Jsem jaký jsem aneb Emoce mého života

7. srpna 2015 v 20:13 | Jirka |  Zamyšlení
Téma týdne je zajímavé. Emoce totiž mohou být občas i užitečné. Mně v životě hodně pomohla jedna emoce, která asi patří spíš k těm negativnějším a ošklivějším emocím. Naštvání. Vztek sám na sebe a na svůj dosavadní život. Vztek může být docela nebezpečný emociální projev našeho nitra. Ovšem zdravý vztek, zdravé naštvání, který nás přiměje vstát a něco se svým životem udělat, to už je užitečná emoce. Co dělat, když vás přepadne vztek pramenící z dlouhodobé nespokojenosti a frustrace? Můžete něco rozbít, můžete ho jít vybít sportem, můžete se ho pokusit utlumit alkoholem nebo ho zaspat. Ale to nejsložitější řešení je udělat vše pro to, abyste se ho zbavili. Já jsem to udělal. Vztek na to, jak vedu svůj dosavadní život v kombinaci s touhou po lásce byl mým hnacím motorem ve změně životního stylu a v hubnutí. A jak již víte z předchozích příspěvků, povedlo se.


Vztek se u mě proměnil ve spokojenost a naději. Ale po změně životního stylu a mého vzhledu přicházejí pochopitelně i další emoce. Tou nejčastější je smutek z osamění. Toužím po lásce, která nepřichází. A přitom mám slzy na krajíčku, když si ve své hlavě představím, jak mi moje partnerka (kterou ještě ani nemám, v té představě je to postava bez konkrétních obrysů tváře) oznamuje, že čekáme dítě a já jsem v tu chvíli nejšťastnější člověk na světě. V oblasti lásky a citu jsem prostě nenaplněný a doufám, že se to jednou změní. Ale to není jediná emoce, která mě provází. Další takovou emocí je soucit. Soucítím s každým živým tvorem, ať z lidské či živočišné říše, který jakkoliv strádá, kterému se nedostává té možnosti žít normální život, kterému něco schází. Jsem hodně soucitný člověk, což je ale něco, co o mně moje široké okolí zřejmě ani netuší, protože emoce neventiluji před ostatními lidmi zase tak často. A protože už mi nestačí jen soucítit v myšlenkách, rozhodl jsem se pro vykonávání dobrovolnické činnosti pod záštitou charity. Zatím jsem s tím nezačal, ale někdy před třemi týdny už jsem úspěšně absolovoval psychodiagnostiku, která je nezbytná pro vykonávání dobrovolnické činnosti, a teď jen čekám, až se to dotáhne do konce a budu moci začít s dobrovolnickou činností.

Ještě u jedné emoce bych se zastavil, a to je dojetí. Dojímám se často a mnohdy proti své vůli. A dojetí je u mě, stejně jako asi u většiny dalších lidí, doprovázeno pláčem. Ale často (vlastně asi vždy) je to pouze v soukromí. Kolik už jsem vyplakal slz při dojemných filmech a seriálech, kolikrát už jsem obrečel reálné lidské a zvířecí tragédie, kolik slz jsem zanechal v pohřební síni při pohřbech mých třech prarodičů, kolik slz jsem vytvořil když jsem ležel nehybně v nemocnici po srážce autem, kolik slz ze mě dokázala vymáčknout úchvatná živá hudební vystoupení mých oblíbených interpretů, mnoho slz mě stála i úmrtí mých zvířecích mazlíčků (naposledy loni v říjnu, když mi umřela andulka, kterou jsem měl dlouhých 11 let, byl to sice jen malý drobný ptáček velký asi jako moje dlaň, ale byl to můj ptáček, o kterého jsem se celé ty roky staral). Jsem člověk, který se dojímá a brečí často, ale téměř nikdo to o něm neví. A já to tak chci. Protože dávat na odiv svoje slabosti celému světu nemíním. Stejně jako se umím dojímat a soucítit, umím být i člověkem tvrdým, vznětlivým, zatvrzelým. Jsem komplikovaný a vím to o sobě. Možná jsem i trochu nevyrovnaný. Ale bojuji se svou osobností a se svými emocemi jak to jen umím nejlépe a věřím, že se jednou najde někdo, kdo mě přijme takového, jaký jsem. Ale jedno vím jistě. Emoce vždy hrály a budou hrát v mém životě důležitou roli. Nechtěl bych být člověkem bez emocí. Nechtěl bych být chladný a bez soucitu. To raději zůstanu takový, jaký jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 suicide-squad suicide-squad | 7. srpna 2015 v 21:44 | Reagovat

Važ si sám sebe proto jaký jsi protože máš něco co hodně lidí nemá nebo jenom hraje -lidskost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama