Mám to za sebou aneb Přebytečná kůže úspěšně odstraněna

9. dubna 2015 v 10:27 | Jirka |  Mé hubnutí a vše, co s ním souvisí
To, co jsem si ještě zhruba měsíc zpátky neuměl představit, se stalo skutečností. Dlouho jsem váhal, zda udělat ten poslední krok v cestě za když ne ideální, tak alespoň běžnou průměrnou postavou. Váhal jsem, zda jít dobrovolně pod kudlu a tím pádem do všech možných rizik s tímto spojených. Nakonec jsem se odhodlal jít na kozultaci k jednomu z českobudějovických plastických chirurgů a absolvovat u něj zákrok nazvaný abdominoplastika, neboli plastiku břicha. Toto úterý 7. dubna před sedmou hodinou ranní jsem nastoupil na příjem a kolem 13. hodiny jsem šel na operační sál. Samozřejmě tomuto zákroku předcházelo to, že jsem si musel oběhat předoperační vyšetření, ale to už byl jen drobný detail. Pan doktor si na moje břicho nakreslil fixem čáry, aby věděl, kudy vést řez, paní anestezioložka mě uspala a pak jsem už nevěděl o světě. Probudil jsem se nějak po 15. hodině na dospávacím pokoji a má první reakce byla, že jsem se rozbrečel. Ale nikoliv bolestí ani smutkem. To byl radostný pláč, že je konečně ta přebytečná kůže pryč, radostný pláč z toho, že mám úspěšně za sebou i poslední krok v cestě za vysněnou postavou. Ten pláč jsem nemohl zastavit, bylo to samovolné a šlo to ze mě tak nějak automaticky. Na můj pokoj mě přivezli někdy kolem půl šesté odpoledne a to už jsem si užíval, že kůže je pryč, že operace proběhla bez komplikací, že snad konečně budu vypadat jako normální muž. S panem doktorem jsem mluvil až druhý den, kdy jsem se dozvěděl, že operace trvala rovné dvě hodiny, vše proběhlo bez komplikací, a té kůže, kterou mi odřezal, bylo 2,7 kg. Jediný problém nastal v tom, že mi po zákroku nešlo se vyčůrat, takže jsem dostal cévku, kterou mi po 24 hodinách sestřička vyndala a už zase zvládám čůrat sám. Jinak vše bez komplikací, krve z řezných ran ze mě po operaci odchází méně, než na co je pan doktor zvyklý, za což prý podle něj může to, že jsem v dobré kondici a že jsem každý den cvičil a posiloval. Už jsem schopen i velice pomalu chodit a pohybovat se a břicho už téměř nebolí, takže se zdá být vše v naprostém pořádku a dnes budu propuštěn domů. Doufám, že následná rekonvalescence a hojení rovněž proběhne v pořádku, a že výsledek bude stát za to. O tom, jak pokračuje má rekonvalescence i o tom, jak nakonec vypadá výsledný vzhled mého břicha, vás budu pochopitelně informovat. Nyní přikládám jednu fotku, jak vypadá moje břicho nyní, když je bandážováno stahovacím pásem.

Edit 10. dubna (12:05): Tak už jsem měl při převazování možnost vidět, jak moje břicho nyní vypadá, a z toho, co jsem měl možnost zahlédnout, to vypadá mnohem lépe než všechny moje neoptimističtější představy. Zkrátka jsem nadšený, tak snad se to nějak nezkomplikuje během rekonvalescence. Jakmile bude ta možnost, břicho vyfotím a vzhledem k tomu, že jsem si ho nafotil i těsně před zákrokem, budu schopen vám poté nabídnout srovnání, jak vypadalo předtím a jak vypadá nyní. Jinak nyní už jsem doma a jsem schopen nějakého minimálního provozu. Přikládám tedy jednu aktuální domácí fotku z dnešního dne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama