Sním či bdím? aneb Žiju si svůj sen

10. července 2015 v 13:37 | Jirka |  Zamyšlení
Sen se může stát skutečností, jsou-li naše sny reálné a jsme-li ochotni pro jejich realizaci udělat vše myslitelné, co je v našich silách. To je zkušenost, kterou jsem měl možnost poznat na vlastní kůži. Kupodivu je to po velice krátké době další téma týdne, u kterého mám pocit, že k němu mám co napsat. Vždyť když se podíváte na můj profil zde na Blogu, mám tam napsanou tuto myšlenku: "Jsem obyčejný člověk, který vždy snil, ale nikdy nedoufal. Dnes už svůj sen žiju, ale i o zrealizovaný sen je potřebovat pečovat, aby se nestal jen pouhou vzpomínkou." Proto je mi téma "Život ve snu" opravdu neskutečně blízké. Můj sen, mé přání bylo celý můj život jedno a totéž. Být hubený, vypadat normálně, žít normální život. Ale co jsem pro to dělal? Nic. Dlouhou dobu jsem si to jen přál, aniž bych zvedl zadek, aniž bych ve svém životě cokoliv změnil. Víte, sny jsou krásné, protože díky snům je náš život snesitelnější. I když je nám nejhůř, vždy můžeme utéct do svých myšlenek, do svých snů a fantazií a představovat si, že jsme někým jiným, že žijeme jiný život, a nebo si můžeme představovat a snít o tom, jaké by to jednou mohlo být, kdyby se něco v našem životě změnilo. Já jsem snil celý život v podstatě o tomtéž. Ale jak už víte, jednoho dne jsem se rozhodl ten svůj líný tlustý zadek zvednout, vybičovat své ukňourané a sebelítostivé já k tvrdé akci, a přes pot a námahu ve formě sportu, a přes odříkání a sebetrýznění ve formě miniaturních porcí zdravého jídla se k realizaci svého snu dostat. Nešetřil jsem se, byl jsem k sobě tvrdý a nesmlouvavý a bylo mi jasné, že jestli to mám někdy dokázat, tak buď teď nebo už nikdy.


Jak jsem napsal, sny jsou krásná věc, protože nás udržují v naději, že jednou třeba bude líp. U mě to "líp" skutečně nastalo. A jak uvádím výše, nyní svůj sen žiju. A tady nastává druhý problém. Když celý život o něčem sníte, a najednou svůj sen žijete, přichází srážka s realitou. Pochopitelně jsem měl nějaké představy, jak to bude vypadat, jestli jednou skutečně budu vypadat jako normální chlap, a nikoliv jako hora sádla. Představoval jsem si, že život bude mnohem lehčí, že všechno ke mně bude přicházet tak nějak samo, prostě že budu konečně šťastný a spokojený. Ale ono to tak růžové pochopitelně není. Žít svůj sen znamená každodenně čelit konfrontaci představ a reality. Například jsem tak nějak jaksi předpokládal, že když zhubnu, nebude problém najít si lásku a přátele. Jenže zhubnutí samo o sobě nezajistí změnu povahy a myšlení. Takže když už se mi splnil sen o zhubnutí, bylo potřeba začít pracovat na posílení psychiky a nalézt sebedůvěru. Když je někdo zvyklý celý život stát v koutě, změna vzhledu mu nezajistí, že se z něj stane sebejistý člověk. Začal jsem tedy pracovat na své psychice a sebevědomí a dnes jsem o hodně dál než před pěti měsíci, kdy jsem na sobě začal po psychické stránce pracovat. Dříve jsem hodně řešil, jak vypadám při tom, co dělám, a co si o tom myslí okolí. Nyní už jsem tak daleko, že dělám vše tak, jak to cítím, bez ohledu na okolí, bez ohledu na to, jak při tom vypadám. Důležitý jsem já, moje pocity, moje radost ze života. Na tohle mě ale moje snění nepřipravilo. To jsem musel řešit za pochodu a naučit se, jak mít radost ze života, byla a stále je jedna z nevětších (a nutno dodat i jedna z těch těžších) zkoušek mého života. A to je právě ta druhá část mého osobního motta. "I o zrealizovaný sen je potřebovat pečovat, aby se nestal jen pouhou vzpomínkou."

A co dál? Žít ve svém celoživotním snu je fajn a zatím mě to baví. Nikdy jsem si svůj život takto neužíval. Ale pochopitelně se zrealizováním svého celoživotního snu se v mé hlavě udělal volný prostor pro nový sen (který tu byl i před tím, ale byl až druhý v pořadí a tím pádem značně upozaděný). A tím je sen poznat lásku. Někoho, koho budu milovat já a kdo bude milovat mě. A můj mozek si se mnou ohledně tohoto snu skutečně pěkně pohrává. Začaly se mi totiž během uplynulých nocí zdát sny, které jsem nikdy nemíval. Jednou to je mazlení se slečnou, která má ráda mě a já mám rád jí, podruhé zase sen o tom, jak vyznávám jedné slečně lásku, ona to opětuje a končí to vášnivým líbáním, jindy zase sen o obyčejném dni stráveném se slečnou, která mě miluje a kterou miluji i já. Těchhle snů jsem v poslední době plný a mám pocit, že jestli se brzo ohledně lásky něco v mém životě nezmění, tak se z toho snad zblázním. Snažím se být trpělivý a vím, že věci, po nichž toužíme, často přijdou tehdy, kdy to nejméně čekáme. Já osobně cítím, že v tuhle chvíli dělám maximum možného, ale určité rezervy tam ještě jsou. Už několik měsíců se otevírám životu i světu a doufám, že mi to jednoho dne přinese ono vysnívané ovoce. A pokud se jednou splní i tenhle sen? Jak se znám, přijde sen další a myslím, že jsem schopen odhadnout, o čem budu snít potom. Zřejmě to bude sen o založení rodiny. A tím se vracím na začátek celého mého zamyšlení. "Sen se může stát skutečností, jsou-li naše sny reálné a jsme-li ochotni pro jejich realizaci udělat vše myslitelné, co je v našich silách." Já jsem se naučil snít o reálných (a z pohledu mnoha lidí i dost možná o obyčejných) věcech, které jsou realizovatelné. K čemu by mi bylo snít o něčem, co mi není dosažitelné? Raději sním o věcech běžných, u nichž mám naději, že se jednou zrealizují a já si budu moci říct to, co si říkám už několik měsíců. Je fajn žít si svůj sen. Je fajn zjištění, že i sny se mohou plnit. Tak ať se splní i vám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mischelle Mischelle | Web | 10. července 2015 v 16:51 | Reagovat

Zajímavý článek :)

2 Únorová Únorová | Web | 10. července 2015 v 16:56 | Reagovat

Po umělecké stránce velmi hezky napsané, není snad nutné dodávat, že vše, co jsi sepsal má skutečností prověřený základ.

3 Snapeova Snapeova | Web | 13. července 2015 v 1:00 | Reagovat

Jako kdybys mluvil o mě. Až na to, že já jsem teprve na začátku té cesty za svým zdravějším já. Pracuju zároveň i psychicky, ale jsou to zatím malé krůčky. Ale zase si říkám, že když na to nebudu přehnaně spěchat a budu se snažit, aby všechny změny byly trvalé, snadněji si pak všechny návyky udržím napořád. A také je jeden z mých dalších snů, aspoň zažít lásku. Poznat, jaké to vůbec je. Gratuluji k tvým dosavadním úspěchům. Krásný článek.

4 Jirka Jirka | Web | 13. července 2015 v 9:47 | Reagovat

Děkuju za milé reakce :-)

[3]: Těší mě, žes v tomhle příspěvku objevila podobnost se svým příběhem. Začít na sobě pracovat je vždy těžké, obzvláště když dopředu nevíš, jaký bude výsledek. Ale musím říct, že zhubnout bylo rozhodně lehčí než začít pracovat na své psychice, a to přitom to hubnutí byla hodně velká dřina. Také jsem na tu psychiku šel s malými krůčky a i když už se nestraním lidí (dřív s mou tlustou postavou jsem nevěděl, co od lidí čekat, tak jsem se jich stranil a když už jsem šel kolem nějakých lidí třeba i v mém věku po ulici, tak jsem se raději než jim do očí koukal do země), pořád ještě to není v mém případě ideální, ale překonávám sám sebe a posouvám se pomalu dál. Neznám Tvůj příběh dopodrobna, i když něco málo jsem si na Tvém blogu přečetl (až bude víc času, projdu si ho podrobněji), ale přeji Ti, abys na sobě zapracovala a výsledek aby dopadl podle Tvých představ. Vždycky je těžké vstát, jít a něco na sobě změnit. Není těžšího boje, než když jsem sám sobě svým největším nepřítelem, protože tím, že se dokonale znám, je pak ten boj šíleně složitý a porazit sám sebe, abych byl lepší, dokáže jen silná osobnost s pevnou vůlí a sebekázní. Drž se, nevzdávej to a bojuj. Stojí to za to a já Ti držím pěsti, abys to dokázala a byla ve svém životě maximálně spokojená a šťastná.

5 snapeova snapeova | Web | 13. července 2015 v 13:45 | Reagovat

[4]:Nevím kolik se toho na mém blogu dá vyčíst. Není primárně na články o mě, i když sem tam něco takového napíšu a do budoucna to také chystám, právě ohledně těch pokroků například. Každopádně to, že jsem si díky šikaně a následné velké tloušťce vypěstovala sociální fobii ses asi tak nějak dočetl. Teď už to asi dva roky řeším i s pomocí odborníků a konečně se něco mění. Vím, že jak hubnutí, tak práce s mým vnitřním já bude ještě dlouhá a náročná, ale myslím, že už vím dost na to, abych to zvládla bez velkých chyb (což se týká hlavně toho hubnutí)

Dík za milá slova a podporu. Je vždy příjemné jakkoliv se setkat s někým, kdo zažil něco podobného a ví, jaké to je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama