Užít si léto aneb Moje dva měsíce plné aktivit

30. srpna 2015 v 0:44 | Jirka |  Má přítomnost
Pomalu nám končí ta delší část léta, totiž letní prázdniny, a já bych se rád za uplynulým létem ohlédnul. Měl jsem v plánu, že toto léto bude jiné, a že se během něj pokusím svůj život posunout zase o kus dál. Nejsem si úplně jist, že se to podařilo, ale snaha nechyběla, a o to mi šlo především. Nechtěl jsem celé léto sedět doma a volný čas trávit čuměním na televizi. Chtěl jsem něco zažít, a to se mi myslím povedlo. O jedné části mých letních aktivit už víte, a to sice o mnou navštívených hudebních festivalech. Tomuto tématu jsem věnoval samostatný příspěvek a myslím, že co se tohoto týče, bylo z mé strany již napsáno vše a více se k tomu netřeba vracet. Zkušenost to byla zajímavá, jsem za ní rád a rozhodně nelituji, že jsem to absolvoval. Ale tenhle příspěvek je vyhrazen tomu zbytku mých aktivit a prožitků, o nichž jsem se tady na blogu dosud nezmínil.


Začnu asi tím nejdůležitějším. Počátkem srpna, hned druhý den dovolené, jsem si zašel do kadeřnického studia, abych si nechal zkrátit svůj dvouměsíční vlasový porost. Sympatickému mladému kadeřníkovi jsem nechal zcela volnou ruku a se zájmem sledoval jeho práci. A dal si opravdu záležet, hotov byl zhruba po hodině a já se skoro nepoznával. Účes a sestřih byl podle mého názoru moderní a slušivý a já si hned připadal úplně jinak, tak jakoby lehčeji a možná i atraktivněji. Z kadeřnictví jsem pak zamířil rovnou do centra Budějc, kde jsem dostal chuť doplnit si šatník, a skutečně jsem pár slušivých kousků oblečení vybral a zakoupil.

Další důležitý krok jsem učinil v pátek 7. srpna. Tehdy jsem se odhodlal poprvé v životě vyrazit do posilovny. Nevěděl jsem, co mě čeká, upřímně řečeno jsem se toho i trochu děsil. Šel jsem tam sám s nulovými zkušenostmi a nevěděl jsem, jestli vůbec činím dobře, jestli to nebude spíš trapas. Zaplatil jsem si jednorázové časově neomezené vstupné, v šatně se převlékl a vlezl do sálu s přístroji. A nastalo zděšení. Všude kolem hromada strojů a já většinu z nich viděl poprvé v životě. Ale nechtěl jsem panikařit, tak jsem si vybral jeden z těch strojů a hned jsem zjistil, jak funguje, což mě uklidnilo natolik, abych zkusil další stroj. A takhle jsem postupně prošel všechny stroje v přední části posilovny a u všech jsem zjistil, na jakém principu fungují. A co je důležitější, ono mě to i bavilo. Takže jsem se rozhodl začít chodit pravidelně a hned následující pondělí jsem si zaplatit permanentku na 3 měsíce. Chodím posilovat třikrát týdně, nyní v pátek už jsem byl v posilovně podesáté a z původních 20 kg závaží, které jsem zvedal, jsem se nyní dostal až do fáze, kdy uzvednu 30 kg. Pochopitelně mi také hezky rostou svaly, jsem v úžasné fyzické kondici a cítím se celkově tak nějak dobře. Navíc je fajn, že v posilovně člověk může vypnout mozek a nemyslet na nic jiného, než na jaký stroj si vleze a kolik toho uzvedne. A musím říct, že je to i docela paradox. Nikdy bych nečekal, že já, který jsem vždy nesnášel tělocvik a sport, jednou budu sportovat dobrovolně a ještě dokonce platit za to, že můžu někde sportovat. Život občas nabízí zajímavé situace.

Dále bych se rád zmínil o jednom zajímavém středečním odpoledni. Bylo to tuším ve středu 15. července, kdy jsem absolvoval focení u profesionálního fotografa. Bylo to něco, co jsem plánoval už od ledna, ale teprve nyní jsem to realizoval. Potřeboval jsem nějaké profesionální fotky, které by mě ve slabších chvilkách definitivně utvrdily v tom, že nevypadám zase tak špatně, jak jsem byl celý život zvyklý. Zkrátka cíl byl ten, že jsem si chtěl a potřebovat zvednout sebevědomí. Absolvoval jsem jak focení v ateliéru, tak i v exteriéru a perfektně jsem si to užil. Začali jsme někdy kolem 13. hodiny a skončili kolem sedmé hodiny večer. Rozhodně to byla zajímavá zkušenost a na výsledek jsem velmi zvědavý. Fotky zatím ještě k dispozici nemám, ale jakmile je budu mít, určitě některé z nich nahraji do galerie zde na svém blogu a ve formě nějakého článku na to upozorním.

Taková poslední zásadnější věc, kterou jsem rozjel je trochu netypická a taktéž jsem jí plánoval již od ledna. Ve středu 12. srpna jsem se stal oficiálně dobrovolníkem v rámci Dobrovolnického centra Diecézní charity České Budějovice. Z několika dobrovolnických programů jsem si vybral program Docházení do nemocnice na Oddělení následné péče. Jedná se o to, že bych měl v průměru alespoň jednu hodinu týdně strávit docházením na toto oddělení a zkrátit dlouhou chvíli pacientům, kteří leží na tomto oddělení, ať už tím, že si s nimi budu povídat, hrát karty či nějaké společenské hry nebo jim třeba předčítat. Tomu, abych mohl vykonávat funkci dobrovolníka (která je neplacená a vykonávám ji ve svém volném čase) předcházelo absolvování takzvané psychodiagnostiky, což jsem zvládl a dokonce dle testů vyšlo, že se nejlépe hodím právě pro práci se staršími a nemocnými lidmi. Za tu dobu, co tam docházím, jsem zatím v nemocnici strávil 5 a půl hodiny a setkal se s několika zajímavými lidmi. A bylo to vždy velmi zajímavé. Víte, je to fajn pocit, když vím, že dělám něco nesobeckého, a že někomu zpříjemňuji čas. Neříkám, že mohu změnit svět ani nečekám, že mi za to někdo bude vděčný. Dělám to z několika důvodů. Za prvé chci mít pocit, že jsem nějakým způsobem užitečný. Zadruhé jsem si sám prošel hospitalizací v nemocnici po autonehodě, kdy jsem nemohl nějakou dobu chodit a těch několik týdnů hospitalizace byl nejzoufalejší a nejdelší časový úsek v mém životě. Byl bych tehdy rád, kdyby za mnou někdo takhle přišel, povídal si se mnou, odvedl mé myšlenky jinam a zkrátil mi dlouhou chvíli. Teď mám možnost sám někomu toto dopřát. A zatřetí se aspoň dostanu mezi lidi a změním prostředí, jelikož tím, že pracuji z domova nemám šanci si s nikým moc popovídat a v té nemocnici ta šance je. Takže asi tak. Zatím mě to baví a kupodivu i docela povznáší a pozitivně nabíjí. Vždy odtamtud odcházím s úsměvem na tváři a dobrou náladou a o tom by to asi mělo být.

Další mé letní aktivity už nejsou tak důležité, ale zaslouží si nějakou tu zmínku, tak to vezmu stručně. Počátkem července jsem se zaregistroval do Národního registru dárců kostní dřeně jako potencionální dárce. Věřím, že když někdo může někomu jinému zachránit život formou dárcovství, tak by to měl udělat. Nevím, jestli někdy někdo bude mou kostní dřeň potřebovat, ale pokud ano, jsem připraven ji poskytnout. Další moje aktivita bylo něco, na co jsem se v souvislosti s letošním létem a svým zhubnutím hodně těšil. Poprvé po 10 letech jsem vyrazil na koupaliště. Kvůli svým špekům a svému vzhledu jsem se 10 let nebyl nikde venku koupat. To se letos změnilo a na koupaliště jsem vyrazil během srpna hned dvakrát a parádně jsem si to užil. Dále jsem během letošního léta také dvakrát vyrazil do divadla. Koncem července se u nás v Budějcích konalo divadelní představení hry "Filumena Marturano" se Simonou Stašovou a Svatoplukem Skopalem v hlavních rolích a já se u toho báječně pobavil. Druhým představením byl pořad pan Miroslava Donutila "Ptejte se mě na co chcete", který se opět konal u nás v Budějcích a já měl tak konečně možnost poprvé v životě vidět naživo mého nejoblíbenějšího českého herce, což jsem si náramně užil. Z divadla jsem po skončení pořadu odcházel jakoby v transu a s neskutečně slastným pocitem, že jsem viděl naživo někoho, koho obdivuji už od svých dětských let. No, a poslední zmínka patří mé letité zálibě, kterou jsem v poslední době hodně zanedbával. Přitom je to záliba, které vděčím za své řekl bych trochu neskromně vynikající vyjadřovací schopnosti. Ano, tušíte správně, mám na mysli četbu knih. Ani jsem neplánoval, že během dovolené nějakou knihu vůbec přečtu, ale když jsem si balil věci k vodě, strčil jsem si do batohu i knížku, kterou jsem si koupil loni v dubnu, když jsem ještě vážil 190 kg, a a za celých těch 15 měsíců jsem se k té knížce nedostal. U vody jsem se pak do ní začetl a tak mě pohltila, že jsem jí přečetl během pár dní, kdy jsem si vždy dal pár kapitol před spaním. A protože ta kniha měla ještě pokračování (respektive jednalo se o ten samý příběh, jen vyprávěný z pohledu jiné postavy toho příběhu), tak jsem zvládl přečíst i tuto druhou knihu. A právě tyto dvě knihy mě dokázaly tak pohltit, že jsem neodolal a po jejich přečtení jsem právě po těch 15 měsících znovu vyrazil do knihkupectví a nakoupil si nějaké další knížky. Dalo by se tak říct, že se mi povedlo znovuobjevit něco, co jsem kdysi tak miloval a v průběhu času jsem zapomněl, jak je to vlastně krásné a zajímavé. Rozhodně stojí za to najít si ten čas a sem tam si nějakou knihu přečíst.

A to je vlastně všechno. Jak jste zřejmě pochopili, během uplynulých dvou měsíců jsem se skutečně nenudil. Samozřejmě do toho všeho jsem ještě musel zvládat dělat svou práci, za kterou jsem placený, takže to občas bylo dost hektické, na druhou stranu jsem si vybral i dva týdny dovolené, kdy jsem si své aktivity na tuto dobu pečlivě rozplánoval. Myslím, že během letošního července a srpna jsem rozhodně nezahálel, a že jsem se posunul ve svém životě zase o nějaký ten kus dál. A kdoví, třeba budu na letošní léto vzpomínat jako na to nejúžasnější a nejzajímavější léto v mém životě. Ale léto je již z mého pohledu minulostí, i když některé aktivity, které jsem právě během léta rozjel si přenáším i do nadcházejícího podzimu. A právě letošní podzim vyhlížím s obrovskou zvědavostí, s lehkým napětím a s určitou dávkou natěšenosti. Vždyť podle věštby z karet mě má během letošního září či října potkat první vážný milostný vztah v mém životě. Jestli to tak bude, to nevím. Ale rozhodně nenechávám nic náhodě a sám rozjíždím tolik aktivit, kolik jsem schopen zvládnout. Jeden nikdy neví, kdy a kde ho může potkat láska. Takže sbohem léto a buď vítán podzime!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 0:30 | Reagovat

Proboha to je nádherný článek. Plný energie, spokojenosti a úsměvu nejen na tvých rtech a tváři. Strašně se mi líbí, jak pracuješ sám na sobě, jak se máš rád a objevuješ život za dveřmi. Úžasný článek, jsem ráda, že jsem tě našla!

2 Jirka Jirka | Web | 1. září 2015 v 23:15 | Reagovat

[1]: Děkuju za Tvé reakce k mým článkům i za pochvalná slova. Velmi si toho vážím a jsem za každou reakci vděčný. A pokud jsem Tě zaujal do té míry, že ses rozhodla sledovat můj blog pravidelně, je to pro mě pocta. Ještě jednou díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama