Červenec 2015

Můj první fesťák aneb Moje letní jízda začíná

11. července 2015 v 18:50 | Jirka |  Má přítomnost
Máme tu léto. A to přímo volá po tom vypadnout ze zajetých všedných dní, vypnout myšlení, starosti běžného života nechat za dveřmi obydlí v okamžiku, kdy za námi zaklapnou dveře, a začít si užívat a přijímat nové zážitky. Jak už jsem psal v jednom z minulých příspěvků, letošní léto bude z mého pohledu jiné. Rozhodl jsem se poprvé v životě absolvovat nějaký ten hudební fesťák. A první z vybraných fesťáků už mám za sebou. Sám pro sebe jsem si ho soukromě označil jako nultý fesťák, a to proto, že jsem ho bral čistě jako oťukávací a seznamovací. Dosud jsem nevěděl, jak takový hudební festival vypadá, jak to na něm chodí a vůbec tak nějak celkově co od toho můžu očekávat a nakolik se dokážu odvázat. To všechno jsem potřeboval zjistit, a z tohoto pohledu se mi jevil jako ideální festival Rock For People Europe, který se konal minulý víkend (pátek 3. července až neděle 5. července) v Plzni. Zaprvé tam nebylo mnoho interpretů, které bych znal nebo kteří mě zajímali, což bylo naprosto ideální pro to, abych si udělal čas na to, abych se co nejlépe seznámil i s doprovodným programem a celkově abych pozoroval dění kolem sebe. A jsem rád, že jsem si vybral právě tento fesťák, protože jsem přesvědčen o tom, že mi toho dal opravdu hodně.

Sním či bdím? aneb Žiju si svůj sen

10. července 2015 v 13:37 | Jirka |  Zamyšlení
Sen se může stát skutečností, jsou-li naše sny reálné a jsme-li ochotni pro jejich realizaci udělat vše myslitelné, co je v našich silách. To je zkušenost, kterou jsem měl možnost poznat na vlastní kůži. Kupodivu je to po velice krátké době další téma týdne, u kterého mám pocit, že k němu mám co napsat. Vždyť když se podíváte na můj profil zde na Blogu, mám tam napsanou tuto myšlenku: "Jsem obyčejný člověk, který vždy snil, ale nikdy nedoufal. Dnes už svůj sen žiju, ale i o zrealizovaný sen je potřebovat pečovat, aby se nestal jen pouhou vzpomínkou." Proto je mi téma "Život ve snu" opravdu neskutečně blízké. Můj sen, mé přání bylo celý můj život jedno a totéž. Být hubený, vypadat normálně, žít normální život. Ale co jsem pro to dělal? Nic. Dlouhou dobu jsem si to jen přál, aniž bych zvedl zadek, aniž bych ve svém životě cokoliv změnil. Víte, sny jsou krásné, protože díky snům je náš život snesitelnější. I když je nám nejhůř, vždy můžeme utéct do svých myšlenek, do svých snů a fantazií a představovat si, že jsme někým jiným, že žijeme jiný život, a nebo si můžeme představovat a snít o tom, jaké by to jednou mohlo být, kdyby se něco v našem životě změnilo. Já jsem snil celý život v podstatě o tomtéž. Ale jak už víte, jednoho dne jsem se rozhodl ten svůj líný tlustý zadek zvednout, vybičovat své ukňourané a sebelítostivé já k tvrdé akci, a přes pot a námahu ve formě sportu, a přes odříkání a sebetrýznění ve formě miniaturních porcí zdravého jídla se k realizaci svého snu dostat. Nešetřil jsem se, byl jsem k sobě tvrdý a nesmlouvavý a bylo mi jasné, že jestli to mám někdy dokázat, tak buď teď nebo už nikdy.

Lepší už to NIKDY nebude aneb Moje negativní minulost

2. července 2015 v 14:33 | Jirka |  Má minulost
Většinu svého života jsem byl negativistický, takže zápory se v mých myšlenkách a slovech objevovaly velmi často, a slovíčkem "nikdy" jsem se zaklínal opravdu mnohokrát. Proto jsem dostal chuť připojit opět po nějaké době (tuším, že po měsíci) své zamyšlení k Tématu týdne. Můj teprve třetí příspěvek k Tématu týdne za celou dobu, co zde mám svůj blog, se bude týkat především mé minulosti. Když totiž člověk nemá rád sám sebe, svůj život a v důsledku toho i celý svět, jeho myšlenky jsou častěji, než by sám chtěl, prodchnuty temnotou, zoufalstvím a beznadějí. Je snadné těmto tak nepříjemným a dost možná i zhoubným pocitům a myšlenkám podléhat, a život se potom smrskne jen na negativistické vnímání všeho a všech a vrtění hlavou na znamení tichého záporu se stane každodenní rutinou. Takový člověk pak snadno podlehne i tomu, že se NIKDY NIC NEZLEPŠÍ, a když se z této myšlenky, která se zpočátku vkrádá na mysl jen občas, aby s postupujícím časem prostupovala jako mor celým mozkem, stane trvalá návštěvnice vaší hlavy, je její zapuzení čím dál složitější. Až vás nakonec zcela ovládne a vy ztratíte i poslední zbytky naděje, že to někdy bude lepší, že se někdy něco změní, že si budete ten život užívat.