Srpen 2015

Užít si léto aneb Moje dva měsíce plné aktivit

30. srpna 2015 v 0:44 | Jirka |  Má přítomnost
Pomalu nám končí ta delší část léta, totiž letní prázdniny, a já bych se rád za uplynulým létem ohlédnul. Měl jsem v plánu, že toto léto bude jiné, a že se během něj pokusím svůj život posunout zase o kus dál. Nejsem si úplně jist, že se to podařilo, ale snaha nechyběla, a o to mi šlo především. Nechtěl jsem celé léto sedět doma a volný čas trávit čuměním na televizi. Chtěl jsem něco zažít, a to se mi myslím povedlo. O jedné části mých letních aktivit už víte, a to sice o mnou navštívených hudebních festivalech. Tomuto tématu jsem věnoval samostatný příspěvek a myslím, že co se tohoto týče, bylo z mé strany již napsáno vše a více se k tomu netřeba vracet. Zkušenost to byla zajímavá, jsem za ní rád a rozhodně nelituji, že jsem to absolvoval. Ale tenhle příspěvek je vyhrazen tomu zbytku mých aktivit a prožitků, o nichž jsem se tady na blogu dosud nezmínil.

Mít rád vs. milovat aneb Soužení osamělé duše

28. srpna 2015 v 22:11 | Jirka |  Zamyšlení
Love Is All Around aneb Láska je všude kolem, jak se zpívá v jednom známém songu. Tak proč se mi zatím stále vyhýbá? Proč jsem dosud nezjistil, jaké to je milovat? Vídám to v televizi, čtu o tom v knížkách, slýchám o tom zprostředkovaně, takže si umím představit, jak to asi vypadá, když je člověk zamilovaný. Ale sám na vlastní kůži jsem to nepocítil. Když už jsme u té lásky, nedávno jsem v jedné knížce objevil místo výrazu "miluji tě" jiný výraz, který se mi zalíbil mnohem víc. Hlavní hrdina říká své lásce úžasnou větu "žiju tě". To podle mého ve věcech lásky amatérského názoru vystihuje lásku mnohem lépe. Když jeden žije pro toho druhého a ožívá s ním. Takhle nějak si představuji lásku. A doufám, že jednou, až se na mě usměje štěstí a láska zaklepe na mé dveře, budu moci říct své vyvolené "žiju tě".

Jak nemyslet, když jsem v baru aneb Asi jsem jiný

21. srpna 2015 v 22:56 | Jirka |  Zamyšlení
Na téma "Jak nemyslet" bych toho mohl napsat skutečně mnoho, protože si troufám tvrdit, že většinu svého života jsem přemýšlel a své myšlenky vedl tak nějak špatným směrem, takže toto téma týdne je mi blízké. Ale myslím, že o tom všem už jsem na svém blogu nějakým způsobem psal a informoval. Že jsem myslel negativně, že jsem se většinu svého života neměl rád, ba že jsem se dokonce nesnášel, že jsem si nikdy moc nevěřil, pochyboval jsem o tom, že cokoliv činím, dojde úspěšného konce, a celkově byl můj dosavadní život po stránce myšlení ukázkově špatný. Jenže tohle už o mně pravidelní čtenáři mého blogu vědí. Takže o čem psát, abych se neopakoval, aby to bylo něco nového a zároveň k tématu? Do minulosti se v tomto příspěvku vracet nechci, proto se zaměřím na současnost. Sice totiž už myslím jinak, ale stále tak nějak špatně. V tomto příspěvku k tématu týdne bych rád rozebral mé myšlenkové pochody během návštěvy nočního klubu.

Jsem jaký jsem aneb Emoce mého života

7. srpna 2015 v 20:13 | Jirka |  Zamyšlení
Téma týdne je zajímavé. Emoce totiž mohou být občas i užitečné. Mně v životě hodně pomohla jedna emoce, která asi patří spíš k těm negativnějším a ošklivějším emocím. Naštvání. Vztek sám na sebe a na svůj dosavadní život. Vztek může být docela nebezpečný emociální projev našeho nitra. Ovšem zdravý vztek, zdravé naštvání, který nás přiměje vstát a něco se svým životem udělat, to už je užitečná emoce. Co dělat, když vás přepadne vztek pramenící z dlouhodobé nespokojenosti a frustrace? Můžete něco rozbít, můžete ho jít vybít sportem, můžete se ho pokusit utlumit alkoholem nebo ho zaspat. Ale to nejsložitější řešení je udělat vše pro to, abyste se ho zbavili. Já jsem to udělal. Vztek na to, jak vedu svůj dosavadní život v kombinaci s touhou po lásce byl mým hnacím motorem ve změně životního stylu a v hubnutí. A jak již víte z předchozích příspěvků, povedlo se.

Užívám si, jak to jen jde aneb Můj festivalový červenec

3. srpna 2015 v 15:50 | Jirka |  Má přítomnost
Po třech týdnech jsem tu s dalším příspěvkem. Ty uplynulé tři týdny byly velice hektické, protože jsem musel skloubit svou práci s cestami na hudební festivaly i s jinými činnostmi. Na můj blog mi už tedy čas nezbýval. Dnes mi ale začíná dovolená a první rest, který chci dohnat, je právě blogování. Tento příspěvek bude patřit spíše mezi reportážní, ale samozřejmě, jak už to tak u mě bývá, bude prodchnut i mým vlastním náhledem a mými pocity. Během 31 dní jsem zvládl objet 4 hudební festivaly, dohromady to tedy znamenalo 10 dní a 10 nocí strávených mimo domov mezi lidmi, kteří stejně jako já vyrazili za zábavou pod širým nebem. Report z prvního festivalu, kterým byl Rock for People Europe v Plzni už jsem vám nabídl, takže o něm se zmíním jen krátce, abych následně plynule navázal s dalšími absolvovanými festivaly.