Kdo se směje naposled aneb Jak jsem nemohl zavadit o práci

9. března 2016 v 22:43 | Jirka |  Zamyšlení
Dnes se ke mně dostal jeden zajímavý článek o tom, jak mají obchody problém obsazovat volná pracovní místa. A proč zajímavý? Protože sám jsem vyučený prodavač a mám na tuto problematiku svůj názor. Když jsem se v deváté třídě na základní škole rozhodoval, kam jít dál, vybral jsem si obor Prodavač elektrotechnického zboží. Zdárně jsem se vyučil, dodělal maturitu, vyzkoušel studium na univerzitě. A pak začalo hledání práce.


Jako vyučený prodavač jsem logicky hledal práci ve svém oboru. Téměř hned se mi povedlo najít si práci v obchodě s elektrem. Zpětně mám dojem, že jsem měl být jen výpomocí před Vánoci a obchod chtěl zároveň shrábnout příspěvek od státu za to, že zaměstnají uchazeče z Úřadu práce, protože dva dny před Silvestrem, což bylo zároveň pár dní před skončením tříměsíční zkušební doby, jsem byl bezkonfliktně, v poklidu a bezdůvodně odejit. I když uznávám, že to možná bylo z mé strany i určité trápení, měl jsem kila navíc, do toho mě svazovala má menší průbojnost, měl jsem nedostatek zkušeností, ta práce mi dávala zabrat fyzicky i psychicky, ale dělal jsem vše co se po mně chtělo a snažil jsem se na maximum a zkušenosti získával za pochodu. Ani to však nestačilo.

Od té doby jsem pak už o práci v obchodě nezavadil. A že jsem se snažil. Už ani nespočítám, do kolika obchodů jsem psal, volal, šel, dokonce i s doporučenkami od Úřadu práce. Všechno marné. Bylo to v době, kdy volných míst bylo málo, obchody měly dostatek zaměstnanců, a to i nekvalifikovaných, a nikoho nezajímalo, že jsem vyučený prodavač. Všichni zřejmě viděli jen mé kilogramy navíc, což byl dle mého názoru hlavní kámen úrazu. A bohužel jsem si vybral profesi, kterou může dělat každý i bez vyučení, a kde výuční list téměř nic neznamená a žádnou výhodu člověku nezaručí. Mnohokrát jsem se proklínal, že jsem se nevyučil nějakému odbornějšímu řemeslu. Když člověk zjistí, že je mu výuční list na dvě věci, je to totiž totálně frustrující pocit. Zpětně bych se asi rozhodl pro jiné řemeslo.

Sérii mých neúspěchů ve shánění práce nakonec utla práce v call centru (do té doby jsem byl bez práce něco málo přes tři roky), a následně má současná práce, jíž jsem již věnoval jeden samostatný článek. A na své neúspěchy při hledání práce jako prodavač vzpomínám už jen s úsměvem. Přijde mi to zpětně vlastně jako taková hořká životní komedie. Na jednu stranu neustálé odmítání člověka, který obor prodavač vystudoval, protože tehdy měly obchody zájemců o tato místa dostatek, takže tenhle člověk na svůj původní obor díky tomu rezignoval. Na druhou stranu současná situace, kdy obchody nemají dost lidí, a byli by tam asi za každého zájemce s výučním listem v tomto oboru rádi. A nejvtipnější na celém v úvodu zmíněném článku je tato pasáž, která se týká právě mého případu: "Problém je ale zejména u odborných prodejců zboží, od nichž se očekává znalost prodávaného sortimentu." Já jsem tři roky studoval se specializací na elektrotechnické zboží. A ani to mi nepomohlo tehdy sehnat práci (až na tu jednu výjimku).

Dnes bych zřejmě neměl žádný problém sehnat práci jako prodavač. Kromě toho, že mám výuční list pro obor Prodavač a maturitu pro obor Provoz obchodu, jsem i ve vynikající fyzické kondici (díky pravidelnému cvičení v posilovně) a ve vynikající psychické kondici, kdy mě máloco rozhodí. Ale potencionální zaměstnavatelé z řad obchodníků mají v mém případě smůlu. Z jejich neustálého odmítání jsem byl nakonec tak znechucen, že si v tuto chvíli neumím představit svůj návrat k původní profesi. Ale dokud mám svou současnou práci, kde jsem maximálně spokojen, tak se tímto opravdu zaobírat nemusím. Jistě znáte to pořekadlo, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. To je můj případ. Já jsem nyní vysmátý a obchody ať si volná pracovní místa obsazují kým chtějí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. března 2016 v 22:55 | Reagovat

Já jsem vyučená knihařka, bez maturity, jen výučák :-) Kdo tenkrát mohl čekat, že nějaký chytrák vymyslí čtečky a my, výrobci, budem bez práce :-)
Paradoxně, mohla bych se živit jako prodavačka, že? :-) Jenže tak u nás v sámošce, neboť knihkupci preferují uchazeče s maturitou v jakémkoliv oboru. A moje zkušenost s knihami je bezvýznamná :-)
Mimochodem, mám kamarádku s mnoha kily navíc, vyučenou jako prodavačku potravin a v elektru pracovala asi pět let, než šla na mateřskou.
Nebyla přímo z oboru a tudíž pobírala menší plat. Bylo jich na krámě asi patnáct, z toho pouze dva odborníci.
Vedení se snažilo ušetřit co nejvíc.
Možná v tom  je jádro pudla :-)

2 Fredy Fredy | Web | 10. března 2016 v 9:26 | Reagovat

kdo hledá, najde..... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama