A jen takový dodatek. Při názvu tohoto příspěvku jsem se inspiroval názvem alba mé oblíbené kapely Inékafe, které se jmenuje "Som nevhodný typ".

Cesta ke štěstí aneb Buďte lepší

14. dubna 2016 v 0:03 | Jirka |  Zamyšlení
Život přináší různé zážitky, různé události, rozdává rány pod pás, ale i odměňuje naše každodenní snažení. Přesto je mezi námi mnoho lidí, kteří nevidí, nechtějí vidět nebo nemohou vidět všechno dobré, co život ve své pestrosti přináší. Protože mají skloněnou hlavu a bojí se, že když jí zvednou, mohla by se jim zaplnit vším špatným, co jim zůstane skryto, nechají-li hlavu dole. Ono je vlastně pohodlné nevnímat a nevidět realitu, protože nám to umožňuje zůstat ve své komfortní zóně, kde je nám dobře, kde nám nic nehrozí a kde to známe. Přitom by stačilo zvednout hlavu. Jenže k tomu, aby člověk tu hlavu skutečně zvedl a mohl hrdě a neohroženě kráčet životem, je potřeba opustit svou komfortní zónu a vkročit do neznáma.