Mít rád vs. milovat aneb Soužení osamělé duše

28. srpna 2015 v 22:11 | Jirka |  Zamyšlení
Love Is All Around aneb Láska je všude kolem, jak se zpívá v jednom známém songu. Tak proč se mi zatím stále vyhýbá? Proč jsem dosud nezjistil, jaké to je milovat? Vídám to v televizi, čtu o tom v knížkách, slýchám o tom zprostředkovaně, takže si umím představit, jak to asi vypadá, když je člověk zamilovaný. Ale sám na vlastní kůži jsem to nepocítil. Když už jsme u té lásky, nedávno jsem v jedné knížce objevil místo výrazu "miluji tě" jiný výraz, který se mi zalíbil mnohem víc. Hlavní hrdina říká své lásce úžasnou větu "žiju tě". To podle mého ve věcech lásky amatérského názoru vystihuje lásku mnohem lépe. Když jeden žije pro toho druhého a ožívá s ním. Takhle nějak si představuji lásku. A doufám, že jednou, až se na mě usměje štěstí a láska zaklepe na mé dveře, budu moci říct své vyvolené "žiju tě".


Oproti tomu tady máme kombinaci slov "mít rád". Je to tak podobné slovu milovat, a přesto tak jiné. Mít rád mohu mít v podstatě všechno. Od sebe samého, přes svůj notebook až třeba po strom, pod jehož stín se mohu schovat v tropických vedrech. A právě od toho prvního, co jsem napsal, se všechno odvíjí. Základem všeho je mít rád sám sebe. Nemyslím teď být do sebe zahleděný a být přesvědčený, že jsem nejlepší, že všechno dělám správně a bezchybně a že na mě nikdo nemá. Ale pokud nemám rád sám sebe, jak mě může mít rád (nebo milovat) někdo jiný? Pokud si nevěřím, pokud se nesnáším, pak nemohu najít v životě klid, mír, harmonii, ale ani spokojenost, lásku a všechno to dobré, co může život přinést. Mít rád sám sebe je základ spokojeného života. Přišel jsem na to teprve někdy před rokem, ve svých 27 letech, a zjišťuji, že po tom, co jsem na sobě zvnějšku a i zevnitř zapracoval a co jsem se naučil mít se rád, nejen že je můj život mnohem snesitelnější, ale je i mnohem lepší. Ale co když už se mám rád? Pak přichází řada na to mít rád ten zbytek, který jsem do té doby vynechával. Mít rád své okolí, mít rád prostě celý svět, který je kolem mě. Ano, mít rád může mít člověk téměř všechno. Já třeba mám rád zvířata bez rozdílu vzhledu a jejich případné nebezpečnosti či odpudivosti, mám rád sluníčko stejně jako sníh, mám rád poezii stejně jako prózu, mám rád film stejně jako divadlo, prostě je toho hodně, co mám rád a hodně málo, co rád nemám.

Ale je něco, co opravdu miluju? Možná občas řeknu, že něco miluju, ale ve skutečnosti tím myslím, že to mám rád. Milovat budu teprve tehdy a teprve toho, u koho budu cítit, že to tak má být. Ale nevím, jak dlouho ještě dokážu čekat. Frustrace z mé samoty stoupá, hlavou se mi honí všelijaké myšlenky včetně těch, že bych si prostě došel někam na privát a za svou ztrátu panictví bych si zaplatil. Ale pak si uvědomím, že tohle jsem nikdy nechtěl, a že ani v dobách největšího zoufalství jsem se k tomuto kroku nesnížil, tak proč bych tak měl činit nyní? Ale jindy je zase ta samota již k nesnesení a tahle myšlenka se opět vrací jako bumerang. Jenže stojí za to mít sex bez lásky? Vždyť jiný výraz pro sex je "milovat se", což myslím hovoří za vše. A pak si zase řeknu, že když jsem bez sexu vydržel již 28 let, tak na své poprvé dokážu čekat i nadále. Je to prostě takový boj mých dvou vnitřních hlasů, kdy jeden mě ubezpečuje, že sex není důležitý a stojí za to si počkat, kdežto ten druhý hlas mě přesvědčuje, že bez sexu nelze žít. Každopádně zatím odolávám a stále doufám, že někde na mě ta pravá láska čeká. Jen jí najít. A já jí najdu, i kdybych jí měl hledat celej zbytek svýho podělanýho osamělýho života. Protože to jediný má smysl a to jediný mi za to stojí. A až jí najdu, tak si to sakra užiju. A vracím se k prvnímu odstavci. Nebudu jí milovat. Budu jí žít a doufám, že ona bude žít mě. O tom by měla být láska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 0:05 | Reagovat

Musím říct, že "žiju tě" budu ode dneška říkat svému partnerovi, protože máš pravdu. Dlouhou dobu jsem hledala, jak vyjádřit, jak hluboký cit k němu chovám, jak moc jej potřebuji ... Tohle je ono, děkuji! Přeji ti hodně štěstí v hledání svého životního druha - neboj, najde se :)

2 Miriam M. Miriam M. | Web | 10. prosince 2015 v 20:13 | Reagovat

Do jisté míry Ti rozumím, sama jsem si na své poprvé taky počkala déle, než je republikový průměr - a to jsem ani nemusela mít nadváhu, ono stačí určitá vybíravost, sklony k puritánství, komplikovaná povaha - a nešťastná láska ke kamarádovi na gymplu. A mockrát mě napadlo, co kdybych přeci jen kývla jednomu z těch kluků, o kterých jsem věděla, že chtějí jen sex? Pokušení bylo značné, ale neudělala jsem to - a dnes jsem za to ráda. Takže trpělivost, na to nejlepší se fakt vyplatí si počkat, i když si to člověk opravdu uvědomí obvykle až zpětně.
Každopádně máš jednu výhodu - a sice, spousta kluků a holek ve tvém věku je ze vztahů zklamaná, příliš otlučená - a tudíž chytá cynické sklony. Ty máš pořád ideály - nebo mi to alespoň přijde z toho, jak píšeš. Takže ta - nebo ten - s kým nakonec skončíš, bude mít kliku:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama