Svět, kde se (ne)žebrá aneb Ideální svět vs. realita

2. února 2016 v 12:18 | Jirka |  Zamyšlení
Včera dopoledne se udála jedna věc, která mě přivedla k tomuto zamyšlení. Šel jsem zrovna z posilovny a zastavil mě jeden pán, jestli nemám v peněžence nějaké drobné, které bych mu mohl dát. Automaticky jsem tedy sáhl do kapsy, vyndal peněženku a nějaké drobné peníze jsem mu dal. On mi mezitím vykládal, že se ocitl na ulici nedávno, že ho tam dohnaly 3 exekuce, a že mi mou štědrost třeba někdy oplatí. Nebylo to poprvé, co se mi něco takového stalo. Nevím, proč se mi to děje tak často, možná vypadám na první pohled jako soucitný člověk, který dokáže s lidmi soucítit a pokud může, tu peněženku vytáhne.


Loni se mi stalo vícekrát, že mě na ulici někdo zastavil a prosil o drobné. Pokaždé jsem tu peněženku vytáhl a o to, co jsem měl, jsem se nezištně podělil. Nutno ale dodat, že ne vždy to byla žádost od lidí bez domova, několikrát se jednalo i o sbírku peněz na bohulibé účely. Dokonce když jsem byl nakupovat v jednom hobby obchodě, po zaplacení u pokladny jsem u východu z obchodu uviděl tři různé prosklené pokladničky, přičemž každá z těch finančních sbírek se týkala něčeho jiného. A tak jsem do každé té pokladničky hodil padesátikorunu. Prostě proto, že jsem si myslel, že to je správné. Jsem asi idealista, možná jsem i naivní, ale věřím, že když můžu, měl bych pomoci. Možná tak nějak podvědomě doufám, že až a jestli někdy budu potřebovat pomoc já, dostane se mi jí nezištně zase od někoho jiného s dobrým srdcem.

Mrzí mě ta nespravedlnost, která je na světě. Štve mě, že někdo má tolik peněz, až neví, co s nimi, a někdo zoufale počítá každou korunu. Sám jsem to zažil, v nejhorším období, kdy jsem byl bez práce, nám s mamkou po zaplacení všech poplatků zbývalo jen pár stovek Kč na měsíc, možná i proto mám v tomhle ohledu pochopení. Loni jsem si taky mimo jiné párkrát vsadil loterii a byl jsem připraven, v případě vysoké výhry, část výhry použít na pomoc lidem, kteří to budou potřebovat. A samozřejmě v občasném sázení hodlám pokračovat i letos, a třeba to jednou vyjde. Do té doby občas mohu pomoci ze svých vlastních zdrojů, uznám-li to za vhodné, protože jsem v situaci, kdy mě pár poskytnutých drobných mincí nikterak nezruinuje, nebude-li to každý den. Samozřejmě nejsem zase tak naivní, aby mě nenapadlo, že si takový člověk, který mě o drobné žádal včera, může leccos vymyslet, jen aby mě překecal, nebo že to může místo za jídlo nebo za ubytovnu utratit za chlast. To už je ale riziko, které podstupuji, pokud se rozhodnu do své peněženky sáhnout.

V ideálním světě by neexistovala chudoba, hlad, nenávist, závist, války, podvody, násilí, vraždy, ponižování, prostě nic špatného. Ideální svět ale bohužel neexistuje. Existuje jen ten svět, který známe a v němž se každý den probouzíme, abychom v něm žili a o něco se snažili. Náš svět není ideální a ani nikdy nebude, ať bych si to já či kdokoliv jiný přál sebevíc. To je realita. Jsem připraven na to, že i já bych se třeba jednou mohl nějakou souhrou náhod ocitnout bez střechy nad hlavou, stejně jako kdokoliv jiný. A pak budu rád za někoho, kdo stejně jako já bez váhání sáhne do peněženky a pomůže mi můj život udělat o něco snesitelnějším. Nyní jsem v pozici, že občas mohu pomoci, a když mohu, tak to udělám. Zcela bez váhání, bez toho, aniž bych čekal něco na oplátku. Teď, když nad tím tak přemýšlím, vracím se do svých pubertálních let, kdy jsem zcela vážně přemýšlel o tom, zda bych se měl stát knězem. To už je sice za mnou, ale mé soucitné já se neustále ozývá a má radost, když může někomu jinému nějak pomoci. To už je asi prostě život.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 5. února 2016 v 13:37 | Reagovat

Z Tvého článku je mi smutno, realita je, že takových lidí je bohužel hodně - a mám pocit, že jich spíš přibývá než naopak. Sama se snažím dávat, ale... žila jsem vždycky ve velkých městech, kde je i větší koncentrace extrémně chudých lidí. A nezřídka se mi stane, že jsem podobným způsobem zastavena víckrát za den, rekord byl tuším třikrát. A v takovém případě už prostě nemůžu dát každému, protože můj vlastní poměrně omezený rozpočet by to neustál. Nicméně jakkoli u nás má situace k ideálu daleko, v jiných zemích je to často mnohem horší, tedy alespoň taková je má osobní zkušenost - a teď nemyslím zdaleka jen země obecně považované za chudé, ale i západní Evropu. Ve Francii a v Bosně jsem viděla žebrat i děti, případně matky s dětmi, to pro mě byl opravdu šok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama