Únor 2016

Před rokem jsem začal blogovat aneb Všechno nejlepší

28. února 2016 v 12:43 | Jirka |  Má přítomnost
Můj blog právě dnes slaví jeden rok své existence. Založil jsem ho v sobotu 28. února 2015 někdy kolem půl deváté večer. Rád bych se proto v tom příspěvku ohlédl za celou jednoletou existencí této mé soukromé zpovědnice. Tento blog se pro mě totiž stal velice důležitým. Zakládal jsem ho vlastně v životní fázi, kdy můj život byl správně nastartovaný, ale teprve jsem musel ještě některé věci pochopit, poznat, a zažít. Tento blog mi mnohdy pomohl ulevit si od svých myšlenek, uvědomit si některé věci, a hlavně mi pomohl poznat sám sebe. A zároveň mi umožnil předat můj příběh dál a třeba tím někoho dalšího motivovat k tomu, aby nic nevzdával. V tuto chvíli je pro mě můj blog velmi důležitý, ale to byl v podstatě celou dobu. A zatím stále vnímám a myslím si, že má smysl v blogování pokračovat, a proto mohu slíbit, že do druhého roku existence můj blog vstoupí s plným nasazením a s mou plnou a neutuchající podporou. Ale pojďme si zrekapitulovat první rok jeho existence.

Vztahový rádce aneb Když člověk miluje, je pořád co řešit

26. února 2016 v 0:01 | Jirka |  Má přítomnost
Původně jsem myslel, že už v únoru žádný příspěvek publikovat nebudu, ale když přijde momentální myšlenka, musím jí poslechnout. Mám pocit, jako by v posledních dnech můj život nabíral na obrátkách. Ale o tom někdy příště, až to všechno zpracuju a budu vědět, že to všechno mělo nějaký smysl a udalo to mému životu nějaký směr. V tomto příspěvku se chci věnovat něčemu, co mě samotného nepřestává překvapovat. Ač jsem sám nikdy neměl žádný milostný ani partnerský vztah a tím pádem oplývám nulovými zkušenostmi, lidi v mém okolí se mnou rádi své vztahy řeší. Ale proč tomu tak je?

Krásná rána nejsou samozřejmostí aneb Bez minulosti není budoucnost

23. února 2016 v 11:21 | Jirka |  Má minulost
Ležím v posteli, venku je jaro, Slunce krásně svítí a hřeje. Tento krásný den přímo láká k tomu vylézt ven z mého pokoje a bytu a užívat si své mládí a bezstarostnost. Jít ven s kamarády, se svou láskou, něco zažít, něco si užít, prostě mít radost ze života. Jenže to bych to nesměl být já. Jsem v pubertě, studuju na učňáku, jsem tlustý, ošklivý, bez přátel, a o tom, že by mě někdo miloval, mohu jen snít. Jsem sám doma se svými knížkami, se svými sny a touhami, se svými představami, které často probíhají stále stejně. Někomu na světě na mě záleží, někdo mě má rád a já mám rád jeho, žiju pro někoho, kdo si to zaslouží, a on žije pro mě. Bohužel to jsou ale jen představy. Něco, co není hmatatelné, co se dříve či později rozplyne v mlze, něco co mi pomáhá přežít mou samotu a mé tísnivé myšlenky. Ano, je jaro, je krásně, a já toužím být normální a normálně si užít své mládí. Nikdo na světě neslyší mé tiché myšlenky plné zoufalého křiku o pomoc, které se mi nedostává. Nikdo na celém světě neví o tom, že má citlivost a má romantická duše pomalu umírají, protože se jim nedostává potřebné péče. Nikoho nezajímám. Jsem tu sám. Sám se sebou. Sakra, takhle přece nemá vypadat život. Tohle přežívání přece nemůže mít žádný smysl. To je jen jedno velké zoufalé trápení.

Být či nebýt aneb Cesta od sebevražedných myšlenek až k dosažení životní harmonie

18. února 2016 v 0:41 | Jirka |  Zamyšlení
Život. Zajímavý to pojem. Nemůžeme se rozhodnout, jestli se narodíme, prostě se to stane. A když už na tomto světě jsme, je jen na nás, abychom stanovili našemu životu jeho cenu. Ale jak vlastně poznat, jestli náš život za něco stojí, nebo jestli je bezcenný? Určuje to naše chování? Naše inteligence a nashromážděné vědomosti? Náš vzhled? Naše intuice a pohotovost? Naše bankovní konto? Nebo něco jiného?

Práce z domova aneb Prolnutí dvou světů v jeden

10. února 2016 v 22:38 | Jirka |  Má přítomnost
Mít domov, kde člověk rád tráví svůj čas a relaxuje, je fajn. Mít práci, která člověka baví a naplňuje, a kterou perfektně zvládá, je rovněž fajn. Ale co když domov a práce jedno jsou? Práce z domova je něco tak specifického, že jsem se rozhodl se o tom trochu rozepsat. Mám totiž to štěstí, že už třetím rokem (od 1. listopadu 2013) pracuji na plný úvazek z domova. A to pro webovky, které zná asi každý, kdo se pohybuje na internetu. Mám tu čest být součástí administrátorského týmu na Česko-Slovenské filmové databázi (zkráceně ČSFD), kde se starám o aktualizaci a tvorbu TV programu.

Postůj aspoň chvilku aneb Když zhubnutí vede k lepší erekci

3. února 2016 v 16:14 | Jirka |  Mé hubnutí a vše, co s ním souvisí
Že mě baví žít, to není třeba z mé strany opakovat, stejně jako to, že tomu tak vždy nebylo. Můj příběh o tom, jak jsem došel až k jakémusi bodu zlomu a začal se sebou něco dělat, už jsem, myslím, na svém blogu popsal dostatečně. Ale přece jen mě toto téma znovu táhne k jedné z největších výhod, kterou mé zhubnutí mělo, a o které jsem se ještě nezmínil a přijde mi, že se toto příliš nezmiňuje ani v žádných jiných článcích o hubnutí. Tento příspěvek bude možná trochu více otevřený a svým zaměřením na mém blogu neobvyklý, ale myslím, že zmínit se o tom má své opodstatnění.

Svět, kde se (ne)žebrá aneb Ideální svět vs. realita

2. února 2016 v 12:18 | Jirka |  Zamyšlení
Včera dopoledne se udála jedna věc, která mě přivedla k tomuto zamyšlení. Šel jsem zrovna z posilovny a zastavil mě jeden pán, jestli nemám v peněžence nějaké drobné, které bych mu mohl dát. Automaticky jsem tedy sáhl do kapsy, vyndal peněženku a nějaké drobné peníze jsem mu dal. On mi mezitím vykládal, že se ocitl na ulici nedávno, že ho tam dohnaly 3 exekuce, a že mi mou štědrost třeba někdy oplatí. Nebylo to poprvé, co se mi něco takového stalo. Nevím, proč se mi to děje tak často, možná vypadám na první pohled jako soucitný člověk, který dokáže s lidmi soucítit a pokud může, tu peněženku vytáhne.