Listopad 2015

Poslední sbohem pro mojí milovanou fenku aneb Měl jsem Tě rád a mám

25. listopadu 2015 v 17:47 | Jirka |  Má přítomnost
Předem varuji, že tento příspěvek je hodně o čerstvých emocích a je zmáčen proudy mých slz. Dnes dopoledne jsem byl nucen učinit nejtěžší rozhodnutí svého života a říct své poslední sbohem svojí milované fence jezevčíka jménem Jenny. Letos 4. října oslavila již své 12. narozeniny a těšili jsme se na další společné Vánoce, ale těch už se bohužel Jennynka nedočkala. Zemřela dnes krátce před půl jedenáctou.

Kouzlo na papíře aneb Světy v knihách ukryté

19. listopadu 2015 v 10:56 | Jirka |  Má přítomnost
V posledních měsících jsem znovu propadl čtenářské vášni a začal jsem ve větším měřítku trávit čas s knihami, a tak mě napadlo, že bych se mohl na toto téma trochu rozepsat. Knihy mě provázely vlastně celým mým dětstvím a dospíváním. Začínal jsem s foglarovkama a s chlapeckými dobrodružnými knihami, poté jsem plynule přešel k Harrymu Potterovi, mezitím jsem sem tam odbočil ke knihám, které jsem náhodou objevil a o kterých jsem věděl, že by mě mohly zajímat (např. Benjamin Lebert: Crazy; Marcel Pagnol: Jak voní tymián; Will Davis: Polibte si!). Ale postupem času jsem se od knih odvrátil. Prostě mě pohltily filmy a televizní seriály a knihy už mi jaksi nepřišly dostatečně zajímavé. O to více jsem rád, že jsem si k této své vášni našel opět cestu.

Má sexuální orientace aneb Když miluji, pohlaví neřeším

11. listopadu 2015 v 18:08 | Jirka |  Má přítomnost
Za dobu existence mého blogu jsem z něj odstranil jen jediný článek. Článek, díky jehož existenci jsem si naplno uvědomil sílu slov. Té síly slov, toho, co jsem napsal, jsem se zaleknul natolik, že zhruba nějakých 24 hodin po jeho zveřejnění jsem jej z mého blogu stáhl. Od začátku jsem pochyboval, zda je dobrý nápad jej zveřejňovat, a čím déle na mém blogu byl, tím více mi to leželo v hlavě. Možná jsem na to tehdy ještě nebyl připravený, byl jsem hodně zmatený a potřeboval jsem si to všechno v hlavě dostatečně srovnat, než o tom napíšu. Už je to nějakých 5 měsíců, co jsem zmiňovaný článek s názvem "Zmatek v hlavě aneb Odhalení pátečního večera" vytvořil (konkrétně to bylo letos 6. června) a myslím, že už to mám v hlavě dostatečně srovnané natolik, abych věděl, co vlastně chci. Po následujícím úryvku z onoho původního článku budete zajisté moudřejší.

Kam vlastně patřím? aneb Ztracený uprostřed své rodiny

7. listopadu 2015 v 10:26 | Jirka |  Zamyšlení
Než se pustím do svého dalšího zamyšlení, chci poděkovat. Poděkovat vám všem, kteří jste navštívili a navštěvujete můj blog, děkuji též za vaše komentáře a zpětnou vazbu. Vím, že za zvýšený zájem o můj blog v posledních dnech vděčím tomu, že se jeden z mých příspěvků dostal na titulní stranu Blog.cz. Nebudu lhát, byl to fajn pocit vidět své zamyšlení na titulce. Když jsem svůj blog před 8 měsíci a nějakým tím dnem zakládal, nepředpokládal jsem, že v tom množství blogů, které na internetu existují, by ten můj blog mohl obstát a najít své čtenáře. Ale stalo se a je to super. Takže ještě jednou děkuji.

A nyní už k tématu, které jsem zvolil pro toto své nejnovější zamyšlení. Kam vlastně patřím? Znáte to, když máte pocit, že jste jiní než vaše rodina? Že si říkáte, kde jsem se v téhle rodině vzal? Mě to občas napadne, ale tenhle týden jsem nad tím popřemýšlel trochu déle, než jindy.

Mám rád vánoční filmy aneb Moje zvláštní záliba

5. listopadu 2015 v 0:22 | Jirka |  Zamyšlení
Jsem člověk, který měl v životě mnoho zálib a koníčků. A právě moje nebojím se říci skoro až předimenzovanost, co se koníčků týče, mě mnohdy v mém životě držela nad vodou a právě díky svým zálibám jsem vždy dokázal uniknout těm nejhorším myšlenkám, které hrozily zaútočit na mou mysl v dobách, kdy mě můj život příliš nebavil. Byly to koníčky různé, některým jsem se věnoval jen krátkou dobu, některým mnoho let, některé jsem přerušil a po čase se k nim znovu vrátil. Já a moje koníčky, to by zabralo možná více článků a vydalo by to na takový můj soukromý blogový seriál. Ale abych se držel tématu "zvláštní záliba", vybral jsem jeden z mých koníčků, který není asi tak úplně typický, na který jsem hrdý, kterému se věnuji skoro polovinu svého života, a od kterého jsem nikdy neutekl ani ho nepřerušil. A zároveň si myslím, že je tato má záliba dostatečně zvláštní na to, abych o ní napsal.