Motivace je důležitá aneb Když k Tobě přijdou správná slova ve správnou chvíli

30. března 2016 v 23:04 | Jirka |  Zamyšlení
I na toho největšího optimistu přijdou občas v životě chvíle, kdy na něj dolehne určitá frustrace a únava dál se o cokoliv snažit. V takové chvíli je důležité nepropadat smutným a sebelítostivým myšlenkám. Mně se to stalo pár dní zpátky, na Velikonoční neděli. Měl jsem za sebou dvoudenní maraton rodinného setkávání. V sobotu návštěva u taťky, kde jsem se kromě něj potkal ještě se ségrou a jejím přítelem a s dalšími příbuznými. Mimo jiné i s mou jedinou sestřenicí (mám dohromady tři bratrance a jednu sestřenici), která s sebou měla i svou úžasnou sedmiměsíční dcerku, do které jsem se prostě zamiloval. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči a když si chytla můj prst do své malé ručičky, bylo to tak úžasné. Má touha po rodině se pochopitelně díky tomu opět naplno ozvala a dokonce ještě znásobila. Vím, že jsem psychicky vyzrálý a tím pádem připravený být otcem, vím, že mám i stálou práci, takže jsem připraven i po materiální stránce. Jen nějak není s kým tento sen realizovat.


Druhý den, při návštěvě u babičky, jsem pak už neměl v hlavě nic jiného než předchozí den a dcerku své sestřenice. Všechny tyto myšlenky a má frustrace dostoupily vrcholu v neděli před půlnocí. A v ten moment jsem udělal něco, co běžně nedělám. Ve svém pokoji mám zrcadlo, a když jsem se chystal jít spát, dostal jsem chuť se před ním zastavit. A jak jsem tak před ním stál, začal jsem ke svému odrazu v zrcadle vést dlouhou motivační řeč. Nevím, co mě to napadlo, asi jsem se řídil heslem "pomoz si sám". Díval jsem se sám sobě do očí, a promlouval jsem si do hlavy a do duše. Nakonec z toho byl asi 20 minut dlouhý monolog, kdy jsem se pumpoval sebevědomím, sebedůvěrou, a přesvědčoval jsem sám sebe, že všechno bude fajn. A to mi pomohlo. A to doporučuju i vám ostatním, když na vás přijde nějaký smutek. Nemáte-li ve svém okolí nikoho, kdo by vyzdvihl vaše přednosti a ukázal vám, jak jste ve skutečnosti dobří, stoupněte si před zrcadlo, koukejte se sami sobě do očí, a namotivujte se tak, že až od toho zrcadla odvrátíte zrak, budete mít touhu dobýt svět. I kdybyste měli před tím zrcadlem stát hodinu, stojí to za to. Navíc druhý den, kdy už jsem na tom byl opět hodně dobře (pomohlo i cvičení v posilovně, která měla otevřeno i na Velikonoční pondělí), mi jedna cizí paní během venčení mého pejska řekla, že jsem strašně hodný člověk. Ona totiž věří svému pejskovi. Tato paní venčila tři nádherné kolie, a pohladit se ke mně přišla i ta, která byla zbarvena do fialova, a která si podle slov té paní hodně vybírá, ke komu půjde a koho na sebe nechá sáhnout, a prý chodí jenom k lidem, z nichž cítí ryzí charakter. Tohle mě opravdu zahřálo u srdce a nabilo pozitivní energií.

Tenhle příspěvek měl být o motivaci, o tom, jak bojovat a jak se nevzdávat, když na vás dolehne něco, co vás začne pomalu trápit a postupně by se to mohlo rozvinout ve velkou černou díru, která pohltí to dobré, co ve své mysli máte. Snad se mi povedlo aspoň trochu poradit a pomoci těm z vás, kteří to třeba potřebují. Na závěr jsem si nechal něco, s čím jste se na mém blogu ještě nesetkali. Už skoro dva týdny občas umisťují na svůj soukromý facebookový profil jakési motivační statusy. Jen tak mě to jednou napadlo něco takového vytvořit a zjistil jsem, že mě to vlastně baví. Proto je zveřejňuji i zde. Třeba se v některém z nich někdo z vás najde a nějakým způsobem vám pomůžou překonat to, co vás trápí, trápí-li vás něco. Následující čtyři odstavce jsou vzájemně nesouvisející motivační texty, které ale, aspoň doufám, mají smysl, mají tu potřebnou sílu, kterou jsem do nich chtěl vložit a jejich vznik prýštil přímo z mého srdce a z mého vlastního života.

Ať už Ti osud rozdá jakékoliv karty, hraj s tím, co máš. Nakonec je totiž vždycky jen na Tobě, jakou partii s nimi odehraješ. Můžeš být poražený, ale můžeš se snadno stát i vítězem. Stejně jako ve hře, i v životě je to nakonec o tom, jestli dokážeš zachovat chladnou hlavu, počkat si na tu správnou příležitost, která se objeví třeba jen na krátký okamžik, a maximálně ji využít. A až tuhle hru vyhraješ, nezapomeň na to, jaké to bylo, když jsi v ní prohrával a když jsi už nevěřil ve vítězství a málem to vzdal. Právě to Tě totiž učiní navždy silným!

Teprve tehdy, když si uvědomíš, že k životu nepotřebuješ za každou cenu nikoho dalšího, ale že si vystačíš sám se sebou, teprve tehdy se stáváš člověkem, který dosáhl absolutní vyrovnanosti a harmonie. Můžeš se věnovat sám sobě, rozvíjet se, pracovat na sobě. A hlavně se naučíš být sám sebou, na nic si nehrát a nic nepředstírat. Tím zvyšuješ svou hodnotu a investuješ do své budoucnosti. A jestli máš potkat někoho, kdo Ti bude stát za to, potkáš ho. Nezáleží na tom kdy nebo jak, záleží pouze na tom, abys byl připraven a abys měl co nabídnout.

Psychika a myšlení. Odtud se odvíjí lidský život. To je to hlavní a určující pro to, jací jsme byli, jací jsme a jací budeme. Ovládneš-li svou psychiku a naučíš-li se správně myslet, jsi na nejlepší cestě být v životě spokojený a vyždímat z něj maximum. Jako silná osobnost se nenarodíš ani Ty, ani nikdo jiný. Silnou osobností se musíš stát. A to dokážeš pouze tehdy, pochopíš-li, co od života chceš a co potřebuješ k tomu, abys byl v pohodě, abys dokázal být sám sebou, aby ses naučil říkat v životě ano i ne v těch správných situacích, abys věděl, co si můžeš dovolit a co Ti naopak sebere tolik sil, že Ti to za to nestojí. Nikdo Tě nemá právo vlastnit. Nikdo Tě nemá právo soudit. Nikdo Ti nesmí ubližovat. Nikdo Tě nesmí zneužívat. Nikdo se nad Tebe nesmí povyšovat. Ty jsi osobnost. Možná o tom ještě nevíš a možná jsi ještě neobjevil, co je v Tobě skryto, ale skutečně jsi osobnost. Ano, různé životní okolnosti Tě mohou srazit k zemi. Ale Ty v sobě musíš najít sílu zvednout hlavu a z té země vstát ještě silnější než kdy dřív. To, jaký jsi byl, už nezměníš. To, jaký budeš, je jen na Tobě. Nedovol okolnostem ani nikomu jinému udělat ze sebe odevzdaného člověka bez vlastního názoru. Buď tím, kým chceš být. Teprve pak stojí za to žít! Teprve pak to budeš Ty ve své pravé podstatě!

Bojíš se usednout do letadla? Bojíš se odejít ze vztahu, který nefunguje? Bojíš se samoty? Bojíš se cokoliv ve svém životě změnit? Bojíš se říct, co si myslíš? Bojíš se smrti? Strach. Ať chceš nebo ne, strach je něco, co máš v sobě a je v pořádku, že se někdy něčeho bojíš, protože to znamená, že o věcech přemýšlíš. Ale často Tě právě strach může omezovat v tom, abys byl šťastný a spokojený a především Ti právě strach může zamezit v tom, poznat něco nebo někoho krásnějšího a lepšího. Je snadné se strachu poddat a nezjistit co by bylo, kdybys s ním bojoval. Ale když v sobě tu sílu a odvahu najdeš, zjistíš nejen to, že strach je jen stav mysli, který se dá porazit, ale především to, že každé Tvé rozhodnutí a každý Tvůj čin, který je od strachu oproštěný, Ti za to rozhodně stojí. A možná zjistíš i to, že ses měl přestat bát mnohem dříve.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama