Kouzlo na papíře aneb Světy v knihách ukryté

19. listopadu 2015 v 10:56 | Jirka |  Má přítomnost
V posledních měsících jsem znovu propadl čtenářské vášni a začal jsem ve větším měřítku trávit čas s knihami, a tak mě napadlo, že bych se mohl na toto téma trochu rozepsat. Knihy mě provázely vlastně celým mým dětstvím a dospíváním. Začínal jsem s foglarovkama a s chlapeckými dobrodružnými knihami, poté jsem plynule přešel k Harrymu Potterovi, mezitím jsem sem tam odbočil ke knihám, které jsem náhodou objevil a o kterých jsem věděl, že by mě mohly zajímat (např. Benjamin Lebert: Crazy; Marcel Pagnol: Jak voní tymián; Will Davis: Polibte si!). Ale postupem času jsem se od knih odvrátil. Prostě mě pohltily filmy a televizní seriály a knihy už mi jaksi nepřišly dostatečně zajímavé. O to více jsem rád, že jsem si k této své vášni našel opět cestu.


Loni v dubnu, zhruba měsíc před tím, než jsem se pustil do hubnutí, jsem si řekl, že už jsem hodně dlouho nebyl v knihkupectví a nekoupil si žádnou knížku. Tak jsem se tam zašel podívat a pátral jsem po něčem, co by mě zaujalo. Po chvíli můj zrak padl na knihu s názvem "Bez naděje" od Colleen Hooverové. Ten název přesně odrážel mé tehdejší rozpoložení mysli. A když mě zaujala i synopse na obalu knihy, nic jsem neřešil a knihu koupil. Asi o dva týdny později jsem koukal na televizi Óčko, kde v rámci knižního okénka byla představena kniha "Ztracená naděje" opět od Colleen Hooverové a jak jsem se dozvěděl, jednalo se o stejný příběh, akorát z pohledu mužského hlavního hrdiny (v té první knize je to vyprávěno z pohledu ženské hlavní hrdinky). O tuto knihu se v Óčku i soutěžilo a mně se povedlo ji vyhrát, takže jsem ke koupenému prvnímu dílu získal zadarmo i druhý díl. Opět osud. Náhodou jdu po několika letech do knihkupectví, tam narazím na knihu, která mě zaujme názvem, koupím jí, a za další dva týdny se dozvím o jejím pokračování v televizi, kde to pokračování vyhraju v soutěži. Nicméně obě tyto "beznadějné" knihy mi zůstaly ležet v knihovně něco přes rok, než jsem po nich sáhnul.

Přesuneme se do letošního srpna. Mám dovolenou, jedu se po 10 letech vykoupat na koupaliště, a přemýšlím, jak si zkrátit dobu, kterou strávím opalováním. Napadá mě, že mám přece (kromě desítek jiných knih, které mám z doby dětství a dospívání) v knihovně i knihu Bez naděje, kterou jsem koupil v mém beznadějném období. Nyní, když jsem o nějakých těch 85 kilo lehčí než v době, kdy jsem jí kupoval, bych si jí mohl už konečně přečíst (mám na to čas i chuť), a kdy jindy než na koupališti? Házím jí do ruksaku a na koupališti se nořím do stránek, na nichž se odvíjí příběh, jenž mě pomalu pohlcuje. Několik desítek stránek jsem přečetl v pauzách mezi koupáním během opalování, zbytek jsem dočetl doma. A znovu jsem si uvědomil, proč jsem měl tak rád knihy. Kniha dokáže nabídnout příběh, který mě pohltí. Kniha dokáže rozproudit mou představivost a fantazii do nečekaných rozměrů a výšin. Kniha mi dává možnost prožít příběh, který bych jinak neprožil. Kniha mi nabízí možnost utéct od reality a snít. Kniha má v sobě kouzlo, které dokáže pochopit a vidět jen ten, kdo jej vidět chce. Najednou se mi to všechno v mé mysli vrátilo. Všechny ty okamžiky, kdy jsem byl zabořený do knih a hltal nejrůznější příběhy. Najednou jsem nechápal, jak jsem mohl tak dlouho knihy ignorovat. Všechna ta dětská radost ze čtení byla najednou zpátky. A já chtěl více. Když jsem pak za týden jel znovu na koupaliště, sbalil jsem si do ruksaku knihu "Ztracená naděje", která, jak už jsem psal, popisuje ten samý příběh, akorát z pohledu mužského hrdiny, a čtenář tak zjistí další informace k tomuto zajímavému příběhu.

A tím jsem odstartoval novou éru mého čtenářského života. Začal jsem častěji chodit do knihkupectví, za poslední čtyři měsíce jsem si koupil nějakých odhadem 15 knížek, což je více než za posledních mnoho let dohromady. Přičemž preferuji knihy z tzv. young adult kategorie, které u nás vydávají především nakladatelství CooBoo a Yoli. Ano, je mi sice 28 let, ale zamilované romány o dospívajících a pro dospívající mi prostě sedí. Navíc mám pocit, že mám cit pro výběr knih, které nějakým způsobem reflektují můj život a kde se dokážu vcítit do hlavních hrdinů. Tak např. kniha "Den co den" od Davida Levithana. O té už jsem se zmiňoval v jiném příspěvku, ale zmíním ji znovu. Hlavní hrdina se každý den probouzí v jiném těle a musí v něm umět fungovat, aby to nikdo nepoznal. Já si po zhubnutí taky připadal jako v cizím těle, takže tato kniha mě oslovila a ihned po přečtení se stala mou nejoblíbenější knihou. A nakladatelství CooBoo už oznámilo, že vydá v češtině pokračování této knihy, takže jsem hodně natěšený na to, že se dozvím další skutečnosti z neobvyklého života hlavního hrdiny. Nebo kniha "Překroč svůj stín" od Katie McGarry. Hlavní hrdinka i hlavní hrdina si oba myslí, že ten druhý je pro něj až příliš dobrý, oba mají po těle jizvy, o kterých neví nikdo jiný než oni (i mně můj život nadělil několik jizev, které mi zůstávají na těle), oba jsou řekněme psychicky nestabilní (to si myslím i o sobě) a hlavně, ač má román 376 stránek, nedojde mezi hlavními hrdiny k pohlavnímu styku. Což je na milostný román určený dospívajícím čtenářům dle mého názoru hodně překvapivé. Nebo jak už jsem zmínil, knihy "Bez naděje" a "Ztracená naděje", mě dostaly tím, jací jsou hlavní hrdinové. Vzájemně se milují, podporují, potřebují. Vzájemně se žijí (právě v těchto knihách je po určitou dobu místo výrazu "miluji tě" používán výraz "žiju tě"). Samozřejmě těch knih jsem od dubna přečetl více, ale nechci zde vypisovat všechny. A ještě mnoho knih, které jsem si letos zakoupil, na mou pozornost teprve čeká. Každopádně jestli to takhle půjde dál, tak si asi budu muset pořídit průkazku do knihovny, jinak mě to zruinuje a nebudu ty knihy už mít kam dávat, protože moje knihovna není nafukovací.

Tolik tedy má ztracená a znovu objevená záliba. Knihy jsem měl vždy rád, jen jsem se od nich někde po cestě odklonil, abych si k nim zase tu cestu našel. Knihy jsou pro mě prostě takovým synonynem pro kouzlo. Vždyť je úžasné, že čtu slova, věty, odstavce a v mé mysli se při tom odehrává ten příběh v obrazech. Tohle je prostě kouzlo, ale kouzlo z reálného světa, kterého se zřejmě nikdy nepřesytím. A doufám, že si vždy dokážu najít čas, abych si sem tam nějakou knihu přečetl a tím si připomenul, jak úžasný pocit to je zapomenout na realitu a vklouznout, byť třeba jen na pár hodin, ve svých představách do světa, který je tak jiný (a přesto mnohdy podobný) než ten můj, a realitu svého světa nechat tam někde daleko za sebou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lemon Lemon | Web | 20. listopadu 2015 v 13:21 | Reagovat

Souhlasím, knihy jsou nenahraditelné... O Coleen Hooverové jsem ještě neslyšel, ale recenze jsou vesměs pozitivní, tak na to možná mrknu :-).

"Polibte si" jsem četl už docela dávno, ale pamatuju si, jak mě ta kniha zklamala. Když jsem si přečetl, že je o životě dospívajícího gaye, domníval jsem se, že třeba poskytne jiný náhled na problémy, kterými jsem si já sám musel projít. Ani náhodou... Přišlo mi to povrchní, hloupé a ani trochu "úžasně vtipné", jak tvrdí anotace. Měl jsi z knihy jiný dojem?

2 Jirka Jirka | Web | 20. listopadu 2015 v 14:41 | Reagovat

[1]: Rozhodně knihy Colleen Hooverové doporučuji, jak "beznadějná" série, tak kniha "Život jedna báseň" nejsou jen obyčejná pubertální červená knihovna, ty příběhy nabízejí i něco navíc a jejich konec byl pro mě naprosto nečekaný. Kromě toho se to hodně dobře četlo.

Co se týče knihy "Polibte si!", tu jsem objevil nějak v roce 2007, tedy ve stejném roce, kdy u nás vyšla, a ještě tentýž rok jsem si jí koupil a přečetl. Musím říct, že mě zaujala, protože to byl první gay příběh, který jsem četl, kromě toho to bylo psáno docela dobrou čtivou formou a celkově mě ten příběh dokázal zaujmout. Tuto knihu řadím mezi mé nejoblíbenější a po prvním přečtení jsem jí v průběhu let četl ještě minimálně dvakrát a pokaždé mě bavila. Rozhodně z těch tří gay románů, které mám doma, je asi nejzajímavější. Těmi dalšími dvěma romány jsou "Líbali jsme se" od Davida Levithana a "Svět normálních kluků" od K. M. Soehnleina.

3 Lemon Lemon | Web | 21. listopadu 2015 v 23:08 | Reagovat

[2]: Až budu mít časově trochu volnější režim, rád se po Hooverové podívám. Děkuju za tip.

Už poměrně dlouho se zajímám o knihy a filmy s homosexuální tematikou a vím, že najít kvalitní dílo dá trochu práce. Podobné zklamání jako Polibte si mi připravila kniha Will Grayson, Will grayson, kterou napsal David Levithan spolu s Davidem Greenem (momentálně docela populárním). Možná právě žánr young-adult špatně snáším. A nebo byla náhoda, že jsem zrovna narazil na knihy, co mě nezaujaly.

4 Jana Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 7:33 | Reagovat

Bez knih ani ránu! Jen teď se mi jich doma válí tucet z knihovny, v každé místnosti jich je několik ... A já jen lítám jako lesní včela a chci přečíst všechno... VŠECHNOOOO! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama