Teď a tady aneb Konečně jsem absolutně spokojený

27. září 2015 v 23:33 | Jirka |  Má přítomnost
Tenhle příspěvek jsem neplánoval a nebude ani nijak příliš dlouhý, ale potřebuju ho napsat, abych se ujistil, že se mi to skutečně děje. Nevím, co se stalo v mém životě jinak a nevím ani, co se změnilo, ale muselo se odehrát něco v mém nitru, co mi asi uniklo. Jinak bych totiž včera poprvé v životě nepocítil absolutní štěstí, celkovou spokojenost a vnitřní harmonii. Nikdy jsem nebyl se svým životem absolutně spokojený, byly doby, kdy jsem k pohodě a spokojenosti měl hodně daleko, ale v posledních týdnech a měsících jsem cítil, že mi chybí už jenom kousíček, ale pořád se mi nedařilo dosáhnout toho pocitu absolutní spokojenosti. Myslel jsem si, že ho nedosáhnu bez lásky. Ale opak je pravdou. Stále ještě jsem osamělý, ale od včerejška je mi to tak nějak jedno. Včera jsem dosáhl bodu, kdy jsem si uvědomil, že jsem spokojený s tím, co mám, jsem spokojený s tím, jaký jsem, nic mi neschází, nic mi nechybí, prostě přítomnost je skvělá. Na co se stresovat tím, že nemám lásku? Že nemám s kým vyrazit za zábavou? Vše ke mně přijde v pravou chvíli, tak proč na to teď myslet? Dosáhl jsem v životě bodu, kdy jsem sám se sebou a svým životem spokojený. Poprvé v životě konečně vím, co to je upřímná a nefalšovaná radost za života. Včera se to u mě začalo pomalu projevovat a dnes to dostoupilo absolutního vrcholu, kdy jsem zhruba před půlhodinou venčil fenku a najednou jsem se začal v průběhu venčení jen tak bezdůvodně hlasitě smát, až jsem z toho měl slzy v očích. A to k tomu nebyl důvod, kolem mě nikde nikdo a já vytlemený z toho, jak jsem spokojený se svým životem. Tohle jsem ještě nikdy nezažil, je to pro mě nové a je to úžasné. A absolutně nevím, co tu změnu způsobilo.


Ještě ve středu před půlnocí jsem na svém blogu zveřejnil lehce depresivní ohlédnutí za svou minulostí. Že by mi paradoxně právě tohle jakési symbolické uzavření minulosti pomohlo posunout se dál? Ve čtvrtek jsem potom navštívil jako doborovolník pod záštitou charity opět nemocnici, kde jsem strávil jeden a půl hodiny zajímavým povídáním s 86letou paní, které to perfektně myslí, kterou byla radost poslouchat, a která mi dala víru v to, že stáří nemusí být nutně jen smutnou záležitostí. V pátek jsem se potom zúčastnil pohřbu svého souseda, který se posledních 7 let potýkal s vážnou nemocí a nakonec jí ve svých 42 letech podlehl, což mi zavdalo důvod k přemýšlení. Ten den večer jsem také začal číst knihu "Líbali jsme se", což je příběh o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka o tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky. V té knize jsou popisovány příběhy několika kluků, kteří různě bojují se strastmi své orientace a možná jsem si i díky tomuto románu uvědomil, že můj život je vlastně celkem fajn. A včera jsem náhodou potkal po dvou letech bývalou spolupracovnici, vedle které jsem po dobu několika týdnů seděl v práci den co den 8 hodin denně, a která mě včera ani nepoznala, protože nejsme v kontaktu a o mém zhubnutí nic nevěděla. Nevím, možná tohle všechno, co se za poslední dny událo, do sebe nějak zapadá a tak nějak smíchané dohromady to způsobilo změnu myšlení v mojí hlavě. Každopádně už je mi jedno, že stále nenacházím lásku. Je mi jedno, že nemám kolem sebe žádný pracovní kolektiv ani žádné kamarády. Tohle je můj život. Jiný nemám a mít nebudu. A když budu pořád přemýšlet nad tím, co chci mít a nemám, nebudu nikdy šťastný a spokojený. To už jsem zjistil, a tak je mi to jedno. Žiju pro přítomnost. A ta je momentálně úžasná. Dosáhl jsem vnitřní harmonie a je to fajn. Doufám, že si tenhle stav mysli udržím co nejdéle, a že si ho dokážu co nejintezivněji vybavit, až přijdou nějaké ty mráčky. Jinak se omlouvám za ten proud, ba přímo vodopád mých slov, tenhle příspěvek je vlastně jen neutuchající příval mých myšlenek, které nemám vlastně ani pořádně promyšlené, prostě jen píšu to, co mi zrovna běží hlavou. Ale cítil jsem, že tenhle svůj momentální stav musím někam zaznamenat, abych se přesvědčil, že se mi to nezdá, a abych se ujistil, že jsem správně vyhodnotil to, co se ve mně odehrává. Díky za vaší pozornost a přejí vám všem mír v srdci a klid v duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 1. října 2015 v 13:34 | Reagovat

Pro boha to se tak nádherně čte!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama