Jak nemyslet, když jsem v baru aneb Asi jsem jiný

21. srpna 2015 v 22:56 | Jirka |  Zamyšlení
Na téma "Jak nemyslet" bych toho mohl napsat skutečně mnoho, protože si troufám tvrdit, že většinu svého života jsem přemýšlel a své myšlenky vedl tak nějak špatným směrem, takže toto téma týdne je mi blízké. Ale myslím, že o tom všem už jsem na svém blogu nějakým způsobem psal a informoval. Že jsem myslel negativně, že jsem se většinu svého života neměl rád, ba že jsem se dokonce nesnášel, že jsem si nikdy moc nevěřil, pochyboval jsem o tom, že cokoliv činím, dojde úspěšného konce, a celkově byl můj dosavadní život po stránce myšlení ukázkově špatný. Jenže tohle už o mně pravidelní čtenáři mého blogu vědí. Takže o čem psát, abych se neopakoval, aby to bylo něco nového a zároveň k tématu? Do minulosti se v tomto příspěvku vracet nechci, proto se zaměřím na současnost. Sice totiž už myslím jinak, ale stále tak nějak špatně. V tomto příspěvku k tématu týdne bych rád rozebral mé myšlenkové pochody během návštěvy nočního klubu.


Zpočátku jsem noční kluby začal navštěvovat, protože jsem se potřeboval ve svém životě posunout dál a začalo mě to docela bavit. Nyní už to mám tak, že vyrazím jenom když mám chuť a náladu vypadnout mezi lidi svého věku, upustit trochu páry a ideálně na nic nemyslet (což je tak zhruba jednou za měsíc). Je to teprve půl roku, co jsem poprvé takhle večer vyrazil na drink do baru. Za tu dobu jsem se hodně posunul, ale pořád ne tam, kam bych chtěl. Předně jsem přišel na to, že se zřejmě tak nějak od pánů v baru očekává, že tam přišli především balit holky. Uznávám, že to tak může vypadat, obzvláště jsem-li tam sám, stojím na baru, usrkávám svůj drink a jen tak se rozhlížím po prostorech baru a na nic při tom nemyslím. Ale pravda je taková, že já balit holky neumím, proto se o to ani v tom baru nepokouším. Primárně tam jdu proto, že chci změnit vzduch a vypadnout z bytu, kde žiju a pracuju zároveň, pak tam jdu taky proto, že se chci prostě dostat mezi lidi, a pak taky proto, že mám chuť na drink. Balení holek mi nejde, nemám v něm praxi, nikdy jsem ani žádnou sbalit nezkusil, a tak to prostě nedělám a kvůli tomu tam nechodím. A o balení holek mi nejde ani v okamžiku, kdy vlezu na parket a začnu tancovat. Tam mi jde především o to vyřádit se, vypustit páru, na nic nemyslet a nechat se vést hudbou, zároveň chci po svém zhubnutí cítit radost z pohybu. Opět to není o balení holek. A jsme u toho, jak nemyslet. Je tohle normální? Je normální, že 28letý nezadaný muž jde sám do baru a nesnaží se balit holky, když se to od něj zřejmě očekává? Přitom samota mi vadí, lásku už bych chtěl, ale v tom baru se prostě o nic nepokouším. Možná podvědomě vím, že nestojím o holku, která se nechá pozvat na drink od kohokoliv, kdo je ochoten jí ho zaplatit. Možná podvědomě nestojím o holku, která navštěvuje noční kluby. A nebo jsem prostě jen moc velkej srab, abych do toho šel. Víte, je zajímavé pozorovat pány, kteří jdou evidentně do toho baru lovit holky. Jak se snaží, když slečnám kupují pití, jak za nimi dolejzají na parketu, jak jsou sebevědomí až skoro slizcí. Já osobně bych to nedokázal. Asi jsem tak trochu exot, ale rozhodně jsem jiný než většina pánů, kteří do těchto barů chodí. Mě osobně dokáže takový večer nabít minimálně na celý týden dopředu a dodá mi hodně energie. A to aniž by skončil nějakým náhodným románkem. Přitom vím, že kdybych vyvinul nějakou aspoň minimální snahu, zřejmě by to nezůstalo bez odezvy. Neříkám, že bych byl úspěšný pokaždé, ale už několikrát jsem na sobě při návštěvách baru pozoroval pohledy přítomných slečen. Ale já prostě přemýšlím jinak a nechtělo se mi nic podnikat.

Ale proč to dělám? Proč se o nic nepokusím, proč nedělám to, co se ode mne v baru očekává, proč se vymaňuji ze stádnosti a popírám tak to, že chlapi myslí jenom tím, co mají v klahotách? Proč se celý večer o nic nepokusím, proč si celý večer vystačím sám se sebou a přesto jdu z toho baru domů spokojený s tím, jak celý večer proběhl? Možná už jsem se tak nějak smířil s tím, že mi je souzeno být sám, možná se jen bojím toho, že bych neunesl případné odmítnutí, pokud bych se nějaké slečně vyslovil, že by mě takové odmítnutí srazilo na kolena a veškeré moje úsilí a moje práce, kterou jsem na sobě za posledních 15 měsíců udělal, by najednou bylo pryč a mohl bych začít znovu od začátku. A nebo jsem si prostě jen na stávající stav zvyknul. Žít 28 let aniž bych věděl a zažil na vlastní kůži, co je to polibek, láska, sex, to je přece jen hodně dlouhá doba, a tak mi to už asi ani nepřijde jako něco nepřirozeného. Každopádně je to tak, jak to je. A to, že se o nic nepokouším v baru neznamená, že o holky nestojím. Jen si asi myslím, že svou lásku bych měl potkat jinde než v baru, protože pochopitelně podnikám i jiné aktivity než jen to, že si sem tam jednou za čas odskočím večer na pár drinků do baru. A na náhodné známosti na jednu noc opravdu nejsem a nestojím o ně. Vím, že kdybych byl normální průměrný muž, tak bych zřejmě v tom baru myslel jinak. Vím taky, že být v mém současném těle někdo jiný, někdo kdo je sebevědomý a ničeho se nebojí, měl by zřejmě větší úspěchy než já a dokázal by z mého současného vzhledu vytřískat maximum. Vždyť od svého okolí (jak od rodiny, tak i od cizích lidí, kteří mě znají třeba jen od vidění) v posledních měsících pravidelně slýchám fráze typu "vypadáš dobře, ty musíš ty holky odhánět", přičemž opak je pravdou. Jenže já nejsem ani sebevědomý, ani namachrovaný, a bohužel ani tak nějak běžně uvažující muž. Já jsem jaký jsem, což znamená, že jsem do značné míry hodně komplikovaný a odlišný. A pořád ještě se v životě učím, jak se nemá myslet, abych si ten život užíval a ne ho jen přežíval. Tak třeba se mi jednou povede myslet pro změnu tak, jak se má, aby byl ten život takový, jaký si ho přeji mít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 23:48 | Reagovat

Neboj, odmitnuti te na kolena nesrazi, aneb co te nezabije, to te posili. Budu drzet palce a sledovat, kam te osud nasmeruje.

2 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2015 v 13:56 | Reagovat

Jsem ráda, že nedoufáš v to, že bys v Maximu mohl narazit na tu pravou. Já tam byla párkrát v životě, ale věř, že tam ve větším případě chodí sorta egoistických a povrchních lidí, taková rádoby budějcká smetánka, obdivuji tě, že tam vydržíš sám a bez alkoholu. Jinak za oslovení nějaké slečny nic nedáš, ber to tak, že kolik chlapů případně ta slečna musela odpálkovat.

3 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2015 v 14:03 | Reagovat

A mimochodem, nezkoušel jsi už navštívit nějakou Pinkout akci v Bloudovi? Tam věřím, že by ses našel víc.

4 Jirka Jirka | Web | 13. listopadu 2015 v 18:12 | Reagovat

[2]: Tak v Maximu jsem byl pouze dvakrát a pochopil jsem, že, přesně jak píšeš, tam chodí především egoističtí a povrchní lidé, kteří si o sobě hodně myslí (ale nemám žádnou osobní zkušenost, prostě jsem pozoroval lidi, co tam chodí). Proto jsem zakotvil v Broukárně, to je bar, který mi sedí a mám pocit, že lidi, kteří tam chodí, si na nic nehrajou, a když už někam vyrazím, je to právě Broukárna. Tam se cítím fajn a tam je mi dobře.

Pinkout ve Velbloudovi jsem zkoušel letos v září, ale nějak mi to nesedlo. Možná jsem nebyl správně naladěn, možná jsem byl moc nervózní, možná bych potřeboval nějaký doprovod, abych si to trochu víc užil. Každopádně zkušenost s touto akcí už mám.

5 Miriam M. Miriam M. | Web | 12. prosince 2015 v 1:05 | Reagovat

Bar obecně vzato asi není místo pro hledání vážné známosti, i když přijde na to, já ji tam našla. Svou roli ale asi sehrála skutečnost, že šlo o večírek našeho oboru na univerzitě. A... nemusíš někoho oslovovat, snadno se může stát, že někdo osloví tebe:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama