Před rokem jsem začal blogovat aneb Všechno nejlepší

28. února 2016 v 12:43 | Jirka |  Má přítomnost
Můj blog právě dnes slaví jeden rok své existence. Založil jsem ho v sobotu 28. února 2015 někdy kolem půl deváté večer. Rád bych se proto v tom příspěvku ohlédl za celou jednoletou existencí této mé soukromé zpovědnice. Tento blog se pro mě totiž stal velice důležitým. Zakládal jsem ho vlastně v životní fázi, kdy můj život byl správně nastartovaný, ale teprve jsem musel ještě některé věci pochopit, poznat, a zažít. Tento blog mi mnohdy pomohl ulevit si od svých myšlenek, uvědomit si některé věci, a hlavně mi pomohl poznat sám sebe. A zároveň mi umožnil předat můj příběh dál a třeba tím někoho dalšího motivovat k tomu, aby nic nevzdával. V tuto chvíli je pro mě můj blog velmi důležitý, ale to byl v podstatě celou dobu. A zatím stále vnímám a myslím si, že má smysl v blogování pokračovat, a proto mohu slíbit, že do druhého roku existence můj blog vstoupí s plným nasazením a s mou plnou a neutuchající podporou. Ale pojďme si zrekapitulovat první rok jeho existence.


Kdo znáte můj blog dobře, víte, že s příspěvky neplýtvám a nesnažím se psát bezduché články jen proto, abych za každou cenu něco zveřejnil. Proto si myslím, že 48 příspěvků za rok, které jsem dosud na svém blogu zveřejnil, není žádné velké číslo. Mám plodnější a méně plodné měsíce, takže není divu, že třeba měsíc nic nezveřejním, a pak během dalšího měsíce je těch příspěvků zase více. Když je o čem psát, píšu rád, když není o čem psát, nehrotím to a o ničem nepíšu. Ale hlavně, u každého článku, který jsem napsal a zveřejnil, jsem schopen si vybavit, za jakých okolností jsem ho psal a co jsem při jeho psaní pociťoval. Do každého mého příspěvku jsem vložil kousek sebe, kousek své osobnosti, své otevřenosti, svého já, a proto mám ke každému příspěvku osobní vztah. Ale asi jako každý spisovatel, novinář, bloger, mám i já příspěvky, které mám ve větší oblibě než ty ostatní. Proto jsem se rozhodl, ačkoliv to je velmi těžké rozhodování, představit vám šest příspěvků, které jsem si oblíbil nejvíce a popsat mé osobní pocity k nim. A proč zrovna šest příspěvků? Prostě jsem udělal selekci a zbylo mi šest článků, z nichž jsem nedokázal žádný vyřadit. Jsou seřazeny od nejvíce srdcových po nejméně srdcové. Tak se připravte, máme tu takové moje soukromé best of.

6. Má sexuální orientace aneb Když miluji, pohlaví neřeším - Přelomový příspěvek v tom, že jsem dokázal zjistit a definovat, co vlastně v životě chci, co potřebuji, co mě přitahuje. Toto jsem si řešil od puberty a teprve ve svých 28 letech jsem si toto dokázal ujasnit a definovat. A to byl rozhodně v mém životě obrovský posun. Tento příspěvek byl také jedním ze tří příspěvků na mém blogu, které se dostaly do výběru článků na titulní stránku Blog.cz.

5. Ach, ta láska nebeská aneb Proč mě nikdo nemá rád, když jen Pár přátel stačí mít - Nesnáším plačtivé sebemrskačské příspěvky, tak proč mám tak zvláštní vztah k článku, který přesně takový je? Asi proto, že jsem se z těch zvláštních myšlenek a pocitů díky svému blogu mohl vypsat a tím pádem si alespoň trochu ulevit. Navíc tenhle příspěvek pro mě byl tak důležitý, že si přesně pamatuji okolnosti jeho vzniku. Byl páteční večer, nebylo mi příliš dobře, měl jsem pocit, že mám vnitřní horečku a celkově ten večer i celý víkend stál tak nějak za pytel. V pondělí mi pak byl zjištěn zánět močových cest, což by zpětně vysvětlovalo to rozpoložení, ve kterém jsem v ten páteční večer byl. Tenhle příspěvek je prostě moje srdcovka.

4. Lepší už to NIKDY nebude aneb Moje negativní minulost - Nestává se mi často, abych nějaký příspěvek psal s takovou lehkostí, jako tomu bylo v tomto případě. Ten text ze mě plynul tak nějak sám od sebe, moje touha zamyslet se nad mou minulostí byla velmi silná. Navíc jsem druhý den po napsání tohoto příspěvku odjížděl na svůj první hudební festival, takže podvědomě jsem chtěl zřejmě tímto ohlédnutím uzavřít svou minulost a otevřít dveře novým zážitkům a nové budoucnosti. Zkrátka další moje srdcovka.

3. Jít v pátek večer sám do kina aneb Akt zoufalství nebo projev sebevědomí? - Sólo návštěva kina, to je dobrý námět na zamyšlení, řekl jsem si, když jsem dostal nápad stvořit tento příspěvek. Původně jsem ho ani neplánoval zařadit do Tématu týdne, ale teprve po jeho napsání jsem si uvědomil, že se do tématu "Schopnost lišit se" vlastně i docela hodí. Ale rozhodně by mě nenapadlo, když jsem ho tvořil, že to bude zřejmě nejčtenější a rozhodně nejvíce komentovaný příspěvek na mém blogu. Díky tomu, že byl od pátečního podvečera do pondělního rána prezentován na titulní stránce Blog.cz se tomu ale tak stalo. Tímto příspěvkem jsem se asi nejvíce přiblížil svému přání stvořit krátký, jasný příspěvek určený především k zamyšlení.

2. Jsem to ještě pořád já? aneb Více než jen jeden den v cizím těle - Člověk může být připraven na to, že se mu povede zhubnout, ale srovnat psychiku tak, aby myslela v souladu s aktuálním vzhledem a nezůstávala zakonzervovaná v těle s nadváhou, to je umění. Právě o tom je tento příspěvek, kde jsem tuto problematiku popisoval. A tento příspěvek považuji v souvislosti s mou životní změnou za velice důležitý.

1. Krásná rána nejsou samozřejmostí aneb Bez minulosti není budoucnost - A mým osobním vítězem se stává příspěvek, který není starý ani jeden týden. Ale opět krásně ukazuje práci s psychikou. Definovat si, co mě v životě sráží dolů a představit si to jako nějakou reálnou bytost, která je ke mně připoutaná jako nějaký balvan u nohy, a kterou musím nechat svému osudu, protože pokud to neudělám, nikdy nedosáhnu vnitřního klidu a pohody. Pro mě osobně je tento příspěvek hodně důležitý, protože se v něm překrývá má minulost s mou přítomností a otevřenou budoucností.

Tolik tedy můj výběr. Samozřejmě těch pro mě důležitých příspěvků je mnohem více, prakticky téměř každý stojí za přečtení, tohle berte jen jako moje subjektivní tipy, co si na mém blogu přečíst, pokud jste to ještě nečetli. Závěrem bych rád poděkoval za všechny vaše ohlasy. Vězte, že si se zájmem pročítám všechny vaše komentáře, a i když na komentáře reaguji jen velmi zřídka, hodně to pro mě znamená. To, že na komentáře téměř nereaguji je způsobeno tím, že mám pocit, že vše důležité bylo řečeno právě v tom konkrétním článku a na komentáře reaguji jen tehdy, mám-li pocit, že jsem v komentáři vyzýván k nějaké reakci. Můj blog je pro mě rozhodně důležitý a jste to vy, jeho čtenáři, kteří mu dodávají ten správný smysl a tu důležitost. Děkuji vám za to, že na můj blog chodíte, že jej čtete, že vás zajímá. A na závěr mám pro vás jedno překvapení, jeden narozeninový dárek. Rozhodl jsem se na zkoušku založit na Facebooku fanouškovskou stránku svého blogu. (Editace 19. května 2016: Zatím nevím, jak se stránkou na Facebooku naložit, proto veškeré mé aktivity ohledně ní uvázly na mrtvém bodě. Až přijdu na to, co s ní udělat nebo jak jí pojmout, tak to i udělám.)

Pokud se tento nápad ujme, budu rád, pokud ne, nic se neděje, je to jen pokus a takové vstřícné gesto vůči vám, bez nichž by mé blogování postrádalo jakýkoliv smysl. Vždyť můj blog začínal od nuly, stejně jako jakýkoliv jiný blog, a dnes, po roce existence, má každý den návštěvnost v řádu jednotek až několik desítek lidí denně. Poslední den, kdy můj blog neměl ani jediného návštěvníka, se datuje k letošnímu 9. lednu, což už z mého pohledu o něčem vypovídá. A je to úžasné, když si vezmu, že nedělám téměř nic pro jeho zviditelnění, kromě toho, že občas napíšu článek k Tématu týdne. Takže díky vám všem a budu se snažit, abyste na mém blogu i nadále nacházeli příspěvky, které vás budou zajímat, a z kterých si třeba můžete i něco vzít. A nezapomínejte, že reálný život je vždy lepší než ten virtuální. Tak žijte a užívejte!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama