Myslím, tedy jsem aneb Hlava plná myšlenek

21. ledna 2016 v 19:24 | Jirka |  Zamyšlení
Tak si tu tak sedím, myslím na všechno a při tom vlastně na nic, do mysli se mi noří a zase se z ní vynořují různé nesouvislé myšlenky, a já mám pocit, že bych se měl nějak vypsat. Ale vlastně nevím, o čem bych měl psát. Zkusím sem přepsat svoje myšlenky a uvidíme, jak to bude vypadat.


Tak předně, dneska je fajn den, jelikož jsem se dozvěděl, že letos k nám do Budějc zavítají dva moji velmi oblíbení hudební interpreti, na jejichž koncerty se velmi těším. Moje oblíbená slovenská kapela Iné kafe u nás zahraje 21. dubna a moje už od dětství oblíbená zpěvačka Lucie Vondráčková přijede do Budějc odehrát svůj akustický koncert 4. září a já jí poprvé uvidím naživo. A k tomu už mám doma vstupenku na koncert Hany Zagorové, která bude v Budějcích koncertovat 12. května (byly to i její písničky, které mi při sportovních aktivitách během hubnutí pomáhaly odvést myšlenky od fyzické námahy někam do vzduchoprázdna), a kterou také uvidím poprvé naživo. Do těchto koncertů zbývá ještě mnoho měsíců, ale já se na ně těším, jako by snad měly proběhnout zítra. Možná i proto jsem dnes zamyšlenější a zasněnější než jindy. A kromě toho by měl letos do Budějc snad zavítat i další interpret, který mě formoval během dětství a dospívání, a to sice Daniel Landa, kterého bych také rád konečně viděl poprvé naživo, jen nějak čachruje s místem koncertu, tak uvidíme, jestli se to nakonec odehraje. Letošní rok vypadá na kulturní zážitky docela dobře, a to teprve začíná. Na nejbližší dobu mám v plánu zúčastnit se u nás v Budějcích 15. února představení pražského divadla Kalich Zabiják Joe, na což se velmi těším, a kromě toho u nás 12. února bude pořad AZ-kvíz na cestách, což mě láká už jen kvůli tomu, že mám doma pozvánku ke konkurzu do normálního televizního AZ-kvízu a nevím, jestli jet do Brna a konkurzu se zúčastnit. Na pozvánku jsem čekal jeden rok (přihlásil jsem se loni v den svých narozenin, tzn. 26. ledna, a na Silvestra jsem měl ve schránce pozvánku na letošního 27. ledna). Uvidíme, jestli tam nakonec pojedu, zatím jsem hodně na vážkách. Sakra už zase o sobě asi pochybuju. Toho se asi nejde úplně zbavit, když o sobě člověk pochybuje celý život, tak mu to už asi zůstane a občas se to připomene.

Kromě toho přemýšlím, jaký asi bude letošní rok. Víte, vždycky se začátkem nového roku na mě padne splín, protože já tak moc miluji Vánoce, těším se na ně a prožívám je, že po jejich skončení je pro mě složité vrátit se do všedních dní a do všedního života. A když na mě padne smutek ze skončených Vánoc, mám tendenci vidět vše tak nějak trochu temněji. Na jednu stranu smutek, na druhou stranu přemýšlím, co mi může letošní rok přinést a co já sám mohu udělat pro to, aby byl co nejlepší, aby stál za to, a abych se v tomto roce opět někam posunul. Ona je otázka, jestli se vůbec lze někam posunout, ale věřím, že se něco najde. Některé věci si prostě potřebuji vyzkoušet, abych věděl, že jsem si nenechal mezi prsty protéct něco, co jsem moc chtěl a co je nenávratně pryč. Vím, že teď jsem trochu tajemný a píšu v náznacích, ale sám nevím, jestli dokážu překonat sám sebe a překročit svůj stín, abych dostal, co chci a po čem toužím.

Další myšlenka, která se mi vkrádá na mysl, se týká mých narozenin. Za pět dnů mi bude 29 let. A napadá mě, že se z tohoto dne pro mě stalo jen obyčejné datum v kalendáři. Dárky nečekám, ostatně obdarovávám sám sebe celoročně, ať už oblečením, knížkami či cestami za kulturou. Respektive zvažuji, že bych se obdaroval jedním hodně netypickým dárkem, který mi zůstane v hlavě na celý život. Ono co může být lepším dárkem než ztráta panictví? A když není nikdo, kdo by mě tímto dárkem chtěl obdarovat sám od sebe, nezbývá než uvažovat o nějaké slečně z privátu a zaplatit si to. V posledních týdnech jsem totiž pojal určité podezření, že bych se mohl řadit mezi takzvaně asexuálně zaměřené lidi, což by v praxi znamenalo, že potřebuji spíše vztah založený na duševní stránce než na sexuální stránce, a to by vysvětlovalo, proč jsem vydržel tak dlouho bez sexu a proč jsem dosud nebyl (až na tu jednu výjimku, o které jsem psal na svém blogu v září, a kde jsem zamilovaný do osobnosti, nikoliv do vzhledu) do nikoho zamilovaný. Ale abych si toto své podezření potvrdil, musím si napřed sex vyzkoušet. Ale pořád ještě nejsem k tomuto kroku úplně odhodlaný.

Do toho všeho mě zaměstnává moje práce, od které si teď díky dovolené dva týdny odpočinu, cvičení v posilovně, kam stále chodím třikrát týdně, a moje štěňátko, které mě přivádí na jiné myšlenky, respektive s ním nemusím myslet na nic, a to mi pomáhá a nabíjí mě to. Mimochodem, štěňátko roste jako z vody, 1. února mu budou 4 měsíce a už začíná vypadat dospěle, a přitom je to stále ještě hravé, veselé, zvídavé a úžasně roztomilé štěně, od kterého schytávám několikrát denně mega sérii pusinek a mazlení. Ale jinak hodně přemýšlím. O všem a nad vším. Občas tu svou přemýšlivost prostě nesnáším. Jak snadné by bylo dělat občas věci bez rozmyslu, prostě jen tak. Někdy si říkám, že bych se hrozně rád sbalil, všechno nechal za sebou, a vydal se poznávat svět. Ale pak začnu přemýšlet a už je to v háji. Začne to tím, že neumím vlastně žádný cizí jazyk. Pokračuje to tím, z čeho bych žil, kde bych žil, jak bych žil. A tak mé přemýšlení skončí v podstatě hned poté, co začalo. Mám ten svůj vyšlapaný píseček vlastně docela rád, ale občas z něj ještě mnohem raději vystoupím a vydám se objevovat nepoznané. Snad k tomu letos najdu co možná nejvíce odvahy a příležitostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 25. ledna 2016 v 22:22 | Reagovat

Předně Ti přeju, ať si užiješ zítra hezké narozeniny! Do toho AZ-kvízu bych být Tebou jela, musí to být zajímavá zkušenost. A... nevykládej si to špatně, ale myslím, že to s tou slečnou z privátu není zrovna dobrý nápad. Nejde o to, že bych Tě za to odsuzovala, ale jak tak sleduju Tvůj blog, působíš na mě jako dost citlivý kluk - a proto se bojím, aby Ti to neublížilo. Přeci jen, "poprvé" je dost významná věc - tedy alespoň pro mě určitě byla. Pokud tolik stojíš o to vyzkoušet si sex, myslím, že najít ochotnou slečnu nebude problém, jsi pěkný chlap a těch ochotných slečen je dnes víc než dost. Sama nejsem žádná velká zastánkyně jednorázového balení v baru, ale přijde mi to pořád lepší a jaksi důstojnější než se obracet na profesionálku. Plus... když si tak vzpomínám na minulý článek... je opravdu slečna ta správná volba...? Ale samozřejmě je to všechno na Tobě, tohle ber jen jako subjektivní poznámku jedné čtenářky;-)

2 Jirka Jirka | Web | 26. ledna 2016 v 18:02 | Reagovat

[1]: Díky za názor. Abych to ještě dovysvětlil, já sex k životu nepotřebuji a vlastně po něm netoužím, ale pohání mě zvědavost. Rád zkouším nové a neznámé věci a sex je pro mě v tuto chvíli nová a neznámá věc :-) Plus se tak trochu obávám, že když někomu v mém věku, s kým budu chtít začít partnerský vztah, řeknu, že nemám žádné zkušenosti v sexuální oblasti, nebude se mu chtít mě zaučovat a mít se mnou trpělivost a raději si najde někoho zkušenějšího. Ale fakt je, že o tom privátu pravidelně přemýšlím a zase to zavrhuji už od loňského podzimu a pořád tak nějak doufám, že najdu někoho, kdo do toho se mnou půjde z lásky, ale jak dlouho dokážu čekat, to nevím, zvědavost na to, jaké to je mít sex, se s přibývajícím věkem stupňuje. A co se týče toho, jestli sex se ženou nebo s mužem, rád bych vyzkoušel oboje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama